Kamarád z blázince

Kapitola 12

"Dany, všimla jsem si, že ses spřátelila s tím pohledným chlapcem Tobiášem. Nemůžu ti v tom samozřejmě bránit, ale dovol mi něco ti o něm povědět." Stála jsem naproti doktorce, která mě bedlivě pozorovala. "Pojďme se trochu projít, je krásné počasí. " Vykročily jsme směrem k parčíku, nacházejícím se zhruba uprostřed areálu. " Tobiáš je velmi těžce psychicky nemocný, nejspíš už se z toho nikdy nedostane. Jeho mysl je velmi poškozena týráním a drogami. Trpí depresemi, díky smrti kamarádky také posttraumatickou stresovou poruchou a kvůli užívaní návykových látek také toxickou psychozou. Je nevypočitatelný a nevylučuje se, že má ještě další problémy. Musím ti sdělit, že je také nebezpečný, v minulosti několikrát napadl jiné lidi a ublížil jim. Sice je zde stále silně pod vlivem prášků, ale nějakou dobu před opakovaným podáním prášku nejspíš není tak otupen,jak by měl. Ale to je čistě můj názor, ostatní tvrdí, že to stačí. Sice se po celou dobu co je v naší léčebně chová vrlmi vzorně. Vypadá, jaoo že by neublížil ani mouše, ale zdání někdy klame a lidé na to často zapomínají. ... A to je asi všechno, co jsem ti chtěla. Jak se ti tu vlastně líbí?" Ještě jsme se chvíli procházely a konverzovaly. Potom se se mnou doktorka rozloučila a řekla, ať ještě to, co mi řekla, promyslím, potom odběhla pracovat.

Potřebovala jsem si pročistit hlavu. Litovala jsem Tobyho a hlavou mi vrtalo doktorčino upozornění. Vzala jsem si klíče a mobil a vyrazila jsem do lesa. Vždycky se tam uvolním. Všude zpívali ptáci, vánek pofukoval, já se usadila na kámen a zavřela oči. Nebyla jsem vedle žádné cesty, aby mě nikdo nerušil, nemám ráda když kolem mě chodí lidé.  Takže napadení toho kluka nebyl jediný případ. Je mi ho tak líto. Jak je možné, že se někomu může tohle stát. Nedokážu si představit, že by mě někdo každý den mlátil a ponižoval. Musí být hrozný ten pocit méněcennosti nebo nepotřebnosti. No nic, měla bych na to přestat myslet. Musím se jít učit ještě na poslední testy, za chvíli se uzavřou známky, a pak bude léto. Nemohla jsem se dočkat, představila jsem si sebe a Tobyho, jak se spolu procházíme a povídáme si. Při té představě jsem se musela pousmát a možná jsem se i trochu začervenala. Třeba to bude nejlepší léto, i když bude zčásti strávené i prácí.