Pomoz mi [Gejmr ]

Tenkrát poprvé

Předem upozorňuji, že tato kapitola je od 13+ :D

Už 3 dny sedím v nemocnici u mého táty, který je stále v komatu. Nebudu lhát, byla jsem strašně moc unavená. Ale stejně tu budu s ním pořád. Chci být u toho, až se vzbudí. Při tom se tu učím na maturitu nebo stříhám videa. „Ahoj" pozdraví mě nesměle Váša ode dveří. Odtrhnu pohled od obrazovky notebooku na něho. „Čauky" pousměji se. „Spala jsi vůbec?" zeptá se a podá mi kafe. „Uhm... trochu" přiznám se. Moc jsem toho tady nenaspala. Trochu si povzdychne. Vidím na něm, že ho to štve. „Dneska půjdeš se mnou a pěkně se vyspíš pod mým dohledem" upozorní mě. Ale já nemám jen tak v plánu odejít. On mě k tomu nepřinutí. Po pár minutách jsme se o tom začali dohadovat. Vašek na mě pak vytáhl to, že když nepůjdu dobrovolně, tak si mě přehodí přes rameno a přede všema v nemocnici mě vynese až k autu. „To není fér" zkřížím si ruce na prsou. „Ale je" mrkne na mě s kulišáckým úsměvem.

Z nemocnice jsme odešli těsně před obědem. Měla jsem z toho nějaký špatný pocit, že tátu tam takhle nechávám. Snad to bude v pohodě. „Nemáš hlad? Mohl bych zastavit u nějaké restaurace" pronese do ticha. „Jasně" souhlasím. Po několika minutách konečně někde zaparkuje. Vylezeme z auta a přejdeme na chodník. Chytne mě za ruku, proplete naše prsty a už mě táhne k nějaké restauraci ve které jsem v životě nebyla. V té restauraci si sedneme ke stolu pro dva. Ani moc dlouho nečekáme a objeví se u nás servírka. „Co si dáte k pití?" zeptá se a dá nám jídelní lístky. „Dvakrát kolu" řekne Vašek. Servírka si to zapíše a odejde. Já si dám nejspíše nějaký salát a jak typuji, tak Vašek si dá burger. Když k nám přijde servírka i s pitím, tak si rovnou objednáme jídlo. Po jídle jsme jeli k Vaškovi do bytu. „Běž si lehnout a kdyby něco, tak budu ve studiu" Políbí mě a poté mě popožene. Problém byl v tom, že se mi spát nechtělo. Takže dojdu do obýváku, zapnu televizi a lehnu si na gauč. Do půlhodiny se mi začaly zavírat oči a já nakonec usnula.

Po několika hodinách:

Ucítím, jak se mě někdo dotýká. Ospale otevřu oči a zahledím se do Vaška, který mě pravděpodobně chtěl odnést do postele. „Co to děláš?" zachraptím. Pohlédne mi do očí. „Chtěl jsem tě odnést do postele, ale to se mi jaksi taksi nepodařilo" Omluvně se usměje. Posadím se tak, aby si i on mohl sednout. Posadí se hned vedle mě a obejme mě okolo ramen. „Kolik vůbec je?" promnu si oči. „Za chvilku bude půlnoc" Ještě takhle sedíme několik minut a koukáme na televizi, než si mě otočí směrem k němu. Začal mě líbat. Vezme mě pod zadkem a já mu nohy obmotám okolo pasu. Přejde se mnou do své ložnice a položí mě do postele. Do pár sekund jsme oba dva nazí a já se nějak styděla. „Nemusíš se stydět" zamumlá a nepřestával mě u toho líbat. Jeho rty opustily moje jen tak na dlouho, aby ochutnaly můj krk, kde následně udělal cucflek. Nevadilo mi to. Chtěla jsem každou částečku jeho těla. Zatlačím mu na hruď. Nechápavě se odtáhne. „Miluji tě" široce se usměji. „Taky tě miluji" pronesl s potměšilým úsměvem. Usmála jsem se, ale přestala jsem s tím, když se svalil z mého těla a sklouzl z postele. Chtěla jsem se po něm natáhnout, ale nestihla jsem to. Sám se ale rychle vrátil. Roztrhl obal kondomu, ale pořád se mi přitom díval do očí, ani na chvilku neuhnul. Díval se na mě, jako bych byla to jediné, na čem mu na světě záleží. Nevěděla jsem, že můžu někoho takhle cítit. Někoho takhle chtít. Váša se objevil opět nade mnou, spustil hlavu a políbil mě něžně a jemně. Trpělivě čekal na moje svolení, takže jsem zlehka přikývla. Víc povzbuzení určitě nepotřeboval. Nikdy jsem to nedělala. Tohle bylo poprvé a on to věděl. Znervozňovalo mě to, i když jsem o to tolik stála. Nedokázala jsem zamaskovat svůj neklid. Vašek zázrakem vycítil moje obavy, takže se zarazil. Podíval se na mě. „Mám přestat?" Rychle zavrtím hlavou. Tiše se zasměje. „Musíš se trochu uvolnit" Přiblížil rty k mým. Každý jeho dotek ve mně probouzel vlnu horka. „Jsi nervozní?" zeptal se. „Ano" vydechnu. „Já taky" zašeptal. Pak pomalu vnikl do mě. Nejprve přirážel pomaleji, ale pak zrychlil. Když se mé tělo napjalo, už to nebylo z mé nervozity. Cítila jsem, jak se Vaškovi svaly pod mýma rukama smršťují, a uchopila jsem ho za ramena, připravená vyvrcholit s ním. Přitiskl tvář pevně k mojí, naposledy dvakrát pouze přirazil, a v tu vteřinu mi z hrdla uniká sténání. Jeho pohyby teď byly tak něžné a neznatelné. Vašek se na mně uvolnil a přitiskl rty na moje. Líbal mě zlehka a tak dlouho..

Koneeec :D

Upozorňuji, že před námi jsou už jenom 4 poslední kapitoly a pak bude konec této fanfikce.