Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 4

Jakmile jsme dorazili do obchoďáku, Paul počkal až vylezem z auta a pak odjel tak rychle, že jsme ani nepostřehly, jakým směrem odjel. Vstoupily jsme dovnitř. Přemýšlela jsem nad tím jak dlouho tady budem, abych mohla zavolat domů. No je tu časový posun, takže si budu muset rozvrhnout kdy jim budu volat.

Z mého rozjímání mě vyrušila Lydia.

„Máš tam v L.A. nějakýho kluka?"

„Ne, nemám, zatím jsem neměla potřebu s někým chodit."

„Hele, támhle jsou kluci!" zahulákala a začala na ně mávat takže si nás okamžitě všimli. „Čau kluci, tohle je Becky a je tu na výměnu z L.A. Bude tady půl roku. Jo a mimochodem tohle je můj přítel Luke a tohle jeho kámoši Calum, Michael a Ashton."

„Ahój, Becky." kluci se na mě sladce usmáli.

„Ahoj kluci." pozvedla jsem ruku a letmo na ně mávla. Kouli na mě a pak se obrátili pohledem jinam až na Luka s Ashtonem. Lydia se Lukovi zavěsila okolo ramen a dala mu pusu na tvář.

„Tak co budem dělat?" pronesla Lydia se znuděným hlasem.

„Nevim, co bys chtěla dělat? zeptal se celkem podrážděně a ironicky Luke, se stále zavěšeným pohledem na mě. Bylo zřejmé z jeho tónu, že je naštvaný, ale proč?

„A co bys chtěla dělat ty, Becky?" zeptala se mě Lydia, překvapená Lukovou odpovědí. V hlouby duše jsem doufala, že už nebudu muset říkat a nějak se před kluky ztrapnit.

Chtěla jsem se podívat po obchodech, ale to by si asi kluci neužívali tolik jako já s Lydií. Co mám říct? Třeba kino, jo jasně, kino!

„Co takle jít do kina?" zeptala jsem se opatrně a čekala na nějakou odpověď.

„Ok, tak proč ne já jsem pro....." zazubil se na mě Luke. Bylo to celkem divný, ale co nálada se mu mohla změnit, proč ne. "......co Lydi, chceš jít do kina?" otočil se na Lydii Luke.

Lydia jenom nakrčila nos a začala se mračit. „Aha, takže ty už jako nechceš jít nakupovat. Vždyť jsme si to naplánovaly! A tedˇsi to najednou rozmyslíš, jely jsme sem jenom kvůli tomu!"

„Počkat, počkat. Jak jenom kvůli tomu? Já myslel, že jsi sem přišla nakonec za mnou. Byl jsem celkem překvapenej, že ses tady ukázala, protože ještě před chvílí do telefonu jsi říkala, že nemáš čas a že se ti ven jít vůbec nechce!" zvýšil hlas Luke.

„Ae, Luku počkej, já jsem si to pak rozmyslela..." zmateně vyjekla Lydia.

„Hele, mě to vůbec nezájímá. Tohle není poprví co jsi mi lhala! Vím o tom jak se potají scházíš s Jakem ze čtvrťáku. Čekal jsem dost dlouho a dával ti tolik příležitostí mi to říct a čekal jsem jestli ti to dojde, ale asi ne. Proč se pořád taháš se mnou a už dávno nejsi s ním? No, ani nebudu čekat na odpověď, protože bych se jako vždy, odpovědi nikdy nedočkal."

„Ale, já bych ti to jednou řekla...Luku já tě sakra miluju!"

„Já tomu, ale přestávam věřit. A tímto se s tebou rozcházím. Chtěl jsem to udělat už dávno, ale já blbec jsem čekal, až se mi přiznáš. Víš co?! Jdi si nakupovat jak si chtěla, já, kluci a Becky jdem do kina. Jsi jenom rozmazlená a nafoukaná mrcha."

„Tak to teda odvoláš, byli jsme nerozlučitelní! A ty se ke mně chováš takhle." vyjekla Lydia a oči se jí zaplavily slzami.

„Právě jsem oznámil náš rozchod. Takže teď je to oficiální." zašklebil se naštvaně Luke.

Lydia se svým vzlikáním najednou přestala.

„Jak myslíš, ale beze mě nejsi nic! Nicka, to jediný teď jsi." otočila se a rázným krokem odešla.

Luke byl překvapen její reakcí a koukal jak vyvoraná myš. No kdo by nekoukal, když vidíte někoho kdo se rozbrečí a myslíte si, že to myslí vážně a pak z ničeho nic přestane a ještě se vám vysměje do tváře. To jsem ještě nikdy neviděla a myslim, že kluci taky ne, dalo se to vyčíst z jejich pohledů.

„No, já myslim, že těch hereckých výkonů mám už dost, takže to kino asi vynecham." zamručel Michael. „Já myslim, že všichni. Takže jdem?" pronesl Calum a čekal, že se všichni zvednou a půjdou.

„Já si to musím ještě nějak, srovnat v hlavě. Ještě tady zůstanu." řekl smutně Luke a vjeho obličeji bylo vidět, že se mu tím rozchodem ulevilo a zároveň mu to bylo líto.

„Tak čau, nezapomeň na zítřejší zkoušku." zavolali ještě kluci a Ash mi věnoval úsměv. „Ahoj Becky." usmál se a já mu zamávala.

Nevěděla jsem co budu teď dělat. Zůstala jsem tam jen já a Luke sedící na lavičce se skloněnou hlavou. Lydia byla pryč a já nevěděla jak se dostanu zpátky.

„Na co chceš jít, zvu tě." pozvedl hlavu Luke a já se na něj koukla překvapená jeho otázkou.

„No...já vlastně nevim. Co třeba Hobit?" snažila jsem se znít umírněně, protože Hobit je můj nejoblíbenější film a na tý poslední třetí části jsem nebyla.

„Ty chceš jít na Hobita?"

„Jo a proč ne? Co tě tak překvapilo, je to můj nejoblíbenější film." snažila jsem se mu vysvětlit a byla jsem celkem v šoku, že se na to zeptal.

„Hmm...no víš....říkam to jen proto, že je to celkem divný. Protožebych řekl, že jsi takovej ten tip holky jako Lydia. Promiň, že jsem si vůbec něco takovýho mohl myslet." sklonil znovu hlavu.

„Hele, to je v pohodě, plno lidí si o mě myslelo buhví co a nakonec to dopadlo dobře, stali jsme se kámoši a nebo jsme se už nikdy neviděli." začla jsem se smát své poznámce a Luke se taky začal usmívat.

„Chceš popkorn, protože já bych si dal."

„Tak jo, třeba ten velkej?" „OK, beru ten velkej." Luke se zvedl z lavičky a já se na něj koukla s otevřenou pusou, byl snad o dvě hlavy vyšší než já! Koukala jsem na něj ze spoda jak na nějakýho obra. Došli jsme k pokladnám, koupili si lístky a popkorn a vyrazili jsme do sálu.

Nebyl tam skoro nikdo až na dva malý kluky, mohlo jim bejt asi tak kolem 13 nebo tak. Usadili jsme se a čekali až začne film a abychom si zkrátili dlouhou chvíli a nebylo trapné ticho, tak Luke začal vyprávět jaký kraviny dělají s klukama. Bylo to tak vtipný, že jsem se neudržela a začla jsem se smát na celý sál. Nevšimla jsem si, že film už začal a proto na mě ty kluci začli nadávat ať jsem potichu a byli i celkem hrubí a tak je Luke okřiknul. Oni ztichli a už se na nás ani nepodívali. Byl tak strašně cute, když se zlobil a ty jeho vrásky na čele a jeho krásné modré oči. Začala jsem tát.

Sledovali jsme oba napjatě film, některým scénám jsme se zasmáli a jiné byli docela děsivé. Když jsem se lekla tak jsem ho bez váhání chytla za ruku a ani jsem si neuvědomila, že co to dělám.

Bylo to celkem romantický, takový neoficiální první rande. Při pohledu na ně j jsem si vzpomněla na Lydii. Prudce jsem pustila jeho ruku.

„To ses tak rychle přestala bát?" otočil se na mě a usmál se.

„Ne..jenom.." , přece mu nebudu teď vykládat o tom rozchodu s Lydií, snaží se na to zapomenout, musim vymyslet něco lešího, „...jenom mi přišlo hloupí tě chytat za ruku, když se známe sotva 2 hodiny." nic lepšího jsem nevymyslela, a bylo mi blbý lhát a on to asi vycítil.

„Je zvláštní, že jsi se mnou šla vůbec do kina." řekl a obrátil svůj zrak zpět na plátno.

„Víš, mě to ale nevadilo." řekl zklamaně. „Aha, promiň, ale vzpomněla jsem si na Lydii a proto jsem odtáhla ruku." rozhodla jsem se mu říct pravdu. „Určitě je na mě naštvaná..."

„Přestaň se tou hloupou nánou zabývat. Je konec a ona to ví, takže co." zamračil se a pokračoval ve sledování filmu.

Přišlo mi, že ten rozchod je tak trochu moje vina, sotva jsem přijedu tak rozvracím vztahy. Začaly se mi po tváři kutálet horké slzy. Snažila jsem se je potlačit, ale nešlo to. Naštěstí jsem nevzlikala nahlas, tekly mi jen slzy lítosti.

Luke se na mě kouknul a hned se zase odvrátil a vlastně se mu ani nedivim, že nic neřekl a odvrátil se ode mě. Nechtěl si kazit už tak zkaženej den s nějakou hnusnou a ufňukanou holkou, kterou sotva zná. Bála jsem se, že se mnou už nepromluví, no a možná že by to bylo i dobře.