Naughty list (Liam Payne FF)

Agent 007

„Děláš si srandu?!" Vyjekla Macy, zrovna, když jí slečna ve Starbucks podávala kelímek s její oblíbeným karamelovým latte. Otázka směřovala ke mně, ale slečnu to natolik vylekalo, že lehce nadskočila. Hodila jsem na ni omluvný pohled a zaplatila za mě i Macy.

„Ticho." Okřikla jsem ji šeptem. „Uklidni se." Zakroutila jsem hlavou a otočila se k východu.

„Já jsem v klidu, to ty jsi ta, která by tady měla vyšilovat. Vždyť taková šance se ti naskytne jednou za život!" Řekla Macy, když jsme vyšly z místnosti a ovanul nás studený vítr.

„Já vyšiluju jak blázen, jen se to snažím nedávat tak najevo." Narážela jsem na její výkřiky. Lidé už se na nás tak divně dívali. Ani jedna jsme nebydlela daleko od firmy a k tomu jsme měly stejnou cestu, tak jsem Macy navrhla, že se spolu projdeme a všechno, co mi šéfka řekla, jí vylíčím.

„Co si vezmeš na sebe?" Zeptala se Macy, která si mou radu ohledně vytváření moc velké pozornosti naštěstí vzala k srdci a mluvila už jako normální člověk.

„Co si vezmu? Ani nevím, jestli vezmu tu nabídku, natož co na sebe." Zakroutila jsem hlavou a srkla si cappuccina.

„Jak nevíš? Mel, to přece musíš vzít!" Vzdorovala Macy.

„Proč? Co když se mi to nepovede? Co když to prostě nezvládnu a Nancy mě pošle zas někam do kartotéky, jak minule, když jsem nestihla napsat tu reportáž o povánočním hubnutí. Jak mám asi napsat, jak snadné je shodit povánoční kila, když sama nevím jak na to?" Rozčílila jsem se nad tou vzpomínkou. „Nechci zase skončit v kartotéce." Vzala jsem si hlavu do dlaní. Macy mě chytla za rameno a na chvíli jsme se zastavily.

„Mel..." Začala a tím donutila, ať se na ní podívám: „Takhle přece nemůžeš přemýšlet. Není divu, že nemáš chlapa, když jsi taková pesimistka."

„Ještě ty mě s tím provokuj." Hodila jsem na ni vražedný pohled.

„Promiň, nemyslela jsem to tak. Já jen, že když pořád budeš přemýšlet jen nad tím špatným, tak se to dobré nikdy nestane. Tak dlouho jsi čekala, až tě šoupnou na nějaké důstojné místo. Co bych za tohle dala já? Mě Nancy nenávidí od té doby, co jsem ji přepila na vánočním večírku dva roky zpátky." Uchechtla se. „A navíc, co se na tom dá zkazit? Vyrazit tě nevyrazí, na to nemá dostatek personálu. Maximálně si pobudeš měsíc v blbé kartotéce no. Ale určitě tam nebudeš navěky. Seknout s tím můžeš vždycky, a navíc jsem si jistá, že tobě se to určitě povede a napíšeš tu nejlepší reportáž, jakou Nanc kdy viděla." Povzbuzovala mě. Znovu jsem se na ni podívala a povzdychla si.

„Ne, nemůžu to udělat. Nesnáším, když mi někdo cizí leze do soukromí, a teď to budu sama dělat? Neexistuje. I když je slavný a zatraceně sexy, pořád jen je to obyčejný člověk. A jestli s tou jeho nechtějí nic veřejnosti říkat, tak je to jejich právo. Jdu zavolat Nancy, že to nevezmu." Oznámila jsem Macy a začala v kapse lovit telefon. To už jsme byly opět v pohybu. Macy mi zprudka chytla ruku a donutila mě mobil vrátit zpět na své místo. Protočila jsem očima.

„Jsi hrozně hodná a spravedlivá, ale jestli sis chtěla hrát na hrdinku, měla jsi jít stavět školy do rozvojových zemí." Nutila mě se nad sebou zamyslet. „V nebi tě za to asi uznávat nebudou, ale někdo prostě musí dělat i tuhle práci. A pokud vím, ty sis to vybrala dobrovolně, je to tak?"

„Nesnáším, když máš pravdu." Řekla jsem naštvaným tónem, ale trochu mi o toho cukaly koutky. Macy se začala radovat.

„Až se k němu dostaneš, sežeň mi podpis." Zazubila se.

„Až se k němu dostanu, tak budu ráda, když nedostanu soudní zákaz přiblížení."

____________________________________________________________________________

V pondělí ráno jsem dostala volno, jelikož mě čekala „práce" odpoledne. Vzbudila jsem se tedy asi až kolem 10. Macy mě ještě včera pozvala na večer k sobě a daly jsme si pár hrnků svařeného vína. Líně jsem se protáhla a šla si dát horkou sprchu. Ještě předtím jsem ale popadla svou cestovní bedničku a pustila si nahlas písničky. Byla jsem v dobré náladě. Sama jsem byla překvapená, že nemám vůbec strach. Vždyť poprvé v životě potkám nějakou celebritu a co víc, budu ho muset co nejvíce znemožnit. Užívala jsem si dopadající kapky na mé tělo a z plného hrdla zpívala písničky z mého playlistu na Spotify. Najednou začala hrát písnička, kterou jsem ze začátku nepoznala, ale když mi došlo, co je to zač, tak se mi sevřelo hrdlo. Liam Payne. A až v tu chvíli jsem začala mít tu pravou trému. Vypla jsem vodu, zabalila se do županu a byla jsem odhodlaná, že to nesmím za žádnou cenu pokazit. Když jsem bedničku vypínala, všimla jsem si, že mi přes můj hlasitý zpěv uniklo, že mi přišla zpráva. Byla to Peyton:

Peyton: Tak co, už sis to rozmyslela s tou seznamkou? :P

Jenom jsem protočila očima a mobil opět zamkla. Vážně jsem na tohle zrovna neměla náladu. Nancy mi říkala, že Liam s jeho snoubenkou přijedou ve 4, ale bude tam spoustu dalších lidí, a tak jsem usoudila, že musím vyjet nejpozději o půl 3, abych tam byla alespoň o hodinu dřív. Měla jsem ale ještě dostatek času, a tak jsem si uvařila oběd a začala brouzdat po internetu, ať o nich zjistím co nejvíce informací a připravím si otázky. Zjistila jsem, že jeho snoubenka se jmenuje Denise Queen a že je o 6 let mladší než on. Potkali se teprve před půl rokem na pláži v Miami, odkud ona pochází a Liam tam byl na dovolené. To snad ani nemůžou znát ještě své rodiny, magoři. Prolétlo mi hlavou. „Denise se nechala slyšet, že prý pochází z dávno zaniklého královského rodu.", „Denise Queen a Liam Payne se po půl roce známosti zasnoubili!", „Klofla Denise Liama Paynea jen kvůli slávě a penězům nebo je za tím láska na první pohled?" Četla jsem titulky článků a z fotek, které jsem u nich viděla, se mi chtělo víc a víc zvracet. Ta holka se po něm plazí snad na každém záběru. Takhle jsem o jejich životech pátrala ještě několik desítek minut, když mi došlo, že už je dost pozdě a měla bych se jít připravit. Rozhodla jsem se, že se obleču jako obyčejný člověk, a ne jako reportérka, co přišla čuchat pikantnosti. Vzala jsem si vínový kabát a k tomu vínové kozačky, natočila jsem si vlasy a nasadila čepici. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem elegantně, ale ne tak moc, aby mě někdo mohl z něčeho podezřívat. Připadala jsem si spíš jako nějaký agent v přestrojení, než pouhá nemotorná reportérka. Vzala jsem si malou černou kabelku, do které jsem hodila diktafon, který mi Nancy věnovala a po posledních úpravách se vydala se na „místo činu"...