,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

25.

Ahoj!!

Věnováno Luciela67 <3 

Eiko se mnou zůstala až do večera. Skvěle jsme si popovídali a já tak nemusel myslet na nic špatného. Po dlouhé době jsem si šel lehnout s pocitem, že se konečně dobře vyspím. Když jsem ležel v posteli, vzal jsem si na chvíli telefon do ruky. Jen jsem rozsvítil display a vyskočilo na mě přes dvacet nepřečtených zpráv od Iwaizumiho. Zprvu jsem si je chtěl přečíst, když jich bylo tolik, nakonec jsem to neudělal. Jak ho znám, určitě v těch zprávách byly samé poučující věci o tom, že jsem nebyl dnes ve škole. Položil jsem ho zpět. Zavřel jsem oči a s úsměvem na rtech pomalu usínal. 

Vstal jsem něco málo před budíkem, a tak jsem si dal ještě rychlou sprchu. Poté jsem se upravil. Když jsem na sebe hleděl do zrcadla, vypadal jsem o dost lépe. Usmál jsem se na svůj odraz, prohrábl si vlasy a šel si připravit věci do školy. Vyrazil jsem do školy. Myslel jsem, že na cestě potkám Iwa-chana, ale nepotkal. Nejspíš byl na mě naštvaný. Nezdržoval jsem se a šel dál. U skřínek jsem si přezul boty a namířil si to do třídy. Ovšem ani ve třídě ještě nebyl. Že by snad zaspal, ale to se mu zrovna dvakrát nepodobá. Těsně před zvoněním vběhl do třídy a spražil mě pohledem. A jsem v háji. No i když on na tom byl možná hůř. Vypadal stejně jako já před pár dny s tím rozdílem, že já to všechno zakryl vrstvou make-upu. 

------------------------------------------

Ráno jsem vstal celý zničený a totálně bez energie. Šel jsem do koupelny podívat se na tu "nádheru" a málem jsem se zděsil vlastního odrazu. Vlasy do všech stran, kruhy pod očima, vybledlý obličej, jako bych se měl každou chvíli promenit v zombie. No takhle rozhodně někoho okouzlím. Nehlídal jsem čas a když už jsem se podíval na hodiny, zjistil jsem, že absolutně nestíhám. Rychle jsem se převlékl a vzal si věci do školy a utíkal, co mi nohy stačily. Jen tak tak jsem to stihl, než zazvonilo. 

Udýchaný a vyčerpaný jsem se rychle podíval po třídě, abych vyhledal toho, jež mi bránil ve spánku. Seděl ve své lavici. Vypadal tak svěže a kdybych nebyl tak vyčerpaný...snad bych si myslel, že září. Spražil jsem ho pohledem, avšak zároveň jsem si oddechl, že si nic neudělal a že vypadá o dost líp než předtím.  Sedl jsem si do lavice, která byla mimochodem hned za ním. 

,,Troubo, každý den vysedáváš na telefonu a včera jsi neměl ani chvilku na to, abys odepsal. Víš, jak jsem se bál. Myslel jsem si, že po té poslední hádce si budeš chtít něco udělat..." řekl jsem tak, aby to slyšel jen on a snažil se ukrýt své rozčílení z toho, jaký jsem o něj měl strach. 

,,Iwa-chan...zabíjet se kvůli tobě rozhodně nebudu a promiň, chtěl jsem se vyhnout tomu, že mě zase budeš poučovat..." řekl jsem, ačkoliv jsem byl rád, že o mě měl strach. Ovšem proč mu aspoň trochu toho, co dělal mě, nevrátit zpět no ne?

Dobře tak tohle mě naprosto umlčelo...

Pokračování příště...