Mezi Ztrátou A Získáním |FF Psycho Rhyme, Dorian |

12

Jeho oči spadli na mou osobu a já se vylekala. Už nebyli tak krásně upřímné,teď z nich sršel strach, nenávist a vypadali jako zalité krví. Na jeho stolu ležel bílý prášek, který způsobil to jak teď vypadá. "Co tu chceš?! " vyštěkl na mě a já sebou cukla. Nevěděla jsem jak reagovat. Jedna stránka mé osobnosti se chtěla otočit na patě a co nejrychleji zmizet. Naopak ta druhá chtěla k němu přistoupit blíž vrazit mu tu největší facku a donutit ho se vzpamatovat. Jenže já se nepřiklonila ani k jedné z variant. Jeho oči mě začali probodávat ještě víc až to začalo být nepříjemné. Až když si naštvaně stoupl ,jsem se já odhodlala mluvit. "Chtěla jsem ti jen poděkovat " snažila jsem se znít že to co jsem viděla se mnou nic neudělalo. Přitom v mém nitru pulzovala bolest kterou jsem nedokázala rozpoznat a kterou jsem nechápala. Mohlo by mi být jedno co dělá, a jak se chová , ale z nějakého důvodu mi to ukradený vůbec není. On jen kývl na souhlas a čekal že odejdu. Já jsem se ale rozhodla, že se ho zeptám na to vše. V tu dobu jsem nevěděla jaká chyba to bude, a jak se on vyznamená. "Proč to děláš? Dává ti to snad něco příjemného? " Doufala jsem že mi odpoví a vše bude zase v pořádku, ale nebylo. "Nestarej se ! Jsi jen ubohá čubka! " tohle mě bolelo asi stejně jako když jeho ruka dopadla na mou tvář. V reflexu jsem se za ono místo chytla a snažila jsem se zadržet slzy. Strčila jsem do něho a rozběhla se do chodby . Co v nejrychlejším času jsem si navlékla boty ,mikinu a zmizela i přes to že se bytem ozývalo moje jméno. Pořádně jsem ulice v Praze neznala , to my ale v tu dobu bylo dost jedno. Silně jsem uvažovala jestli mám zavolat bráchovi ,který se nacházel někde u svého kamaráda na oslavě, aby pro mě přišel. Ale jediné k čemu jsem se zmohla bylo jenom přemýšlení nad momentem který uběhl před chvíli.

♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪♪

Je to tak, David bere drogy.. Jenže tímhle to nekončící, pouze začíná. Čekali jste že by byl David schopný uhodit holku?