Život či Smrt

Sladký Domov

Kluci si, ale dávala pozor aby rány a modřiny nešli na první pohled vidět, takže nejvíc břicho a nohy...
___________________________
Nejstarší si ještě zapálil cigaretu a znovu ji típl o hinatu a takhle ještě dvakrát. Když hinata začal brečet tak nižší ho chytl za triko a opřel ho o zeď. Nohy se mu podlamovali.„Jestli někomu řekneš kdo jsme tak jseš mrtvej a vymlátíme z tebe duši" hinata polkl jako kdyby měl v krku knedlík a zakrýval hlavou. Kluk ho pustil a už odchazeli. „Přines mi zítra cigára" zařval z dálky ten nejstarší. Hinata se nemohl ani hnout, ale musel. Musel domu, kde určitě pozná peklo. Když s velkou bolesti pomalu jede na kole
Tak z dálky uvidí jeho dům a světla. Je rád, že je doma. Nebo není rád? Zamkl si kolo a a pomalu odemkl. Jen otevřel a přišla mu do břicha pěst. „Kde si byl?! Ty seš rval?! Křičí na něj otec a jeho matka stojí vedle něj a je naštvaná „Ne, omlouvám se" a pak mu jen přiletí dvě facky od mámy „Co ty známky z japonštiny?!" Taky na něj řve. Ano se školou mi to moc nejde i když se snažím s zápiskama od jedné kamarádky „opravim si je" Matka se na něj podívá a naštvaně ho pošle do pokoje. Je těžké se postavit když tě už po třetí za den zbili. Vplazím se do pokoje a Sednu si ke stolu a trochu si pročtu zápisky a pak jdu spát. Ráno se vzbudím a vše mě bolí dvakrát víc. Ráno jdu do koupelny a radši se nekoukám do zrcadla „ jsem oškliví, hlupák, budižkničemu,..." Jak otec kolikrát pravil. Obleknu se a sejdu schody. A už začínal problém. Vzbudil jsem otce. Když je nevyspalí tak je ještě, horší než když je nalitý.
Priběhl za mnou a zeptal se mě proč ho budím. Už byl celkem naštvaný „Omlouvam se, příště už se to nes-" ani to neřekl a otec už ho kopnul do břicha a odešel zase spát. Hinata se zvedl otevřel dveře a odešel už neměl sílu ani chuť se najíst. Když přišel hinata do šatny kde byl tým Daichi ho hned zaregistroval a všiml si rány na tváři.
Priběhl tam a hned si to prohlížel „co se ti proboha stalo?!" Vůbec nevěděl co rict. Různě se mu v hlavě promítali odpovědi, ale žádná nebyla správná. „N-no j-já jsem z-zakopl." Usmál se falešné aby to vypadalo důvěryhodně. „Vypada to, že to prošlo" ulevil si hinata, ale pak se podíval na sugawaru... Ten moc přesvědčený nebyl. Byl čas ranního tréninku a když mi kageyama přihrál naší úžasnou smeč. Míč letěl úplně přesně jak jsem potřeboval. Jenže... Ono nic... Nevyskocil jsem, nějak mě to nutilo zůstat na zemi. Kageyama na mě začal řvát klasickými nadávkámi „boke hinata boke" celý tým se na mě otočil a cítil jsem jak mě vraždí pohledem. Možná se mi to jen zdálo, že na mě koukají tímto způsobem „ale já netrefil tu smeč, co když jim teď budu k ničemu, jen koule u nohy" pomyslí si hinata začínají se mu klepat kolena. Všichni na něj se dívají. A nakonec se to stalo... Hinatovi se podlomili kolena a spadnul....
___________________________

TAAAK CO MYSLITE CO SE STALO?😁