,, Dong Sicheng ! " vyhrkl jsem rychle na sestru, kterou jsem potkal na chodbě nemocnice.
,, Promiňte, musíte být konkrétnější. " nakrčila obočí v nechápavém výrazu.
,, Je to můj přítel. " řekl jsem ji.
,, V-volali mi, že měl těžkou auto nehodu. " začal jsem lehce panikařit.,, Před půl hodinou nám se někoho dovezli. Podle občanky je z číny. " začala si vzpomínat.
,, Ano ! " vykřikl jsem.
,, To je on. ",, Ještě je pořád na sále. " pověděla mi.
,, Můžu vás zavést aspoň do čekárny. " ve tváři měla soucitný pohled.,, To byste byla moc hodná, děkuji. "
Sestřička se na mě lehce pousmála a šla k výtahu. Já byl hned za ní, jako ocásek. Přivolala výtah, který byl po chvilce u nás a my nastoupili. Zmáčkla třetí patro a výtah se rozjel.
Když jsme dojeli na naše místo, vystoupili jsme a ona mě zavedla až někam dozadu.
,, Tady počkejte. " ukázala rukou na židli.
,, Operace probíhá za těmito dveřmi až bude po ní, můžete se zeptat doktora na co budete chtít. "Přikývl jsem.
,, Ještě jednou děkuji. ",, Za málo. " znova se usmála a odešla.
Já se posadil na židli, na kterou dřív sestřička ukázala a čekal.
Prosím, ať je v pořádku. Nevím co bych bez něj dělal.
Asi po nějakých čtyřech hodinách ze sálu vyšel doktor.
,, P-promiňte. " rychle jsem se postavil a stoupl si před něj.
,, Vy jste operoval toho kluka, kterého dovezli kvůli autonehodě ? " otázal jsem se.,, Ano. " potvrdil mi to.
,, Kdo vy jste ? ",, Já jsem Nakamoto Yuta. " představil jsem se.
,, Jeho přítel. "Doktor přikývl.
,, Je v pořádku ? " zeptal jsem se opatrně a měl neskutečný strach z odpovědi.
,, Je mi líto. " řekl doktor.
,, Umřel na vnitřní krvácení. Nedokázali jsme to zastavit. ",, To ne... " do očí se mi nahrnuly slzy.
,, Řekněte mi, že lžete. " nemohl jsem tomu uvěřit.,, Bohužel. " v jeho hlase byla lítost.
,, Opravdu jsme nemohli nic udělat. "Rukou jsem si vjel do vlasů a tou druhou si zakryl ústa.
On mi umřel...
Vždyť jsem se o něj měl postarat, slíbil jsem mu to !A já ho zklamal.
,, Je mi líto vaší ztráty a přeji upřímnou soustrast, ale měl byste vědět, že jeho srdce budeme transplantovat. " pověděl mi úplně klidně, jakoby jim před chvílí nezemřel na stole.
,, Cože ?! " vyjekl jsem.
,, Transplantovat ? A to komu ?! " podíval jsem se na něj.,, To já nevím. Dostal jsem zprávu, že je vhodným dárcem a... Pak nám umřel na stole. " vysvětlil mi.
,, To přece nemůžete ! Není k tomu třeba souhlas rodiny ?! " křičel jsem po něm, i když vlastně ani nevím proč.
,, Museli jsme jednat rychle. " sklopil provinile pohled.
,, Ale kdybyste chtěl vědět, koho váš přítel nejspíš zachránil, tak ho najdete o patro víš. ",, Nejspíš ? " nadzvedl jsem obočí a nevěřícně zakroutil hlavou.
,, Nejspíš zachránil... To je bezva. " odfrkl jsem si a utřel si slzy, které mi tekly proudem po tvářích.,, Musíme zkusit každou možnost. "
Nic jsem neřekl a odešel. Vrátil jsem se zpět k výtahu, který jsem si přivolal. Když ke mně dorazil, nastoupil jsem a byl rád, že v něm nikdo není.
Podíval jsem se na panel s tlačítky a očima pozoroval číslo čtyři.
,, Seru na to. " vydechl jsem a zmáčkl čtvrté patro.
Nejspíš toho budu litovat, ale co už ?
Aspoň zjistím, kdo bude žít na místo mého přítele.Dorazil jsem do čtvrtého patra a vystoupil. Naštěstí z nějakých dveří vyšla sestra a já ji hned zastavil.
,, Zdravím. " usmála se na mě.
,, Potřebujete něco ? " zeptala se mě a stále se usmívala.,, A-ano. " utřel jsem si tváře.
,, Někdo tady má dostat nové srdce. Poslal mě sem jeden doktor, který operoval potencionálního dárce. " pověděl jsem jí a doufal, že bude vědět o co jde.,, Oh ano. " přikývla.
,, Právě teď ta operace začala. Můžete počkat tady a jakmile bude ten kluk zpátky na pokoji, tak vás zavolám. " pořád mluvila tak mile.,, Děkuji mockrát. " pousmál jsem se a šel si sednout.
Posadil jsem se a opřel se zády o opěradlo židle. Rukama jsem si vjel do vlasů a hladit a vydechl.
Co vlastně dělám ?
Měl bych jít domů a nezabývat se někým, koho vlastně vůbec neznám.Ale něco mi říká, že bych tu měl být. Že bych se měl dozvědět kdo je ten neznámý, který dostane srdce mého přítele.
Srdce, které bylo pro mě a mou lásku, kterou jsem mu mile rád oplácel.
Povzdechl jsem si a zavřel oči.
Dnešek je opravdu náročný...,, Pane. " někdo se mnou zatřepal. Pomalu jsem otevřel oči a uviděl sestřičku, které jsem se před nějakou dobou ptal na toho neznámého.
,, Ano ? " několikrát jsem zamrkal a narovnal se.
,, Operace už skončila a dopadla dobře. " usmála se na mě.
,, Opravdu ? " nadzvedl jsem obočí. Popravdě jsem nevěděl, jak reagovat.
,, To je bezva. " pousmál jsem se.Sestřička jenom přikývla.
,, Už je na pokoji, takže za ním můžete jít, ale nejspíš bude ještě nějakou chvíli spát. " pověděla mi.,, Dobře, děkuji. " postavil jsem se.
,, Kde má pokoj ? ",, Úplně na konci. " ukázala rukou za mně.
,, Děkuji. " znova jsem poděkoval a šel na konec chodby.
Jakmile jsem byl u dveří pokoje, bez váhání jsem věšel. Přišel jsem blíž k posteli a uviděl malého kluka.
Sedl jsem si vedle jeho postele.
No to snad ne...
Vždyť mu může být tak pět možná šest let.Ale kde má rodiče ?
Neměl by tu někdo být ?
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡Další příběh je tu !!
První kapitola nic moc, ale i tak tomu snad dáte šanci ♡Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡
Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡
Veve-IsHere
ČTEŠ
Heart》Yumark [ ✔ ]
Random,, Nevěřil jsem, že se do tebe dokážu znova zamilovat. " ,, Jenže jsi to nebyl tak úplně ty. " • Cover by: me