(Wrong) number - Niam Horayne [CZ fanfiction]

••••

,,Tak pojď, princezno."

Niall

Došli jsme před velký a luxusní barák. To nemůže být Liama. ,,Líbí, koťátko?" zeptal se když jsme vešli dovnitř. Přikývl jsem a sundal si boty. Liam mi je dal do botníku. ,,Takové malinké botičky." zasmál se. Nad tím jsem jen protočil očima. Dal do botníku i svoje boty. Chytl mě za ruku a táhl mě .... po pozdějším zjištění do kuchyně. Pustil moji ruku a otevřel lednici. Já si sedl na linku, protože už jsem si potřeboval sednout. Lednici zase zavřel, přešel ke mně, stoupl si mezi mé nohy a své velké dlaně dal na má stehna. ,,Dal by sis něco, zlatíčko?" posouval své ruce až nebezpečně vysoko. Zrychlil se mi dech. ,,A-a-si ne." vykoktal jsem. ,,Chtěl bys jít spinkat, koťátko?" zeptal se a jednu ruku dal na můj zadek. Hlasitě jsem polkl. ,,A-ano, ale já ne-nemám nic v čem bych mohl spát." zčervenal jsem. ,,Se mnou nemusíš mít oblečení, princezno." druhou ruku mi dal také na zadek. Vyděšeně jsem se na něj podíval. On se tomu jen zasmál. ,,Neboj, kočičko, něco ti půjčím." odtáhl se a nalil si vodu do skleničky.

Odešli jsme nahoru do ložnice. Liam otevřel skříň a začal v ní něco hrabat. Po chvíli vytáhl bíle tričko a černé boxerky. ,,Nejmenší, co mám, ale stejně ti to bude velký." uchechtl se a podal mi to. ,,Děkuju, kde se můžu převléct?" skousl jsem si ret. ,,Klidně tady, koťátko." šibalsky se usmál. ,,Ehh...no, tak se aspoň otoč. Prosím" nervózně jsem se na něj podíval. ,,Jak je libo." znovu se usmál a otočil se zády ke mně.

_

,,Už ses převlékl, princezno?" zeptal se. ,,Ehm ano, ale je mi to trošku hodně velký." Boxerky byly docela v pohodě, ale to tričko jsem měl až po kolena. Rychle se otočil. ,,Oh koťátko, si tak neskutečně nádherný a malinký." olízl si rty. Okamžitě jsem zrudnul. ,,Je mi to docela blbý, ale mohl bych se ještě vysprchovat, prosím?"
podrbal jsem se na zátylku. ,,Ty všechno, zlatíčko, pojď ukážu ti, kde je koupelna."

_

,,Tak tady máš šampón, tady máš ručník a potom přijď za mnou do obýváku, koťátko " chtěl jsem se zeptat, kde je obývák, ale než jsem stihl něco říct tak byl pryč. Tiše jsem si povzdechl a začal se svlékat.

_

Už jsem vysprchovaný a převlečený. Takže teď jen najít obývák. Otevřel jsem první dveře vedle koupelny. Postel. Další dveře. Ehm další postel. Řekl jsem si, že mu nebudu prohledávat pokoje a radši sešel dolu, protože je to tam otevřenější tak by tam mohl být i obývák. Přišel jsem do kuchyně. Najednou se kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže. Vyjekl jsem a lehce nadskočil. ,,Copak tady děláš, koťátko?" jemně mě líbnul na krk. ,,No...ehhh....tys mi neřekl, kde je obývák. Tak jsem se ho snažil najít." zhluboka jsem se nadechl. ,,To promiň, koťátko." znovu mě políbil na krk. Otočil jsem se čelem k němu. ,,Mám docela hlad." zakňučel jsem. ,,Takže chceš nakrmit, koťátko?" usmál se. ,,Víš, že mám jméno? A dokonce i ruce?." uchechtl jsem se. ,,Vím Niall, koťátko. Ruce máš, ale můj dům, moje pravidla." mrkl na mě. Zčervenal jsem. ,,A pojď něco ti udělám." uchechtl se. Radši jsem už nic neříkal a sedl si ke stolu.

_po půl hodině_

Přišel ke mně z miskou plnou těstovin s omáčkou a se lžičkou. Sedl si vedle mě. ,,Tak koťátko, pojď si sednout na mě." poklepal si na jednu nohu. ,,Ehm...ty mě chceš vážně krmit?" udivil jsem se. ,,Ano, koťátko, pojď sem." znovu si poklepal na nohu. Zvedl jsem se. ,,No, ale pozor jsem těžký." varovně jsem se na něj podíval. ,,Prosím tě, tebe bych zvedl i na jednom prstu, koťátko." chytl mě za boky a posadil mě na svou nohu. Jednu ruku obmotal kolem mého pasu a držel mě. Druhou rukou držel lžíci (Ano, Liam drží lžíci, taky nechápu), na kterou nabral těstoviny. Lžíci mi přiblížil k puse. ,,Otevři pusinku, kočičko." řekl a já ihned poslechl. Dal mi do první sousto do úst. Já to spokojeně rozžvýkal a spolkl. ,,Mňam, to je fakt dobrý." oblízl jsem si rty. ,,To jsem rád, koťátko." usmál se.
_

,,Poslední, zlatíčko." dal mi poslední lžíci do úst. Snědl jsem to a začal mu oblizoval lžíci, kterou měl stále v ruce, protože na ní byla ta zatraceně dobrá omáčka. Zesílil stisk na mém boku. Nechápavě jsem se na něj podíval. Sklonil se k mému uchu. ,,Neprovokuj, koťátko." řekl a dal mi malou pusu pod uchu. Těžce jsem vydechl. ,,Pojď, radši půjdeme spinkat."
_

Došli jsme do jeho ložnice. ,,Ehm my budeme spát v jedné posteli?" zamračil jsem se. ,,Ta moje je nejlepší, koťátko." uchechtl se. ,,A proč?" založil jsem si ruce na hrudi. ,,Protože jsem v ní já, sweetie." lehl si na postel. ,,Neboj se, koťátko a pojď si ke mně lehnout." usmál se.  Protočil jsem očima a radši si lehl vedle něho. On se na mě hned namáčkl a obejmul mě kolem pasu. ,,Dobrou, koťátko." políbil mě do vlasů. ,,Dobrou."
________________________________________________________________

Bea