Pomalu otevřu oči. Hlava mě bolí a mám pocit, že každou chvíli budu zvracet. Kouknu po místnosti a zjistím, že u mě doma určitě nejsem. Vypadá to tu jako u Vaška. Slyším, jak se někdo sprchuje. Nejspíše to bude Váša. Kdo by to jiný byl, že? Pomalu se posadím, když v tom se mi chce rozhodně zvracet. Na záchod to je daleko, to bych se pozvracela rovnou a tady do postele či jinde se mu pozvracet nemohu. To by byl zase trapas. A tohle určitě v sobě nevydržím. Kouknu na zem vedle postele, kde stojí kyblík. Váša nejspíše předpokládal, že se mi bude chtít zvracet. Popadnu kyblík a začnu do něj okamžitě do něj zvracet. Matně si všimnu, že voda v koupelně přestala téct. Na to se ozvou kroky přibližující se ke mně. Vašek vejde do pokoje a já v ten moment přestanu zvracet. Ani se na něj nepodívám, jak se cítím trapně. Rychlím pohybem si ke mně sedne a začne mě hladit po zádech. „Dobrý?" optá se starostlivě. Lehce přikývnu. Už je mi vlastně o něco lépe, když jsem se vyzvracela. Kouknu na něj a teprve teď si všimnu, že je tu jen v ručníku obmotaný okolo jeho pasu. Jeho vlasy byly mokré a mě se to z nějakého důvodu líbilo. „Dej mi to, já to odnesu" Promluví s lehkým úsměvem, když si všimne, že ho pozoruji. Podám mu ten kyblík s omluvou, že jsem zvracet nechtěla. Ale to by nebyl on, kdyby to nevzal v pohodě. „Však se neomlouvej, nemůžeš za to. A vezmi si ten prášek" S těmito slovy vyšel z pokoje a já se tu ocitla sama. Kouknu se na stolek, kde byla sklenička vody a prášek. Vzala jsem si prášek, který jsem následně zapila. Snad mi po tom bude lépe. Po pár minutách se za mnou vrátil už převlečený do oblečení. Rozeběhl se a skočil do postele vedle mě. Při tom se trochu začal smát a já se tomu neubránila a smála se také. „Je ti líp?" Koukne na mě se svýma očima. „Jo po tom zvracení mi je o hodně líp" promluvím a kouknu na něj. „To jsem rád" lehce se usměje. „Nevadilo by ti, kdybych se u tebe vysprchovala?" Nesměle se zeptám. „Nevadilo by mi to" široce se usměje „půjčím ti nějaké oblečení na převlečení" Vstane z postele a přejde ke skříni. Vstanu také a malými krůčky dojdu k němu. Ze skříně vyndá tričko, kraťase a jeho trenýrky. „Tu máš, mělo by ti to být tak akorát, protože mě tohle už není" dá mi to do rukou a já poděkuji.
********
Vylezu ze sprchy, osuším se a obléknu si oblečení, které mi Vašek půjčil. Že jsem si musela obléknout jeho triko a kraťasy to byla jedna věc ale obléknout si jeho trenýrky to byla věc druhá. Tak si to tedy obléknu, přičemž mi to bylo samozřejmě velké. Vyčistím si zuby, usuším si vlasy, jak to jde, a ještě je učešu. Už hotová vylezu z koupelny a zamířím do obýváku. Tam Váša nebyl, tak se vydám do jeho studia. A přesně tam byl. Zrovna zapínal počítač. Nic jsem neříkala. Opřu se o futra dveří a potichu ho pozoruji. Když už se otočil tak sebou cukl, jakmile si mě všiml. „Já se tě lekl" začal se smát. „Promiň" omluvně se usměji. Začal si mě prohlížet od hlavy až k patě. Na obličeji mu pohrával šibalský úsměv. Udělal dva kroky ke mně. Pravou rukou mi pramínek vlasů, který jsem měla spadlý na obličeji, zasunul za mé ucho. Levou rukou mě chytl za bok a tím si mě přitáhl k sobě. Zvedne mi bradu, abych se mu dívala přímo do obličeje. Chvíli nic nedělal a jen hleděl na mě Měl velmi zamyšlený výraz. Potom se ke mně naklonil a políbil mě. Polibek mu oplácím. Po několika sekundách se od sebe odtáhneme kvůli nedostatku vzduchu. Oba dva se začneme na sebe připitoměle usmívat. „Mám takový dotaz" řeknu a zadívám se mu do očí. „Ano?" „Jak to tedy mezi námi je? Chodíme spolu či ne?" Ani nevím, zda se u toho červenám, ale bylo mi to upřímně jedno. „Já bych řekl, že jo" políbí mě „jsme oficiálně spolu" Z této chvíle nás vyrušil Vaškův mobil. Vytáhl si ho z kapsy (teď si říkám, jak úchylně to zní xd – od autorky) . Ušklíbne se a zvedne hovor. „Jo jasně, budu tam hned" řekne něco v tom smyslu a hovor ukončí. „Slíbil jsem Mentovi, že natočíme nějakou minihru" vysvětlí mi „Nebude ti to teď vadit?" „Ne v pohodě, jen točte. Pustím si něco v televizi" Naposledy ho políbím a odejdu do obýváku. Svalím se na sedačku, popadnu ovladač, kterým zapnu televizi. Začnu přepínat programy, když v tom si všimnu toho, co leží na křesle. Zvednu se a podívám se, co to je. Bylo to Doge Kigurumi. Rozzáří se mi oči nad tím. Já na tohle úplně zapomněla, že to má! Omg to chci domů!
Váša teď bude stejně natáčet, takže si ani nevšimne toho, že si to vyzkouším a vyfotím se vtom. Takže si to obléknu, zapnu si knoflíčky a vezmu si můj telefon. Dojdu do chodby, kde je Velké zrcadlo a tam se vyfotím. Hned potom to dám na Instagram stories a připíšu tam: Neříkejte to Gejmrovi, že jsem si to půjčila :P
A dám to hned zveřejnit. Jsem zvědavá, co na to Váša řekne..
Oki tak tu je další díl :) Snad se vám líbil :D
PS: kdyby jste mě chtěli sledovat na instagramu, tak tu je můj účet: @smisekk_
ČTEŠ
Pomoz mi [Gejmr ]
Fiksi PenggemarSafira Martinézová je 18ti letá studentka, která je slavná na internetu tím, že natáčí videa na youtube z různých her a je stejně utajená jako Gejmr.