Končíme s odpoledním tréninkem a Daichi nás pozve na jídlo. Jenže já odmítnu abych byl doma co nejdřív. Na kole jedu domu zpátky kolem tělocvičny a uvidím nějaké siluety. Trochu zrychlím, ale postaví se před mě a jen zděšeně koukám když zjistím kdo to je.
___________________________
Pohled sugawara:
Konečně je obědová přestávka a já mohl jít na čerství vzduch jenže před školou je moc lidí a hluk. „kam by jsem mohl jít" pomyslí si a napadlo ho jedno místo kam nikdo nechodí... Na střechu. Když vychází po schodech opatrně otevře dveře a koukne jestli tam někdo je. Úplně se zarazí. Vidí hinatu brečet. Pokaždé si myslel, že hinata je hrozně usměvaví a není pláče skoro schopen. Jenže si uvědomil, že ho asi neznají úplně. "Nechám ho v klidu" řekl potichu a odešel. Když nám skončila škola měl jsem ještě chvíli zpoždění, protože prostě učitelka.
Když už mě konečně učitelka pustila běžel jsem na trénink a cestou jsem potkal někoho kdo stál u dveří a všude se rozhlížel. Když mě spatřil zaklepal na dveře a někdo od tamtud odešel. Nějak jsem to neřešil a šel dál. U tělocvičny jsem potkal hinatu. Vypadal divně... Divněji než obvykle. Šli jsme do šatny. A když si sundal triko zadíval jsem se na jeho modřiny... Říkal, že spadl ze schodů moc mu to nevěřím. A mám o něj starost. Trénink proběhli vcelku normálně a Daichi nás zase pozval na jídlo, jenže hinata odmítl a odešel.
___________________________
Zpátky k hinatě
Když zjistil kdo jsou ty siluety strachy se vyděsil (nikdo neznal hinaty depresivní, a smutnou stránku vždycky to byl usměvavý chlapec)
Byli to ti tyrani z odpoledne.„Tak tohle mysleli, že si počkají..."
„Tak tady tě máme prcku, předtím nás někdo vyrušil"
V puse měl cigaretu. Už ji jen držel ani nepotahoval. Ten nejstarší ho chytl pod krkem a přimáčkl ho ke zdi tělocvičny. Dva kluci mi drželi ruce a já se nemohl hýbat. Nejstarší mi zvedl triko a začal se smát „ takový párátko mi nic neudělá" a zasmál se ještě víc. Vzal rozpálenou cigaretu, zacpal mi pusu abych neřval a típl mi ji o břicho. Byla to nesnesitelná bolest.
Kousl jsem ho do ruky a on mi dal pěsti. „to si zpackal" nejstarší zapískal a přišli dva kluci. Kývl na ně a zase mě začali mlatit. Když už je to nebavilo pěstmi tak mě dva kluci pustili a začali do mě kopat. Nesnesitelná bolest, která se mi dostala do hlavy. Kluci si, ale dávala pozor aby rány a modřiny nešli na první pohled vidět, takže nejvíc břicho a nohy...TAL UŽ TOMU DOSTANEME FO SE STANE DOMA, HINATA TO MÁ TEĎ PĚKNĚ ZAVAŘENÝ. CO ŘEKNOU DOMA, ŽE HO ZMLÁTILY? BUDOU S RIM NECO DELAT? NO UVIDIME😁❤️
JEN BYCH CHTĚLA ŘÍCT, ŽE ŠIKANA JE NA SKORO KAŽDÉM KROKU KAM SE PODÍVÁTE A VĚTŠINOU SE TO NEŠETŘÍ A NIKDO SE TÍM NEZABÝVÁ TAK BUĎTE NA TO OPATRNÍ ❤️
ČTEŠ
Život či Smrt
FanficHinata je 15-ti léty kluk, který ze všeho nejvíc miluje volejbal. Vždy mu zvedne náladu. Jak se hinata vyrovná v domácím násilím jeho otce. Bude moct ještě malé vráně lítat? Jak se zachová jeho tým když pomalu přestane chodit na tréninky? Taak možná...