Morsmordre

Šedesát pět

Marilyn Manson - Sweet Dreams (Are Made of This)

---
Věnováno Snilek69. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Zelené plameny v krbu zmijozelské společenské místnosti divoce plápolaly a vyháněly do místnosti vkrádající se večerní chlad. Draco Malfoy seděl na jedné z pohovek a skoro až zhypnotizovaně hleděl do jedovatého ohně. Aura jeho osobnosti a chlapcova nehybná póza pomalu, avšak jistě ostatní bradavické hady vyháněla do ložnic. Sám vlastně ani pořádně nevnímal, co se kolem něj děje. Fascinovaně sledoval hru stínů a světel, jíž v místnosti hořící dřevo rozehrávalo.

Pansy Parkinsonová zlehka dopadla do jednoho z křesel stojícího vedle krbu, shodila z chodidel své baleríny a přehodila si nohy přes područku křesla, o druhou se opřela zády, a vystavila svá chodidla žáru plamenů. Blaise se usadil na druhé rameno rohové pohovky obsazené zmijozelským princem; zhoupnutí, jež pocítil, muselo být tak nepatrné, přesto postačilo, aby sebou Draco trhnul, narovnal se a překvapeně se zadíval na jediné přítomné a jinak prázdnou společenskou místnost Zmijozelu.

„Draco," oslovil chlapce pomalu Blaise, opřel se lokty o kolena a propletl si prsty.

„No?" pozvednul Draco obočí, pohledem přeskakuje z Blaise na Pansy a zase zpátky. „Předpokládám, že tu nejsi jen kvůli tomu, abys řekl mé jméno."

Předpokládal správně. „Rád bych řekl, že se to týká jen poslední doby, vskutku rád. Ale už to trvá až příliš dlouho, Draco, a můžeš věřit tomu, že já s Pansy nejsme jediní, kdo si toho všimnul," začal možná až příliš obšírně Blaise a vyhrnul si rukávy svého svetru k loktům; na první pohled možná šlo o obyčejné gesto, možná dokonce bezděčné. Od chvíle, co Blaisovo zápěstí začalo zdobit Znamení zla, však podobné chování mělo svůj hlubší význam.

Draco zpozorněl. Nedokázal se ubránit tomu, aby nestřelil rychlým pohledem po Pansy. Její rozšířené zornice upřené na Blaisovo tetování jej uklidnily. O jeho vlastní příslušnosti k Smrtijedům zjevně stále neměla tušení. Jenže Blaise Dracovo tajemství znal. Stejně jako znění jeho úkolů. Dracovi se rozběhly myšlenky v hlavě rychleji, než je mohl stačit sledovat.

„Co se to s tebou děje?" vyhrkla Pansy dřív, než Blaise mohl stačit pokračovat, a sklouzla pohledem z Blaisova zápěstí na Dracovu tvář. „Změnil ses. Už nejsi stejný jako dřív. Tolik ses nám odcizil," prudce zamrkala, aby si nikdo nemohl všimnout slz, jež se jí draly do očí.

„Co prosím?" zeptal se prudce Draco a zamračil se. Z tónu, jakým ta slova pronesl, bylo více než zřejmé, že se neptá kvůli tomu, že by Pansyině otázce nerozuměl, ale aby se ujistil, že ji myslí vážně. Že se ho oba ptají na totéž.

„Pochop," ujal se slova opět Blaise. „Ještě na začátku roku jsi tvrdě zbrojil proti Nebelvírským. A teď? Posledně, když do tebe ten pomatený fotograf od nich vrazil na chodbě, neudělal jsi vůbec nic. Vůbec nic, Draco. Normálně bys na něj zaútočil, ale ty jsi ani nezanadával. Jediný, kdo se ti dokáže dostat pod kůži, je Coleman. A-" Blaise se zarazil uprostřed slova. Když vyslovil jméno havraspárského prefekta, Draco do něj zabodnul svůj pohled. Blaise toho využil, stejně jako skutečnosti, že Pansy zrovna pozorovala plameny v krbu, a bezhlasně dokončil: a Grangerová. Blaise ostatně věděl, že mezi Dracem a Grangerovou je něco víc než jen školní projekt na Obranu proti černé magii, jak se ti dva snažili nalhat celé škole. Však také před časem sám poslal Weasleyovou, aby s Grangerovou promluvila, když se Draco po Vánocích začal chovat nepříčetně a ubližoval tím nejen Pansy. A také věděl, že Draco svůj úkol oslabit Pottera pojal právě přes Grangerovou.