Bylo čerstvě po streamu. Snail co měl za celý den jen jedno malé kafe, si chtěl jít lehnout, ale stále bloumal nad tím KDO mu nahlásil stream. Přemýšlel nad tím tak dlouho, nedalo mu to spát. Máslinka se o něj po pár dnech začala bát, ale věděla že bude lepší když ho opustí. „Proč odcházíš?“ „Už nám to prostě nejde, jsi jen posedlý tím člověkem který ti nahlásil stream!“ zařvala, a odešla.
Několik dní se nic nedělo, žádný stream, žádná správa, všichni se o něj bály... Nevěděli co dělat...
Přišla notifikace
Hey Snaile, posledních pár dnů se o tebe lidi začali bát. mysleli jsme že jen nemáš čas, ale teď už to není sranda.
Byla to zpráva od Clona... Jediný co mu za celou dobu napsal. Snail i přes jeho nechuť cokoliv dělat začal plakat... Nikdo z jeho přátel, rodiny nebo kohokoliv se ho nezeptal jestli je v pořádku. Brečel tam silně že aniž by odpověděl tak usnul a spal. Ráno se probudil nahý v posteli, chtěl zůstat ležet na zádech... Ale vzpomněl si že by o sobě měl přece jen dát znát. Přece jen, měl si vzít tu usměvavou masku a říct všem že je v pořádku? Měl se vykašlat na svůj stav a s falešným úsměvem říct " hey guys, vše je okay a vůbec nejsem sám " ... Tomu by ani nevěřili... Několik minut seděl na postely až se rozhodl že přece jen něco napíše. Nenapsal to na server, ale jen tomu jednomu člověku, co se ho vážně zeptal.
Jo jsem v pořádku, jen poslední dobou soused vrtá jako píča a není možné cokoliv dělat.
Zalhal... jeho soused sice stále vrtal, ale tak málo... Že byla větší možnost že by někdo slyšel Snaila jak brečí.
A proč tedy nejsi aktivní? Streamování chápu, ale proč by si nám nic neřekl
To ho zarazilo, neměl jak odpovědět. Nadechl se a napsal
Lepší by bylo se setkat osobně... Musím ti něco říct
Clone aniž by cokoliv chápal odepsal.
Domluvili si den, čas a místo kde se sejdou. Následující víkend si to oba štrádovali do restaurace Zdeňka Pohlreicha. Snail prošel okolo mísy s koblihami a sedl si ke stolu. Po chvíli co vypadala jako hodiny a poté co už v sobě měl minimálně 3 kafe, si všiml že někdo vešel do vnitř. Porozhlédl se a když se podíval na něj tak ho zaskočilo.
Byl to Clone který vypadal více než ustaraně, přiběhl ke stolu a začal se vyptávat co se dělo a zda-li je vše v pořádku.
Po několika hodinách chozením po Praze a několika zastávkách na kafe bylo vše venku, Snail už se necítil jako někdo kdo by si zahrál dating simulator jen proto, že je sám (a weeb), cítil se spíše jako kdyby mu spadl menší kamínek ze srdce. Protože mohl říct to co ho trápilo aniž by ho kdokoliv soudil... Aspoň to si tedy myslel
„DEBYL! Kvůli nějakému debýlku necháš Máslinku aby odešla? Seš hloupej, hloupej debyl!“
Clone řekl lechce podrážděně, no aby taky ne když vyplázl všechny peníze jen za to blbý kafe a pak ještě poslouchal ty blbé kecy. Ale stejně se cítil zle za to že se zachoval právě takhle.
„Stfu Clone, nepřišel jsem proto abys mi nadával. Já přišel protože jsem chtěl abyste věděli co se mnou je.“
Odpověděl Snail který byl teď stejně podrážděn jako Clone, který teď už vlastně nebyl tak naštván. Spíše se cítil provinile. Snail to viděl na jeho obličeji.
Nějakou chvíli nemluv ani jeden z nich, až po chvíli Šnek prolomil ticho když si všimli kolik je na Karlově mostě lidí.
„Lidí jak nasráno!“ Clone jen přikývl.
Jelikož Snailovi za chvíli jel vlak a neznal žádnou jinou cestu. Rozhodl se projít davem lidí. Než vešel do hlubin spocených Čechů s jejich ponožkami a sandály a Asiatů jedincích trdelníky, tak ho chytl Clone za ruku. Snail to ignoroval (tak jako jeho fanoušky lul (: ) a táhl ho za sebou jak pytel plný hulení. Když se dostali pryč z mostu, tak se Snail otočil a zjistil že Clone byl ušlapán k smrti, složil se k zemi a brečel nad jeho smrtí. „Měl jsem to být já! To já měl zemřít! Odpusť mi kamaráde... Moc prosím... Miluji tě Clone“ naříkal Snail.
V tu chvíli si ale vzpomněl že Clone měl klon... Jménem Clowone... Nechal ho tam ležet a vydal se za nimi domů, nebo už spíše jen za ní. Jakmile dorazil tak nezmínil že jeho smrt byla jeho vina, řekl jen že omylem umřel, Clowone zdrcena ze stráty někoho jí blízkého, zešílela a skočila po Snailovi...
Další den ráno se oba probudili ke zvuku troubení flétny, Snail vylezl z postele a podíval se... Nevěřil tomu co viděl... Byly to- byly to-...
...
..
.
Clone a Máslinka s Flamezem tam stály a dělali píčoviny, přímo pod oknem a když si všimli Snaila tak se jak Clone, tak i Máslinka nasrali.
„CO TO MÁ ZNAMENAT“ Křičel Clone na Snaila který stál vedle Clowone.
„Vážně ste spolu spali?“ Zeptala se Máslinka. Která naštvaná srkala kávu.
Jedno vedlo k druhýmu a všichni se teď nenávidí
A já nenavidim sebe bože proč jsem to psal že začátku mě to bavilo teď si jen přeji vrátit čas a ukončit to haha pls likes díky
(:
