Pomoz mi [Gejmr ]

Seznámení s jeho rodiči

„Předem tě upozorňuji, že má rodina je někdy fakt šílená. A myslím tím, jakože fakt mega hodně šílená" Začínal mě varovat Váša. „To jsou snad všechny rodiny ne?" uchechtnu se. „Noo" Nějak začne váhat. Přejdu k němu, stoupnu si na špičky a políbím ho. Polibek mi oplácí. Chytne mě za boky a přitáhne k sobě blíž. Líbáme se víc a víc, Váša mi při tom sjede rukama na můj zadek, který následně zmáčkne. Lehce mu vzdychnu do úst. Zlehka se sehnul, uchopí mě v pase a zvedl si mě tak, abych ho nohama objala kolem boků. On mě pak chytil pod lopatkami a odnesl si mě do své ložnice. Hrozně moc se mi tohle zalíbilo. Něžně mě položil na postel a na chvíli se nade mnou pozastavil a očima sjížděl po mém těle. Pak se vrátil k mým rtům a začal mě líbat. Poté se přesune na můj krk, kde mi začal dávat jemné polibky.. Najednou někdo zazvoní na zvonek, ale to Vášu neodradí od jeho činnosti. Když se zvonek ozval už po několikáté, tak se Váša naštvaně zvednul a zamířil ke vchodovým dveřím. Povzdechnu si. Už jsme to mohli dělat a já mohla přijít o panenství s ním, kdyby nějaký trotl nezačal zvonit. Už jsem byla na to téměř připravená. „Kámo slyšel jsi o tom koncertě!" uslyším nějaký mužský hlas. „Uhm o jakém?" uslyším Vaška. „Green Day tu budou hrát! A jako nejlepší kámoši bychom tam mohli jít spolu, ne?" Ááá tak to je Vaškův nejlepší kamarád. „Nezní to jako špatný nápad. Ještě si o tom pak popovídáme" Chvíli bylo ticho, tak jsem potichu vstala a došla ke dveřím. Schovaná za rohem pečlivě poslouchám, zda něco řeknu. „Ty přede mnou něco tajíš?" řekne ten kamarád. „Ne" odpoví Váša. „Ne počkej! Ty tu někoho máš, že jo? Jéžiš sorry já nechtěl... Uhm.... Sakra..." začal se nějak zakoktávat. Tak tedy vyjdu z ložnice a objevím se před nimi. Jeho kamarád se na mě s otevřenou pusou podívá a pak se podívá na Vášu. „Zdravím" usměji se na něj. „A-ahoj" poškrábe se na hlavě. „Jsem Safira" představím se. „Arthur jméno mé. Vašek mi o tobě hodně povídal. Hodně dobrých věcí" mrkne na mě..

*******

Vašek otevřel dveře a vešel dovnitř. Já byla vzápětí hned za ním. „Už jsme tu!" řekl poměrně nahlas. Viděla jsem na něj, že je docela nervozní. „To už jste tady?" uslyším ženský hlas. Nejspíše jeho mamka k nám popoběhla z kuchyně. „Proč si mi Vašku nedal vědět, že tu už budete. Vždyť vypadám hrozně" začne se upravovat. „Mami prosím tě to nevadí" uklidní jí Váša. Já se pousměji a přikývnu na souhlas. „Dobrý den, jsem Safira. Moc mě těší, že vás konečně poznávám" podám jí ruku. „Bože ty si tak nádherná" široce se usměje „moc mě také těší. Jsem Amélie, Vaškova máma" Podá mi též ruku a potřeseme si. „Tak si pojďte sednout" pobídne nás paní Novotná. Jdeme si sednout do obýváku na sedačku. „Je doma Barča?" zeptá se Váša. „Není, je u kamarádky" křikne Vaškova máma z kuchyně. Prý musí ještě dovařit. Vašek mi sjel rukou na mé stehno a lehce ho zmáčknul. Já se na to musím usmát. Chvíli tam ještě takhle sedíme a povídáme si, když v tom se otevřou hlavní dveře. Dovnitř vešel poměrně vysoký muž s černými vlasy. Typuji, že to je Vaškův táta. Zuje si boty, sundá bundu, kterou dá na věšák a rozejde se k nám. Jak já, tak i Vašek vstaneme. „Zdravím, jsem Vaškův táta. Ty jsi Safira, že?" „Dobrý den, ano to jsem. Ráda vás poznávám" Potřeseme si ruce tak jako to bylo s jeho matkou.

Po povídání s jeho otcem nás paní Novotná svolala ke stolu na večeři. Paní Novotná udělala přírodní plátek na pánvičce a k tomu vařené brambory. Bylo to dobré, to přiznávám. U večeře padlo i několik otázek ohledně toho, jak dlouho spolu jsme, jak jsme se poznali... Pak se ptali na mě, co dělám, jaké mám zájmy a tak dále. Vždyť to všichni znáte. „Tak Václave" poplácal ho pan Novotný po zádech „konečně jsi dospěl a našel jsi si k sobě pracovitou, chytrou, hodnou a milou dívku" Vašek zrudl a já měla co dělat, abych se nezačala smát. Ale bylo to hezký. „Díky tati" vypustil z úst jen tohle. „Safiro, chtěla bys vidět, jak byl Vašek mladší?" zeptala se mě Vaškova mamka. „Mami ne....prosím nevytahuj ty fotky" To už ale vstala a šla pro to. Vašek si schovával obličej do dlaní a povzdychl si. Paní Novotná po chvilce přišla i s albem fotek. Sedne si vedle mě a já začnu být tak nedočkavá. Vždycky jsem chtěla vidět, jak Váša vypadal, když byl malý. „Tak tady je Vašíkovi 6 let, zrovna se chystal do školy..." začala mluvit paní Novotná a postupně ukazovala na jednotlivé fotky. Některé fotky byli fakt roztomilé a u některých jsem se musela i smát. Dále jsme probírali i mnoho témat. Zjistila jsem také, že jeho rodiče rádi cestují, ale že prý ještě nebyli v Americe. „Safira má tátu Američana, takže tam někdy jezdí za příbuznýma. Viď Safi?" koukne na mě s úsměvem Váša. „Jistě, že ano" přiznám. „Páni... A odkud je tvůj táta?" zeptá se mě pan Novotný. „Narodil se v Los Angeles, ale se svými rodiči tam nebydlel pořád. Jeden čas bydleli v Dallasu a po několika letech se vrátili zpět do Los Angeles." „Tak to musíš umět dobře anglicky, že?" Usměje se paní Novotná. „To ano" přitakám. Ještě jsme tam takhle několik minut seděli a povídali si, než byl čas odejít. „Moc děkuji za dnešní večer, bylo to moc fajn" mile poděkuji Vaškovým rodičům. „Moc rádi tě tu znova uvidíme" Promluví paní Novotná..

Tu je nová kapitola :P