Ink - The color of the Night [k.th ~j.jk]

𝓛 𝓲 𝓺 𝓾 𝓸 𝓻

Před dveřmi baru na mě koukají oplzlými pohledy, opilí lidé, co si zašli se nadýchat čerstvého vzduchu. Nevěnoval jsem ani jednomu pozornost a se vzpřímenou hlavou, s maskou tak klidnou a vznešenou, jsem otevřel těžké kovové dveře.
Z ruchu ulice, který mi připadá jak uklidňující ticho, mě objal hluk dujících decibelů a hukot bavících se a ječících davů lidí, kteří si přišli si stejně vymýt mozek, jako já.
Opovrhovaně jsem skrčil nos a svraštil obočí. Pach spocených těl a nedostatek kyslíku mi cloumal žaludkem.
Poraženě jsem si povzdechl a vyrazil k baru. Protlačil jsem se okolo davu lidí, s husí kůží, že všech nevyžádaných dotyků, které jsou cestou se vším štěstí dostal.
Upravil jsem si sako a usadil se na barovou stoličku, nikdo u baru neseděl. Všichni byli dost zaměstnaní bezduchým vlněním se a osaháváním se v rámci hudby, která mi stejně trhala uši. Žádná hudba na úrovni, jen vymývač mozku.
Zvedl jsem ruku a oslovil barmana, který leštil skleničky. Otočil se ke mě pohledný muž, s blond vlasy a plnými rty. Obepnut do černé vestičky, v černé košili s černými rukavicemi. Zanechal práce a přišel pro mou objednávku. Naklonil se aby slyšel můj požadavek přes hlasitou muziku a pousmál se. ,,Máte vybráno nebo potřebujete poradit?" Prohlásil nahlas. Promnul jsem si kořen nosu a opětovně na stejně hlasitě úrovni jsem oponoval. ,, Posílejte cokoliv, dokud nebudu mimo."
Blonďák kývl a začal mi míchat drinky.

S úsměvem mi podal mi první skleničku, hrubé sklo s neidentifikovatelným alkoholem. Jelikož jich míchal víc, nevím co se v nich nachází. Ale momentálně mi to je jedno. Kopl jsem do sebe všechnu kapalinu a s prasknutím ji položil zpět. Snažil jsem se na lačno udržet alkohol v žaludku. Nepříjemné teplo v jícnu a v žaludku mi začalo dělat špatně, ale co platí já alkohol nejlépe? Více alkoholu. Osobně mi bylo jedno jak skončím, hlavní bylo, že si ráno nebudu nic pamatovat.
V ruce mi přistála druhá sklenička a já začínám cítit, jak mé tělo a mysl začíná být čím dál lehčí. Barman po mě házel očko, když jsem kopl i druhou skleničku. Ním připravené drinky nebyly určeny na jeden lok, byly silné a spíš na vychutnání. Překonat tři polknutí kapaliny, která mi každým douškem leptala stěny jícnu. A z tepla žaludku mi začalo být horko. Sundal jsem si sako a hodil ho na stůl. Alkohol mi začínal proudit krví. Hudba začala být snesitelnější a hluk lidí, můj mozek úplně upozadil. Na co se ale soustředil byly pouze hluboké nádechy, snaha uklidnit bijící srdce, které se mi snažilo vylámat žebra z těla. Blond barman mi místo předešlých drinků poslal menší a průhledný.
,, Měl byste to vaše pití trochu zpomalit, jinak nevydržíte dlouho" konstatoval ustaraně. Nedivím se, však barmani mají i v oboru práce, hlídat opilce okolo, aby se nezabili otravou.
Zvedl jsem k němu pohled a prohrábl si urovnané vlasy.
,, A kdo řekl, že chci vydržet dlouho?"
Vzal jsem do ruky novou skleničku a z blízka si ji prozkoumal.
,, Proč teď jiná?" Zeptal jsem se. A od kapaliny zaostřil na muže za barem.
,, S více předešlými by jste odpadl tak za, " odmlčel se a podíval se na hodinky. ,, za půl patnáct minut, než by se vám všechno dostalo do oběhu."
Usmál se a koukal se na mě, jak do sebe házím shot průhledného alkoholu. Pravděpodobně vodka.
"Hm, alespoň bych byl mimo dřív."
Položil jsem sklo na stůl a prsty si s ní hrál. Oči se mi přivřely a v momentě na mě dopadl strach, úzkost, vina. Celé mé tělo ztuhlo, jako kdyby se na mě svými lákavýma očima zadívala Medúza a proměnila mě do jedné z jejich krásných soch.
Žaludek se mi stáhl a zapálelo mě na začátku jícnu. Trhaně jsem se nadechl, pokušejíc dostat do plic největší možný obsah kyslíku.
,, Co vás vůbec donutilo se dneska takhle zřídit." Vytáhl mě z tranzu a trhnutím na něj vztáhl hlavu.
,, Já uh, něco sakra podělal." Složil jsem si těžkou hlavu do dlaní a zastonal.
,, No, asi to muselo být něco vážného?"
Pokýval jsem hlavou a lépe se usadil, podepřel si hlavu jednou dlaní a volnou rukou si začal hrát s prázdnou skleničkou.
,, S jistotou můžu říct, že na tom závisel můj život." Trpce jsem se usmál a litoval toho, že jsem si nepořídil žádný byt, kde bych se mohl vrátit bez obav.
,, Hm, no chyby se můžou zase napravit ne?" Optal se mile a opřel se o linku.
"Teoreticky ano, ale ten u koho jsem si to dosral, mi pravděpodobně zničí život. Proto jsem tu, abych se mohl opít do němoty a ráno se probudit s nehoráznou kocovinou, abych si nic z dneska nepamatoval."
Pokýval hlavou na znak pochopení a dál se na nic neptal, na stůl mi dal tři další skleničky.
"Prozatím, vám dám tohle, nepotřebuju dneska znovu volat záchranku. Za pár hodin mi končí šichta a já chci mít klid."
Protáhl si zada a zavřel oči.
,,Klid když pracujete v baru?" Nadzvedl jsem obočí a nechápal jeho definici klidu.
,,No, každý vnímáme klid jinak, nemám pravdu? Být vámi to do sebe hodím a jdu si alespoň trochu užít, dokud den ještě trvá."
Otočil se zády ke mě a já se otočil abych se zadíval na tančící se dav. ,, Já, ale nevím jak se bavit?" Otočil jsem se zpět a blonďák byl pryč. ,, Uh... No tak fajn."
Do ruky jsem vzal prvního panáka a přepolkl alkohol. Obličej se mi zkřivil do znechucené grimasy a hned do sebe kopl o zbylé dvě.
,,Ugh hnus." říhnul jsem si a váhavě se postavil na nohy. Bezmyšlenkovitě jsem se zhoupl z nohy na nohu a do oběhu se mi tím dostalo víc alkoholu. Hlava se mi začala motat a já zapomínal na dění kolem. Všechno se zdálo zpomaleně, stísněně. Zpomalený hukot lidí, vlnících se v mé motající se hlavě. Decibely mi za každým rázem prorážely lebku. Jejich sekvence se sloučila s mým tlukotem srdce. Každý úder mi drtil mozek v lebce. Každý úder mi tlačil na plíce. Potřebuju nutně odejít do ticha. Přinutil jsem mozek spolupracovat a rozhýbal nohy směrem k záchodům. Začalo mi být nehorázné teplo, ale zároveň husí kůže vypovídala jiné. Co mi to ten barman dal. Nikdy jsem neměl dobrou výdrž, když je řeč o alkoholu. Nemyslel jsme si však, že bych na tom byl tak špatně. Začalo se mi třást tělo zimou, ale vnitřek se přehříval, divil bych se, že mi tím orgány nezkapalní. Vyrazil jsem dveře a nárazově se zachytil tvrdého umyvadla. Nevěděl jsme, co dělat. Takovou reakci jsem v životě neměl. Silou jsme zavřel oči a začal zhluboka dýchat, abych uklidnil splašené srdce. Pomalu jsem zvedl hlavu a zakoukal se. Nevím jestli to bylo důsledkem alkoholu, ale přísahal bych bohu, že jsem v odrazu zrcadla viděl nejen sebe, v příšerném stavu. Spoceného, bez špetky důstojnosti. Ale pod tlumeným modrým světlem, stál muž s uhlově černými vlasy, které mu padaly do očí. S temnými očima, které mě vtahovaly jako černá díra.

A/N
Zdravím, popravdě jsem si na psaní vzpomněla až teď, po hodně dlouhé době. Pravděpodobně bych ani nepokračovala a úplně se na to vykašlala, jelikož mám plno dalších věcí na starost. Ale vidím v tom menší potenciál a příběh se mi hodně líbí na tolik, že mi je líto se toho vzdát. Pokusím se psát kapitoly, pokud si najdu čas. Doufám, že se stále najdou lidi, které fanfikce stále zajímají. Nebude se jednat o nijak šťastnou fanfikci. Taktéž psaní není moje silná stránka, řekla bych že je moje nejslabší. So don't judge me 🤧

Update: 3/4/21