,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

23.

Ahoj!!

Věnováno Damirae578 <3 

Druhý den si matka kvůli mě vzala volno a opravdu jsme si vyrazili na výlet. Zpočátku jsme byli oba ticho, ale po nějaké době mi to začalo být nepříjemné, a tak jsem promluvil. Přiznal jsem matce, co všechno se mezi mnou a Iwaizumim stalo a co to se mnou poslední dobou dělalo. Také jsem ji řekl o Eiko...jaká vlastně je, co dělá i to, co pro mě znamená a proč se jí poslední dobou tak straním. Matka mi poradila, ať si s ní upřímně promluvím a ujistila mě, že to pochopí. Poté už jsme to dál nerozebírali a užívali si společné dopoledne. Zašli jsme si na jídlo, zastavili jsme se v několika obchodech koupit si na sebe něco pěkného a ukončili to procházkou až domů. 

Sotva jsem se převlékl do nečeho pohodlného a už mi vibroval mobil, jež dával najevo, že je po mně nemalá sháňka. Sáhl jsem po něm a odemkl jej. Hned dvanáct zpráv od Eiko a jedna od Iwaizumiho, kterou jsem neměl v plánu dnes přečíst. Napsal jsem Eiko, aby za mnou přišla a já si tak aspoň na chvíli mohl odpočinout. Lehl jsem si na postel a přemýšlel. Na povrch se draly jen myšlenky právě na Iwaizumiho. Jak to teď bude? Vyslechne mě? Byl by schopný odpovědět na mé city? Zamiluje se někdy do mě? Pochybuji, má láska zůstane neopětovaná. A co pak budu dělat já, čert ví...nejspíš se budu utápět sebelítostí, dokud neskonám žalem. 

--------------------------------------------

Trochu jsem pochyboval, jak se Eiko bude tvářit, až mě znovu uvidí. Protože, jestli si chtěl někdo promluvit s Iwa-chanem, tipuji, že zrovna Eiko z něj dostala to, co jsem jí já sdělit nemohl. Avšak Eiko se tvářila stejně jako vždy. Na tváři zářivý úsměv a její oči jen prozrazovaly, jak moc je jí líto, co se stalo. Dovedl jsem ji k sobě do pokoje. Mamka nám mezitím přinesla menší občerstvení a když se vytratila z pokoje, mohli jsme začít debatovat. 

,,Už asi vše víš, že?" optal jsem se a jako odpověď se mi dostalo souhlasné pokývání hlavou. ,,Nechtěl jsem to před tebou tajit, ale bál jsem se ti o tom říct. Nechtěl jsem, abys mě zavrhla i ty a taky jsem ti nechtěl ublížit, proto jsem se ti poslední dobou vyhýbal. Možná jsi někde uvnitř doufala, že bychom spolu mohli opravdu chodit, a tak potvrdit drby ostatních a kdybych nebyl v situaci, ve které jsem, bral bych tě všema deseti. Jsi hrozně milá, hodná, nadaná a krásná holka, která vždy nějak překvapí, ale idiota, jako jsem já, si nezasloužíš. Nechtěl jsem ti klamat tak dlouho, odpustíš mi to někdy?" 

,,Tooru, nemám ti, co odpouštět. Jsi můj přítel a chci, aby to tak zůstalo. Navíc, vždy jsem měla tušení, že ty a Iwaizumi...nevím, jak to říct, prostě jsem to tušila a pak se má myšlenka potvrdila. Ale rozhodně tu nejsem, abych ti něco vyčítala. Chci ti pomoc, abys byl šťastný a chci opět vidět ten nefalšovaný úsměv, jaký jsi mi věnoval na začátku našeho přátelství. Mám pro tebe dárek." 

Najednou vytáhla dalšího panáka, tentokrát v podobě Iwa-chana. 

,,Chtěla jsem mu ji dát, ale poté, co jsem se na něj rozkřikla v těch šatnách a nazvala ho idiotem, pochybuji, že by to přijal. Také ti chci pomoc, aby jste k sobě patřily, jako ti panáčci. Navíc si myslím, že teď už to bude dobré. I mě Iwaizumi řekl pár nehezkých slov souvisejících s tebou, tak jsem pochopila, že mu nejsi lhostejný." 

Objal jsem ji a když jsem se odtáhl, políbil jsem ji na čelo na důkaz díku. Jsem rád, že to brala zrovna takhle. 

Pokračování příště...