,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

26.

Ahoj!!

Byla zrovna obědová přestávka. Šla jsem na střechu, kde jsem se měla sejít s Oikawou. Docela jsem se bála, jak se bude chovat a cítit po tom všem, o čem jsme spolu mluvili, když uvidí Iwaizumiho. Dorazilo jsem na střechu. Oikawa už tam byl také. Stál opřený o zábradlí, hlavu zakloněno, oči přivřené a něco si pobrukoval. Byl to snad ten nejhezčí pohled, jaký jsem kdy spatřila. Přesto jsem jej musela vyrušit. ,,Tooru?" zvolala jsem spíše jako otázku. Narovnal se a věnoval mi jeden z nejzářivějších nefalšovaných úsměvů. 

,,Yahoo, Eiko-chan." pozdravil jsem ji a vyšel ji vstříc, abych ji mohl obejmout. 

,,Tak jak proběhlo prvních pár hodin s Iwaizumim?"

Zašklebil jsem se.
,,Nooo hned před začátkem jsme do sebe šili. Ukázalo se, že o mě měl strach, abych si kvůli němu náhodou něco neudělal. Potěšilo mě to, ale nenechal jsem se oklamat. Řekl jsem mu, že kvůli němu se rozhodně zabíjet nebudu. Zkoušel na mě párkrát mluvit, ale já mu odpovídal tak stroze, že toho raději nechal." vítězně jsem se usmál. Neboť Iwaizumi je pro mě jako droga, kterou je opravdu těžké vynechat byť jen hodinu. 

,,Jsem na tebe hrdá, potřebuje mít trochu déle pocit viny, aby si uvědomil, co všechno způsobil...ne že bych ho chtěla trestat, ale chci mít jistotu, že se to nestane znovu." 

,,Já vím, sám si ho nechci pustit tak brzo k tělu. Nechci, aby si zase myslel, že nade mnou má veškerou moc, protože tak jsem se opravdu cítil. Co teď vlastně budeme dělat?" 

,,No tak jak jsem říkala předtím. Budeme čekat. Když s ním nebudeš chtít mluvit ty, půjde za tím, kdo ti je nejblíž, což jsem teď já."

,,To je pravda a co budeš dělat, až za tebou přijde?" zvědavě jsem se optal. O něčem takovém jsme též mluvili, ale neřekla mi, co s ním má v plánu a ukázalo se, že umí být celkem tvrdá na ty, kdo ubližují jejím milovaným. 

,,No to ještě přesně nevím, skamarádím se s ním a posoudím, jak moc mu na tobě záleží, ty se zatím drž stranou."

,,Dobře. No a jak ses vlastně měla ty?" 

,,Celkem dobře...vlastně možná víc než dobře. Pomohla jsem jedné dušičce, aby se necítila tak mizerně a dnes se jdu podívat na jeho zápas." 

,,Jeho zápas?" zopakoval jsem. ,,Za koho jsi mě vyměnila?" zavtipkoval jsem. 

,,Za nikoho. Pár dní si spolu píšeme, ale pochybuji, že by stál o někoho, jako jsem já." 

,,Co to povídáš? Říkal jsem ti, že kdybych nebyl v situaci, v jaký jsem, bral bych tě hned. Už ses s ním setkala?" 

,,Ne, setkám se s ním dnes."

,,Znám ho? Je to někdo od nás ze školy?" 

,,Není ze školy, ale znáš ho a už přestaň vyzvídat, cítím se trapně." 

,,Promiň, ale kdyby ses chtěla svěřit, jsem tu." 

,,Já vím, ale teď bychom se měli najíst. Něco jsem ti přinesla." řekla jsem a vytáhla jeho nejoblíbenější pochoutku. Tvářil se jako malé dítě, které dostalo dlouho očekávanou hračku. Poté, co jsme se najedli, jsem ho doprovodila ke třídě a následně šla do té své. 

Pokračování příště...