Nic to nezmění

436 23 3
                                    

Hleděla na východ slunce, zezadu ji objaly dvě ruce.
,,Co se děje?" zeptal se a políbil ji do vlasů, které byly stále rozvrkočené jejich probdělou nocí.
,,Nepřeju si, abys to udělal," řekla tiše.
,,Víš, co je to slib? Nemůžu nechat Draca, aby se stal vrahem. Nemůžu..."
Otočila se k němu čelem a pohladila ho po tváři, snažila se zapamatovat si každý záhyb, každou vrásku, ten pohled černých očí...
,,Proč ty?" Položila hlavu na jeho hruď. Nechápala to... Když konečně byla šťastná, museli jí ho vzít... To přeci nebylo spravedlivé! Pevně ji objal a zatočil se s ní.
,,Přísahám, že až skončí válka tak..."
,,Nech toho," zarazila ho něžně, ale dostatečně pevně, ,,tímhle jsi se odsoudil k trestu smrti!" Odtáhla se od něj.
,,Já nechtěl," pravil a učinil krok k ní.
Couvla. ,,Budu muset jít," odvětila. Svlékla ze sebe jeho košili a začala se oblékat. Severus hleděl na její nahé tělo a vzpomínal na první noc, kdy ji zarazil v řeči polibkem a ona neprotestovala. Najednou si uvědomil, že zahazuje všechno, co dostal. Tak pozdě. Když byla oblečena, přišla k němu a chytila ho za ruku.
,,Miluju tě," řekla a rychle zamrkala, aby skryla slzy. Bylo pro ni těžké zůstat a ještě těžší bylo odejít. Chtěla být s ním, chtěla mu zabránit v budoucích činech. Cítila se tak bezmocná. ,,Tolik tě miluju..." špitla ještě jednou.
,,Já tebe taky," pravil a políbil ji na čelo. Hermiona k němu vzhlédla. Musela pryč. Otočila se a rychlým krokem zmizela z jeho komnat. Utíkala chodbami, po tvářích jí tekly slzy.

,,Hermiono, co je ti?" zeptal se Harry, když kráčeli po chodbě. Hermiona na něho koukla prázdnýma očima.
,,Nic," odpověděla. Lhala, samozřejmě že lhala. Harry to věděl, ale nevyzvídal. Zpoza rohu proti nim vyšel Severus. Hermionino srdce se rozbušilo. Celým jejím tělem zběsile tepala krev a láska. Hleděli si do očí. Ani jeden neuhnul pohledem. Když kolem sebe procházeli, otřeli se o sebe rukama. Hermionou projel bolestivý pocit.
,,Odpusť, Hermiono! Prosím, odpusť mi," uslyšela v hlavě jeho hlas.
,,Není co odpouštět," ujistila ho v myšlenkách. Milovala ho. Bude ho milovat. Nic to nezmění.

Vítej, lásko! - HPKde žijí příběhy. Začni objevovat