Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Kdyby to bylo jednoduchý, dělal by to každej

,,Dáš si něco?" Zeptám se po příchodu do bytu.
,,Asi čaj a nějaký jídlo, ale to až později." Řekne Štěpa a sundá si bundu.
,,Mám v mrazáku pizzu, chceš?" Zeptám se. ,,Jo klidně."

,,Tak tady to je." Oznámím a položím talíř s jídlem na stůl.
Štěpán si prokřupe záda, začne si masírovat ramena a krk.
,,Můžu se tě na něco zaptat?" Nedá mi to. Štěpa polkne sousto a kývne v souhlas.
,,Proč Hondu neprodáš a nekoupíš si něco cestovního, nebo jezdi na KTMce. Aby tě tak nebolely ty záda."
Dořeknu a sleduju Štěépovo nesouhlasné zakývání hlavou.
,,Proč ne?" Zeptám se nechápavě. Bax se na mě podívá a řekne.
,,Kdyby to bylo jednoduchý, dělal by to každej." Dodá. ,,A hlavně mě to baví. Honda byla a stále je můj splněný sen, té se jen tak nevzdám. KTM je na závody, nechci jí tahat do provozu."
Štěpa má pravdu. Chápavě se na něj usměju a ukousnu si kousek z pizzy.

Je asi devět večer, já sedím u notebooku a po hodně dlouhý době hraju Fivem.
Tak snad to probědne v poho.

Čahoj lidičky. Našla jsem sešit s tímto příběhem, budou vycházet zase kapitoly. Teda, jestli budete chtít.
Ale jinak, napište mi nějaký pěkný komentář a mějte pěkný den.
Zatím Baxčus. XD