Amadea

Kapitola 1.

Celá poškrábaná jsem se dokutálela na louku, přičemž jsem vrazila do mladého stromku z jehož větví se na mě sesypala hromada sněhu. Chvíli jsem tam tak ležela. Celá bílá..a trochu od krve.
Co teď budu dělat?
Uslyšela jsem tátu: "Amadeo? Amadeo, kde jsi?" nemohla jsem se ozvat ani pohnout. Jen jsem tiše špitla: "Tady," ale neslyšel mě. Určitě mě najdou, musím počkat.

V mžiku ale moje naděje zmizela. "Už bude doma, pojď, Kubo," řekl táta a jeho hlas se pomalu vzdaloval. Tak tohle je konec...

Neměla jsem vůbec ponětí kolik času uběhlo, ale jako by to byla věčnost. No tak, zvedni se, pomyslela jsem si, dělej! Snažila jsem se vytáhnout nohu, která se mi zaklínila pod větev. Nesmím to vzdát. Celá už jsem byla úplně promrzlá a nebylo divu. Když jsme odcházeli z domu bylo -10 ºC, natož tak teď k večeru. Nohy jsem skoro necítila. Ruku jsem si vyprosila zpod těla. Šíleně mi to v ní bušilo. Krev mi stékala po prstech dolů a já ucítila, že ztrácím vědomí.

Něco se ale stalo. Větev, která mě uvěznila, zmizela. Někdo ji musel oddělat. Tatáž osoba mě zvedla ze země, vzala do náruče a nesla pryč. Táta to ale být nemohl, měl studený kabát. Tento kabát byl měkoučký a trošičku mě hřál. Nevěděla jsem, kdo to byl, ale cítila jeho teplý dech. Najednou se mi udělalo nedobře a já opravdu ztratila vědomí.

Když jsem se probrala, byla jsem v teple. Otevřela jsem oči. "K-kde to jsem?" podařilo se mi tiše vykoktat. Bylajsem oblečena do čistého oblečení a všechna moje zranění byla ošetřena. Opatrně jsem se pokusila vstát z postele, ale zamotala se mi hlava a navíc jsem ucítila v noze ostrou bolest a upadla na zem. Nohu i ruku jsem měla obmotanou béžovým obvazem.

"Óoo," vykřikl nějaký hlas, "slečínko jste v pořádku?"

Přiběhla ke mně starší žena ve staromódních šatech. Byla poněkud silnější a menší postavy. Jemné blonďaté kadeře, proplétané šedými vlasy, měla svázané do copu, na nose jí seděli brýle s úzkými obroučkami.

Kývla jsem. Vnutila mi do ruky hrnek s nějakým čajem nebo co to vlastně bylo. Vonělo to nádherně.

"Kdo...kdo jste?"

"To teď není důležité. Honem, napij se!" zvýšila trochu hlas, "hned se vrátím," a odešla.