Nechtěně kousnutí - Co je mrtvé, má zůstat mrtvé

Vlčí řád musí padnout

Z pohledu Stilese

Za záblesku zeleného světla jsem sletěl po hlavě na zem. Byli jsme zpět v Beacon Hills, potom, co jsme zmizeli do Japonska, abychom oživili Aidu. Problém byl v tom, že to nebyl Nogitsune, kdo přenesl moje tělo zpět. Musela to být ona. Na to jsem teď, ale kašlal. Měli jsme větší problémy.
Rozběhl jsem se pryč. Náš dům.. Už dřív jsem na zdi jen tak z legrace kreslil ochranné magické symboly. Potom se zatřely barvou, ale stále tam byly. A kolem dokola mého pokoje byl nasypaný jasan horský. Byla to perfektní ochrana před vším nadpřirozeným. Proto k nám Scott nechodil, ale já chodil k němu. Nemohl se do našeho domu dostat. Pokud to fungovalo na "Pravého alfu", mělo by i na jednu nemrtvou.
Najednou se objevila přímo přede mnou, což mě donutilo zabrzdit. Její dlouhé černé vlasy vlály ve větru. Oči nebyly modré. Nebyly to ty oči, které si Nogitsune pamatoval. Tyhle byly zlatavě bílé s rudým lemováním. Byla oblečená v bílé yukatě. Svatební.
Naskočila mi husí kůže. Nogitsune nade mnou převzal kontrolu a já v koutkem oka uviděl v odrazu hladiny řeky, vedle které jsme byli, jak mě obklopila fialová hořící aura. To bylo poprvé, co jsem aspoň trochu viděl, v co jsem se změnil. Pochyboval jsem, že mě někdo pozná. Vypadal jsem jinak. Wow..
Aida najednou zmizela.
Kde je? Ptal jsem se zděšeně.
Ruka Nogitsune vystřelila do vzduchu, něco popadla a třískla s tím o zem. Nebyl jsem schopný slova. Byla to ona. Jak to udělal?
Viděl jsem, jak mé prsty obalily fialové plameny. Zároveň jsem si však všiml, že tráva pod námi usychá.
„Normálně bych neměl být schopný se tě dotknout, ale tak.. Přece jen to byl tvůj duch, kdo mě proklel." Řekl Nogitsune.
Cože?! Vybuchl jsem. To mi Nogitsune neřekl.
Řeknu ti o tom později. Řekl Nogitsune.
„Co se s tebou stalo, Aido? Máš právo se zlobit, chtít mě zabít, přece jen, nebýt mě, prožila bys nádherný život, ale.. Proč si vylévat zlost na všech?" Ptal se tiše Nogitsune.
„Vlčí řád musí padnout. Zneuctili můj hrob. Zabili můj rod. Vlci musí zemřít." Řekla zvláštním hlasem a zadívala se do mých očí. „Myslela jsem, že pochopíš, Nogitsune. Že jakmile mě oživíš, pomůžeš mi vymítit zlo, ale.. Ty ses rozhodl. Spolčil ses s vlky. Proto musíš i ty zemřít."
Hlavou mi proběhla jediná myšlenka - Scott. Scottova smečka byla v nebezpečí. Aida nás odhodila zpět a zmizela.
Musíme je varovat! Vyjekl jsem. Musíme varovat Scottovu smečku a Haleovi!
„Myslíš, že ti budou věřit, potom, co jsi kvůli mně udělal? A myslíš, že tě vůbec poznají?" Řekl. „A nezapomínej na tu kletbu. Na Aidu nefunguje, přesně jak jsem si myslel, ale.."
Ale ostatní může zabít. Řekl jsem tiše.
Měl pravdu. Byl to velký risk. Tak velký risk jsme si nemohli dovolit.
Co teď? Zeptal jsem se.
„Půjdeme za někým, kdo mě zná téměř stejně dlouho, jako Aida. Ta osoba se mě totiž může dotknout i přes tu kletbu, aniž by zemřela. Má v těle totiž protilátky." Řekl Nogitsune. „Navíc by nám mohla být dobrým spojencem v této situaci."
Nogitsune, myslíš tím.. Zalapal jsem po dechu.
„Přesně tak." Přikývl. „Uděláme si návštěvu u Yukimurů. Promluvíme si s Noshiko.."