💚V Zajetí Lásky💛

2.

Hlavní dveře hradu byly obrovské. Samy se otevřely a poté, co všichni vešli a pokračovali po schodech se samy zavřely. Na konci schodů na nás už čekala starší čarodějka s velkým kloboukem na hlavě v nazelenalým hábitu. ,,Vítejte v Bradavicích. Tak, za chvíli přijdete těmito dveřmi a připojíte se ke svým spolužákům. Než si však budete moc usadit, budete roztřídění do jednotlivých kolejí. Jmenují se: Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po dobu, kterou tu strávíte bude kolej něco jako vaše rodina. Za každý úspěch získáte body a za každé porušení řádu o body přijdete. Na konci roku kolej s nejvyšším počtem bodů získá školní pohár..." Najednou ji přerušil chlapec, který se nakláněl k žabce před profesorkou:,,Trevor!!!" Profesorka se na něj vážně podívala a chlapec si uvědomil, co udělal ,,Pardon." Zalezl zpět do chumlu prváků a raději byl zticha. ,,Slavnostní zařazování začne za chvíli." Odmlčela se profesorka a odešla.
,,Tak je to pravda. Co se povídalo ve vlaku. Harry Potter dorazil do Bradavic." Začal si na Harryho vyskakovat kluk s bělavými vlasy a blankytně modrými oči. ,,Tohle jsou Crabbe a Goyle. A já jsem Malfoy...Draco Malfoy." Hrdě se představil a Ron vyprsknul smíchy ,,Moje jméno je k smíchu?! Na tvoje se ptát nemusím. Zrzek a obnošený hábit. Musíš být Weasley." Ron se na Draca zaraženě podíval a snažil se ho nevnímat. ,,Brzo zjistíš, že některé rodiny jsou lepší než jiné Potter. Nebudeš se snad přátelit s těmi, co za to nestojí. Já ti s tím pomůžu." Znovu řekl hrdě Draco a podal Harrymu ruku. Harry na to hned reagoval:,,Myslím, že poznám sám kdo za to stojí." Draco jakoby se urazil a odstoupil. Nevím proč, ale mám pocit, že ten kluk se mi v mých temných chvilkách hodně podobá. Nato přišla zpět profesorka ,,Tak už jsme připraveni. Pojďte za mnou." Řekla a velké dveře se otevřely. Vešli jsme do obrovského sálu se čtyřmi dlouhými stoly a na konci byl jeden velký stůl kde nejspíš seděli profesoři. Všichni kráčeli za profesorkou a rozhlíželi se kolem.

Došli jsme před profesorský stůl kde stála stolička a na ní starý klobouk. ,,Tak, než začneme, chtěl by profesor Brubmbál pronést par slov." Řekla a otočila se ke stolu kde právě vstával muž s dlouhými bílými vousy a vlasy. ,,Úvodem bych vás chtěl upozornit na několik věcí. Vezměte na vědomí, že vstup do Temného lesa je všem studentům přísně zakázán. Dále náš školník pan Filch chce připomenout, že je zakázán vstup do chodby vpravo ve třetím patře všem kdo nechtějí zemřít bolestivou smrtí. Děkuji." Řekl s vážným výrazem a všichni nechápali, co si o tom mají myslet.

Profesorka roztáhla pergamen ,,Až vyvolám vaše jméno, vystoupíte z řady. Dám vám na hlavu Moudrý klobouk a budete zařazeni do koleje." Řekla a zadívala se do dlouhého seznamu. ,,Hermione Grangerová." Hermione se zhluboka nadechla a vyšla. Sedla si na stoličku a profesorka ji na hlavu dala klobouk. ,,Ooo no prosím. Hmmm už to mám. Správně. NEBELVÍR!" Řekl Moudrý klobouk a najednou celý Nebelvírský stůl začal jásat. Hermione odběhla a sedla si ke stolu. ,,Draco Malfoy." Znovu se ozvalo jméno, které jsem moc dobře znala. Zadívala jsem se na chlapce, který pravě šel ke stoličce. Draco stejně jako Hermione vyšel a sedl si. ,,ZMIJOZEL!" Klobouk ani neváhal a hned věděl kam ho zařadit. ,,Ve Zmijozelu studovali všichni, kteří se dali na scestí." Okomentoval Ron čin Moudrého klobouku. Já jen pokroutila očima a poslouchala kdo je další na řadě. ,,Susan Bonesová." Sama jsem byla nervózní a když přibývaly další a další jména, moje srdce tlouklo víc a víc. Rozhlížela jsem se po profesorech, když jsem si všimla jednoho takového, který neustále koukal na Harryho. Měl černé vlasy a byl oblečen do černého pláště. Jak kdyby z něj vycházel strach. ,,Kampak tě pošlu. Hmm, tak jak to bude. Už vím! MRZIMOR!" Susan seběhla schody a přisedla ke stolu Mrzimoru. Já svůj pohled z profesora přemístila zpět na profesorku. ,,Ronald Weasley." Řekla a já Rona lehce popostrčila. On se na mě naštvaně podíval a přešel ke stoličce na kterou si sedl. Profesorka mu na hlavu dala klobouk, který okamžitě spustil:,,Ale, další Weasley. Moc dobře vím  co s tebou. NEBELVÍR!" Vykřikl a Ron s úlevou sešel schody a sedl si naproti Hermioně. ,,Harry Potter." Všichni utichli a nastražili se. Harry si sedl na stoličku a čekal, co se bude dít. ,,Hmm těžké, velice těžké. Máš velkou odvahu, to ano a nemáš špatnou hlavu, máš v ní talent, to Jo. A máš chuť předvést, co dokážeš. Kam tě ale poslat." Klobouk se odmlčel a Harry si začal něco potichu breptat. ,,Ne Zmijozel?! Víš to určitě? Mohl by z tebe být velký kouzelník v hlavě to všechno máš a Zmijozel by ti pomohl na cestě k velikosti, o tom nepochybuj. Ne?! No vidíš, když to víš určitě. Ať je to tedy NEBELVÍR!" Harry se doširoka usmál a cely Nebelvír začal pokřikovat:,,Máme Pottera! Máme Pottera!"

,,Betty Parkerová." Zaznělo mé jméno a ve mně hrklo. S nejistotou jsem vyšla schůdky a posadila se. Moudrý klobouk usedl na mou hlavu a začal reagovat:,,Obzvlášť těžké. Hmm, dovedu říci, že těžší než u Pottera. Kampak s tebou, hmm. Hlavu máš plnou myšlenek a zajímavostí. Hmm, hodila by ses kamkoli." Mé srdce se na chvíli zastavilo. Já sama nevěděla kam chci jít a jaká kolej by pro mě byla tak správná. ,,Bude to tedy....MRZIMOR!" Vykřikl klobouk, který z mé hlavy po přiřazení profesorka sejmula a já s lehkým úsměvem odešla ke stolu Mrzimoru. Sedla jsem si vedle Susan, která byla šťastná, že právě sedí u tohoto stolu.

Když se rozřadili i ostatní, zvedl se Brumbál ,,Hostina začíná!" Řekl a najednou se před námi objevila hromada jídla. Měla jsem hrozný hlad, a tak jsem se okamžitě pustila do jídla. Když jsem jedla kuřecí stehýnko, najednou se místo mého jídla objevila průhledná hlava. ,,Vítejte v Mrzimoru." Jeho tvář se uchýlila do širokého úsměvu a poté celý muž vyletěl ze stolu pryč. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ale přeci jsem na škole čar a kouzel.

Když se hostina uchýlila ke konci. Odcházeli nový studenti za prefektama kolejí. ,,Mrzimorští za mnou!" Odváděl nás pohledný chlapec dlouhou chodbou v přízemí.
Došli jsme ke kuchyni před hromadu sudů kde byl ukryt vchod do společenské místnosti. Prefekt zaklepal na víko druhé ze spodu uprostřed druhé řady v rytmu ,,Helga Hufflepuff" víko se najednou otevřelo. Vešli jsme do místnosti plné krásných květin. ,,Na víko a rytmus si dávejte pozor. Pokud rytmus bude špatně, budete politi octem. Je to proti vetřelcům." Ušklíbl se prefekt a pokračoval:,,Vítejte v Mrzimorské hale. Chlapecké ložnice jsou chodbou doleva. Dívky tamtéž, ale doprava. Zavazadla už tam jsou." Po tom, co svá slova dořekl, všichni se rozešli hledat své postele.

Když jsem vešla do pokoje s číslem 16. seděla na jedné z postelí lehce nazrzavělá holka. Byla mi povědomá, když se otočila, hned jsem poznala Susan. ,,Ahoj! Jsem ráda, že jsme spolu na pokoji." Široce se usmála a přešla ke mně mě obejmout. ,,Jo... Já taky." Odsekla jsem a snažila jsem se dostat z jejího sevření. Když mě konečně pustila, šla jsem si vybalit své věci a vše si urovnat. Hlavně své myšlenky.