,,Otevři oči!" [IwaOi] ✔️

29.

Ahoj!!

Stále jsem byl zaražený...je dva a spolu, jsem tedy rozhodně nečekal. ,,Iwaizumi, proč vypadáš, jako bys viděl ducha, stalo se snad něco?" mile se optala Eiko. 

Jen jsem zavrtěl hlavou. Zvedl jsem se z trávy a oprášil se. Sice jsem s ní chtěl mluvit, ale raději bych to odložil, když je teď zaneprázdněná. 

,,Iwa-chan, kde pak máš Oikawu." promluvil Bokuto a vypadalo to, že se drží zpět před Eiko, jinak by ho rozhodně nenazval jen Oikawou. Jednoho otravy se zbavím a naskytne se někdo mnohem horší. 

,,Nevím, nejspíš se učí. No nic užijte si zbytek dne." nechtěl jsem žádné další otázky a nechtěl jsem být s ním. Ne, že bych ho neměl rád, jen jsem na něj dnes neměl náladu. Jelikož, když Bokuto chce něco vědět, nenechá vás, dokud mu to opravdu neřeknete.

Tentokrát jsem mířil rovnou domů. Všechna ta nostalgie mě činila ještě více smutnějším. Tak rád bych to vzal zpět. Jenže to buhožel nejde. Měl bych přestat hledět do minulosti a začít se soustředit na budoucnost. Jenže jak bude má budoucnost vypadat? Tak nějak jsem se vždy řídil Oikawou a následoval ho, ale bez něj ani nevím, co bych měl dělat. Ne možná bude lepší nemyslet...alespoň pro dnešek. 

------------------------------------------------------

Seděl jsem na posteli a četl si knihu. Nevím, jestli někdo tam nahoře zkoušel mou trpělivost, ale ta kniha mi připomínala mou nynější situaci. Dal jsem tomu šanci a četl dál, třeba bych se mohl dozvědět, jak to napravit. Četlo se to rychle, ale stejně jsem z toho nezískal žádnou inspiraci, jelikož to skončilo otevřeně...kniha má další pokračování. Kde ji mám teď sehnat? Ten nahoře mě nejen pokoušel...ještě si ze mě střílel.

Přemýšlel jsem, co bych mohl dělat dál, a tak jsem se na chvíli ztratil v učení, a pak mě napadlo, jestli má vůbec Oikawa nějaké poznámky, když byl tak mimo. Sepsal jsem pro něj to nejdůležitější ze všech předmětů, což mi zabral zbytek dne. Šel jsem se ještě najíst a rychle vysprchovat a nakonec jsem ulehl do postele. Usínal jsem s myšlenkou, že ho snad aspoň tohle potěší. 

Vstal jsem brzy ráno. Spáchal jsem ranní hygienu a trochu se upravil u zrcadla. Dnes jsem vypadal o dost lépe než včera, také jsem měl i lepší náladu. Snažil jsem se mu vyjít vstříc, a tak jsem vyšel do školy o něco dřív. Cestou jsem si koupil svačinu a pití a vzal i něco pro Oikawu. Snad to nebude brát nijak špatně. Došel jsem do školy a přezul si boty. Poté jsem zamířil do třídy a na jeho lavici jsem položil své včerejší dílo plus svačinu. O několik minut později vešel do třídy i Tooru. Sedl si na své místo a hleděl na lavici, poté svůj pohled stočil ke mně. 

,,Yahoo Iwa-izumi, co to je?" 

Proč se tak zasekl? Už jsem měl malou naději, že to dopoví a že vše bude o něco lepší, ale nedopověděl to.

,,Jen něco, co by ti mohlo pomoc při učení." řekl jsem, aniž bych se na něj podíval, jelikož jsem nevěděl, jestli bych jeho pohled snesl, ať už by se tvářil jakkoliv. Tiše poděkoval a prstem přejížděl po svém jméně, které jsem se včera snažil napsat, jak nejlépe umím. Určitě vám to přijde jako hloupost, ale chtěl jsem, aby bylo dokonalé stejně jako on. 

Pokračování příště...