Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 9.

Ten muž na Hinatu nebyl jemný ani trochu.

Hned po konci dražby ho Kiyoko s Yachi odvedly do pokoje. Ne do jeho útulného čísla 10, ale do děsivého čísla 10B, kde ho opět navlíkly do županu a vzaly mu sandály. Samozřejmě, že mu je vzaly. Pochyboval o tom, že by mu teď na něco byly.

Posadily ho na postel, kde ho nějak naaranžovaly a odešly. Jen tak. Bez jediného slova. Hinata jim to neměl za zlé. Asi by to stejně nepochopily.

Hned jak za nimi zaklaply dveře, se Hinata vysvobodil z pózy, do které ho Yachi a Kiyoko nastavily a obejmul si pevně kolena. Z posledních sil se snažil nerozbrečet, ale upřímně, moc se mu to nedařilo. Pár nežádoucích kapek už mu po tvářích steklo.

Když zaslechl kroky linoucí se z chodby, dostal hroznou chuť utéct do svojí útulné desítky. Byl, ale tak vyděšený a vystresovaný, že nebyl schopný pohybu. Přejel mu mráz po zádech, když uslyšel otevírání dveří a jejich následné zabouchnutí. Atsumu Miya se rozešel ke stolu, kde si nalil šampaňské do sklenice a posadil se do čalouněného křesla.

Hinata musel uznat, že muž, který na něj upíral svůj pohled ze své pohodlné pozice, byl pohledný. Každým coulem z něj sršelo mládí. Dobře stavěný, vysoký, pohledný obličej, část vlasů odbarvená. Kdyby ho potkal na ulici, řekl by si, že působí jako milý chlapík. Hinata věděl, že by tomu neměl věřit. Předpokládal totiž, že to, co mu za chvíli udělá, ani trochu milé nebude.

,,Pověz Hinata-chan, chodíš ještě na nižší střední?" Zeptal se Atsumu. Hinata by asi nebyl schopný ze sebe vydat něco smysluplného, takže jen zakýval hlavou pro nesouhlas.

,,Takže předpokládám, že chodíš do prvního ročníku na vyšší střední. Asi ti je tak patnáct šestnáct, ne?" Souhlasně zakýval hlavou.

,,No tak to vypadá, že nejsi dnes večer jediný, kdo něco zažije poprvé. S mladistvým jsem ještě sex neměl." Vstal z křesla a pozvednul sklenku se šampaňským na přípitek.

,,Tak, na naše poprvé." Vyřkl a obrátil do sebe celou sklenku naráz. Tu položil zpátky na stůl, sundal si sako, které odhodil na křeslo a skopl draze vyhlížející polobotky pod stůl. Otočil se k Hinatovi čelem a s rychlostí volného pádu si rozepl knoflíky u košile, která letěla k saku. Rozešel se k posteli za Hinatou, ale uprostřed cesty se váhavě zastavil. Jako by ho něco napadlo. Obrátil svůj pohled ke dveřím. Ke dveřím,  z kterých měl Hinata takový strach. Rty se mu zkřivily do samolibého úsměvu a směr své chůze přesměroval k těm dveřím. Zaplul dovnitř a nechal Hinatovi chvíli klidu.

No, klidem se to zrovna nazývat nedalo. Celý se klepal a poslední kousíčky vůle se nerozbrečet, se ztrácely stejně rychle jako pocit bezpečí, když se poprvé potkal s Kureem a Aonem. Slzy se už kutálely po jeho tvářích hlava nehlava a Hinatovi to bylo jedno. Jediné, co chtěl bylo, aby to všechno měl už za sebou. Z jeho myšlenek ho vytrhlo zabouchnutí dveří. Hinata otočil hlavu směrem k nim. Spatřil Atsumeho, jak v jedné ruce drží nějaký provaz, v druhé tubu lubrikantu a mezi zuby svíral kondom. Lubrikant dal prozatím odpočívat na noční stolek, kondom zastrčil do zadní kapsy u kalhot, na provazu začal uvolňovat smyčku a sedl si k Hinatovi na postel.

,,Sundej ze sebe ten hadr a nastav ruce." Rozkázal a trhnutím provazu zkusil jeho pevnost.

Hinata si rozklepanýma rukama sundával župan. Sice to byl kus tenkého a poměrně krátkého hedvábí, ale i tak pro něj představoval něco jako brnění. A jenom z pomyšlení na to, že by si měl sundat věc, z které měl pocit, že ho aspoň trochu chrání, šílel.