Liščí Démon

Kapitola 2 Maya

Když jsem se vzbudila byla jsem stále v včerejších věcech. Podívala jsem se na hodinky a tam bylo 5:45. Mám ještě 15min. Než mi zazvoní budík. Vstala jsem a všimla si jak naproti mě má ležet Jill, ale postel je prázdná. Vyšla jsem ven a bosé nohy mě studěly na studených dlaždičkách. Šla jsem po schodech dolů do obýváku a uslyšela hlasy. Byla tam Jill a ještě nějací tři hlasy. Byly klučičí. Pootevřela jsem dveře a nakoukla do nich. Vedle Jill seděli tři kluci. Jeden byl z té diskotéky a ty ostatní jsem ještě nikdy neviděla. Jeden měl černé krátké vlasy a na sobě měl černošedivé pižamo. Ten druhý měl blond vlasy a jeho postava vypadala docela drobně. Byl menší než Jill. Takže menší než já. ,,další holka. Jill něco jsi slíbila" byl to ten černo vlasý. ,,ale ona je super. Je s ní sranda a je něco jako moje starší sestra" děkuju Jill. ,,já si myslím že je v pohodě" to byl ten ze včera. Vypadal o něco líp než včera večer. ,,ty se do toho nepleť Lucasi!" Ach jo ten černo vlasý je asi hodně nenávistnej k holkám. ,,mě to prostě nebaví mít tady další holku" ,,ještě si ji neviděl, můžeš změnit názor" ,,teď se o tom nechci bavit" ,,ale no tak" Jill je tak hodná. ,,říkám že ne!!" A praštil do skleněného stolu. Všude se rozsypaly kousky skla. Vrazila jsem do dveří a bylo mi jedno že se na mě všichni dívají divně. I Jill. Klekla jsem si a skládala sklo do ruky. ,,Mayo to nemusíš dělat."Řekla Jill potichu. ,,slyšela jsem jak někdo rozbil sklo, tak jsem to přiběhla uklidit." skládala jsem to do ruky. Bylo toho hodně. Po tváři mi teklo něco horkého. Já snad poprvé v životě brečím. Najednou jsem se chtěla zvednout, ale nohy mě neudrželi a spadla jsem na ta rozbíhá skla v mé ruce. Ucítila jsem pálčivou bolest. Pomalu jsem se zvedla a usmála se. ,,omlouvám se za vyrušení". Jen tak jsem tam stála a zapomněla jsem na tu ruku. Na zem mi spadla jedna kapka. Ten ze včerejška vstal a přešel ke mě. Chytl mě za tu ruku, ale já se mu vyškubla a běžela jsem pryč. Ještě než jsem doběhla k fontáně, tak jsem uslyšela jeho medový hlas. ,,ty jsi takový kretén. Chápeš že tě slyšela?!" Zastavila jsem se u sochy a tam se opřela čelem o ledovou mramorovou ruku anděla. Po ruce mi stékaly proužky krve. Někoho jsem za sebou uslyšela, ale neotočila jsem se. Chytl mě kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Cukla jsem sebou a chtěla se mu vyškubnout, ale byl silnej, držel mě jako kdyby byl leopard a já jeho oběť, kterou se chystá zakousnout. Otočil si mě k sobě a já mu pohlédla do těch jeho krásných očí. Byly tak modré a jeho vůně voněla jako zralé jahody. Byl vyšší než já, měřil kolem 185cm. Zhluboka jsem se nadechla a asi si toho všiml protože se odemě odtáhl. ,,omlouvám se za něj. On jen není zvyklí na tolik holek. Neřekl to naschvál." ,,věřím ti" po tváři mi začaly téct slzy. Chtěla jsem si je otřít, ale zastavila jsem se těsně u obličeje. Měla jsem celou ruku od krve. ,,musíš do nemocnice!" ,,jsem v pořádku." najednou jsem ho viděla dvakrát. Zatočila se mi hlava a dostala jsem křeč do zátylku. Spadla jsem na něj a on mě chytil. ,,hej Mayo! Mayo hlavně nezavírej oči!!" ,,promiň,ale jsem nějak unavená" zavřela jsem oči a cítila ten krásný hřejivý klid. ,,Mayo!!!!"