💚V Zajetí Lásky💛

5.

Jak jsem psala na začátku. Škola čar a kouzel v Bradavicích mě dost změnila. Stávala se ze mě ta temná holka, která se necítila v kolektivu dobře a radši by zůstávala celý dny zachumlaná v dece a četla si o magických tvorech. Bohužel jsem takto žít nemohla, a tak jsem se alepoň snažila stranit lidem. S Mlokem jsem se bavila takřka normálně. Sama nevím, jestli málo, víc nebo stejně. Ale bavili jsme se a to bylo pro mě hlavní. Musím mít nějakou společnost a nemůžu se uzavřít do sebe. Mlok rozuměl mně a já jemu. Byli jsem dobrá dvojka.

Aby jsme se ale vrátili k tomu, jak to dopadlo s Kamenem mudrců. Snažila jsem se těm třem nějak pomoci. I když moje temné já mi to moc nedovolovalo, přesto jsem se snažila. Harry byl odhodlaný Kámen zachránit a tím i celou školu a sám sebe. I když tam mohl zemřít, ten hrdinský čin udělal a prozatím nás všechny zachránil. Říkalo se spoustu teorií, jak to Harry dokázal. Však on sám znal tu správnou. Měla jsem v plánu se za ním podívat, jak se má, ale nemohla jsem ho nikde zastihnout. A když už, neustále někam spěchal. Většinou to bylo za Brumbálem. Tedy myslím si to.

Když jsem jednoho slunečního dne měla namířené na školní dvorek, náhodou jsem potkala Harryho. Rychle jsem ho doběhla a začala ho vyslíchat:,,Ahoj. Jak ses měl? Dost by mě zajímalo, jak jsi to všechno dokázal. Putuje tu několik teorií, ale já chci znát tu správnou..." ,,Jo. Hele, tak si půjdeme sednout ven tam na kámen a já ti všechno řeknu. Jen spěchám, tak se nebudeme moc vybavovat." řekl Harry a společně se mnou si šel sednout na kámen. ,,S Ronem a Hermionou jsme o vlásek proklouzli Chloupkovi a padacímy dveřmi jsme spadli na rostlinu, Hermiona věděla, jak s rostlinou pracovat, proto jsme se dostali dál. Byla to cesta úkolů, takže mi nic jinéjo nezbývalo, než sednout na koště, které tam jednoduše levitovalo a najít klíč mezi miliony klíčů od dveří. Když jsem ten osudový klíč chytil, za dveřmi byly Kouzelnické šachy. Nechtěli nás pustit dál. Museli jsme vyhrát. Ron je dobrý v šachách, tak to šlo rychle a my vyhráli. Ron tedy teď leží na ošetřovně, jelikož spadl z koně. Ale nic vážného to není. Hermiona zůstala s Ronem, a tak jsem pokračoval sám. Vešel jsem do místosti kde bylo velké zrcadlo, které ukazuje po čem toužíš. Před ním stál profesor Quirell. Chtěl Kámen. Já, když se podíval do zrcadla jsem uviděl, jak mám Kámen v kapse. Kouzla jsou skvělá, jelikož v mé kapse opravdu byl. Poté mezi mnou a profesorem vznilky konflikty. Ozývali se hlasy, které profesoru říkali, co má dělat. Když si sundal turban, uvíděl jsem bezmocného Voldermorta vtěleného v jeho hlavě. Snažil se Kámen získat, ale mé ruce, jak kdyby byly jeden oheň a profesora spálily na popel. Voldemort pak jak duch zmizel. No a dál si to už nepamatuju." Dokončil Harry svůj příběh a já s jiskrami v očích helděla na něj, co se to vlastmě stalo.

Poté mi bylo líto, že jsem jim tak málo pomohla. ,,Hele Harry. Já se omlouvám, že jsem vám moc nebyla k pomoci. Ale..." Chtěla jsem pokračovat, ale Harry, jak kdyby vše chápal:,,To je dobrý. Nejspíš chápu, co se s tebou dějě." Ja jen kývla hlavou a v koutcích se mi objevil maličký úsměv. ,,Já už budu muset. Tak se měj hezky." řekl odcházející Harry a mizel v dálce. Než jsem se vzpamatovala, byl už pryč. Musela jsem přemýšlet nad tím, že ho vlastně Snape neustále zachraňoval, a že ten kdo chtěl ukrást ten osudný Kámen byl profesor Quirell, který po celou dobu nosil v turbanu ve své hlavě Voldemorta. Pan koktavý profesor by patřil mezi lidi Pána Zla? Měla jsem zvlaštní pocit. Normální člověk by měl teď strach, co se okolo něho děje, ale já jsem zcela klidná a odhodlaná. Kámen mudrců se prý zničil, aby ho právě takový lidi nezneúžívali a Nikolas Flamel nejspíš zanedlouho zemře. Kámen mu dodával sílu života a teď je zničen.

--------------------------------

Byl poslední školní den kdy se vyhlašoval vítěz školního poháru. Když jsme vešli do Velké Síně, byl vyzdoben do barev Zmijozelu. Tedy bylo jasné, že Zmijozel vyhral. I když se Zmijozel nechová celkově dobře, vyhraje pohár.

Všichni už seděli na svých místech a Zmijozel se hrdě usmíval. Hlavně Draco. Já se na něj zašklebeně podívala a snažila jsem se si ho nevšímat. Profesor Brumbál povstal a začal vyhlašovat výherce:,,Tento rok byl plný překvapení. Další školní rok je za námi. Gratuluji Zmijozelu za výhru školního poháru. S body se to má následovně-na čtvrtém místě je Neblvír s třemi sty dvanáscti body. Na třetím místě, Mrzimor s třemi sty padesáti dvěma body, Havraspár s čtyři sta dvaceti šesti body a Zmijozel-ano, ano velmi dobře-čtyři sta sedmdesát dva!" Zmijozel se začal radovat jak nikdy, ale Brumbál  se svou řečí pokračoval:,,Musíme ale vzít v potaz událostí z posledních dní." Draco na tváři ztuhl úsměv a podíval se na mě. Já s nadějí pootočila hlavou, že by školní pohár mojhl vyhrát někdo jiný než Zmijozel. Rozzářeně jsem se na Draca usmála a on na mě jen dětinsky vyplázl jazyk. ,,Za prvé, panu Ronaldu Weasleymu, za nejlepší šachovou partii, jakou kdy Bradavice viděli, uděluji Nebelvíru padesát bodů." Nebelvír začal lehce jásat. ,,Za druhé, slečně Hermioně Grangerové za to, že tváří v tvář ohni, dokázala použít chladnou logiku, uděluji Nebelvíru padesát bodů." Jásot Nebelvíru zesiloval a zklamání Zmijozelu bylo na první pohled vidět. ,,Za třetí panu Harrymu Potterovi za pevné nervy a mimořádnou odvahu, uděluji Nebelvíru šedesát bodů." Celý Nebelvír byl ve velké radosti. ,,A za čtvrté panu Nevillu Longbottomovi za to, že se dokázal postavit nepřátelům a hlavně přátelům, uděluji Nebelvíru deset bodů." Celá Síň byla v jednom radostném křiku. Pokud jsem počítala dobře, Nebelvír dohnal Zmijozel. Povýšeně jsem se na Draca usmála a on raději svůj pohled zabořil do stolu. Nemohla jsem si nevšimnout pohled profesora Snapa, který se tvářil, jak kdyby právě snědl kyselý citrón. ,,Pokud se nemýlím ve svých výpočtech, je na čase pozměnit výzdobu." řekl Brumbál a mávnul rukou. Najednou se ze zelené výzdoby stala červená. ,,Nebelvír vyhrál školní pohár!" vykřikl naposledy Brumbál a všechny koleje začaly jásat. Až tedy na Zmijozel, který seděl zdrcený a ponížený.