Život či Smrt

Jako sen

Plazil jsem se podchodech a nemohl jsem tomu uvěřit...
___________________________

___________________________
Pohled sugawara:
Už je to týden co se snažím hinatě dovolat. Nezvedá to a mám o něj strach. Ukáže smutnou tvář a ukapne mu i slzička. Uběhne již další týden a teď se opravdu o něj strachuju. Dokonce i celý tým. Třeba Daichi mu také furt volá. Je pondělí a když jsme ve škole prostě to vzdám a doběhnu za daichim do třídy. „ odvezes mě někam prosím." Slzy mám skoro na kraji Daichi Kyvne a už ví kam máme namířeno. Rovnou běžíme k autu. Je to asi 20 minut cesty. Mezitím panuje ticho. Jakmile dojedeme na místo. Divíme se, že je odemknutí a otevřeno. Ano jsme u hinaty. Chceme jít dovnitř, jenže... Pak se nám nahrnou slzy do očí.
___________________________
Hinata

Slyšel jsem 3 rány ze zbraně. Jeho matka a malá Natsu leželi v kaluži krve.
Pak si všiml, že též má ránu v břiše. To byla ta třetí rána. Začali se mu zavírat víčka a už jen viděl otce jak odchází pryč. Ležel tam na schodech tak bezmocně a okolo všude krev. Jeho rodina byla zabita. Nemohl je ochránit. Nadával si a nesnášel se. Ráno ho probudilo svítání a nemohl se ani pohnout. Ta bolest to nedokázala. Musel se aspoň o to pokusit. Po dlouhé době kdy se dostal dolů ze schodů odplazil se já mámě a Natsu. Chtěl být s nimi. Ignoroval kručení v břiše a žízeň. Už věděl že je tohle konec. Trpěl. Uběhl den a pořád tam ležel. Začal mu zvonit mobil, ale ignoroval ho. Brečel, nemohl si pomoct, ale brečel nad rodinou, která ho opustila.
Takhle uběhl týden a už začal cítit bolest ve zlomené ruce. Srůstá, ale asi ne správně. Uběhli dva týdny a telefon nezvedal. Chtěl zůstat s rodinou sám.
Už věděl, že brzy bude jeho konec. Začala mu být zima i když byly letní dny. Motala se mu hlava a začal vidět rozmazaně. Uslyšel tlumené hlasy, ale on však už zavíral oči. Oslepí ho světlo a vůně dezinfekce.
Byl v nemocnici. Porozhlédl se, ale nikdo okolo nebyl. Najednou se otevřeli dveře a hinata se lekl. Byla to sestřička, přesto se bál. Začal se bát lidí, dokonce i těch, který znal. „Tsk jak ses vyspinkal" zeptala se s vlídným úsměvem. Hinata jen se strachem v očích se posunul dál a neodpověděl. „Jestli s námi nebudeš spolupracovat tak nebudeme vědět co se stalo"  oznámila, ale hinata jen koukal. Nakonec přišel i pan doktor a sestřička mu oznámila že pořád nespolupracuje. „sundal by sis tričko? Ať ti můžeme zkontrolovat rány?" Řekl doktor a přátelský se usmál. Shoyo se zase posunul aby byl co nejdál od doktora a vyděšeně koukal. „Zase to nepůjde, násilím ho nutit nemůžeme" povzdechl si doktor a odcházel. Sestřička chtěla shoyo pohladit po vlasy, ale jakmile na táhla ruku shoyo sebou cukl a schoval se pod peřiny,nakonec odešla.

AHOJ ZACINAM PSAT NOVÝ PŘÍBĚH SATORI X READER TAK SE KDYŽTAK PAK MRKNĚTE 😜