Bylo nebylo, v jednom rozpadlém domě bydlelo malé kůzlátko které matka hned po narození opustila. Kůzlátko bylo velmi smutné, nemělo nikoho kdo by se oň mohl postarat, tak se vydalo na cestu kolem světa.
Když bylo na cestě celý den, bylo unavené a vyčerpané, tudíž se rozhodlo přenocovat v jedné chaloupce co se nacházela poblíž. V chaloupce bylo prázdno, jen plesnivý chleba ležel na stole, jenže ten ukrutný hlad donutil kůzlátko si alespoň jednou kousnout.
Kůzlátko už zelená, ta skoro kvetoucí plíseň mu na chlebu velmi zachutnala a tak snědlo celý bochníček, ono totiž když máte opravdu hlad, tak sníte cokoliv. Druhý den bylo kůzlátku velice špatně, není se ale čemu divit, ale přesto že se chtělo brzy ráno vydat na cestu, rozhodlo se, že v chatce ještě zůstane, nevědělo však co přijde potom co se mu podařilo usnout.
Kůzlátku se zdáli velmi zvláštní sny... Tedy- jestli se tomu tak dá říkat, zdálo se mu o tom, že na dveře chatky někdo zaklepal, to ho vyděsilo, jenže potom co se vzbudilo, zjistilo, že se mu to nezdálo. Babuška Jaguška přišla domů, nechápala co tam kůzlátko dělá tak si pro jistotu vzala svůj 34 karátový zlatý krucifix a šla blíže ke kůzlátku.
Kůzlátko bylo velmi vylekané a tak začalo utíkat. Jenže v chaloupce bylo málo místa, tak se honili okolo stolu, Babuška Jaguška byla už "postarší dáma", tudíž se jí zanedlouho zamotala hlava a spadla na zem se šílenou bolestí celého jejího šupinovatého těla. Kůzlátko využilo svoji příležitost a vzalo tu největší knihu která tam byla, a majzlo Babušku po hlavě aby ji dodělalo, babuška upadla do bezvědomí, ne a ne se probrat. Tak kůzlátko uteklo ještě hlouběji do lesa, ale jelikož bylo poměrně rozrušené, zakoplo o kořen. Kůzle vstalo ze země, trošku zanadávalo kořenu, a pak odkulhalo dál, zlomilo si kotník, ale nevědělo o tom, chtělo jen daleko od chaloupky.
Když už bylo ve velké vzdálenosti od chaloupky, tak si kůzlátko lehlo a opět usnulo, jenže se sebou spíš fláklo na zem a usnulo, nevědělo kde, a jako na neštěstí si lehlo přímo do mraveniště.
Když se probudilo, zjistilo, že mu mravenci rozežrali zlomenou nohu, to ho šíleně vyděsilo, nevědělo co má dělat a nenapadlo ho nic jiného než si nohu ukousnout..
Problém byl tom, že nevědělo jak má teď chodit... Ale jelikož bylo křížené s člověkem, začalo se učit chodit po dvou no nebylo to lehké.., po několika metrech padání se rozhodlo že na to nemá nervy a sedlo si na zem.
Řeklo si, že zkusí počkat až mu noha doroste... Ale po několika hodinovém čekání to vzdalo,protože už mělo hlad, koukalo kolem sebe jestli najde něco k jídlu, nikde nic..
Nakonec zahlédlo houby co rostly nedaleko. Byli krásné... Červené s bílými tečkami...nijak dobré nebyli, jenže hlad byl silnější..
Když dojedlo, sedlo si a čekalo, co s ním bude dál najednou se mu z ničeho nic udělalo špatně..Začala se mu hrozně motat hlava no nevědělo co dělat, myslelo si že mu ty houby jen nesedly. Tak se snažilo kolem sebe najít nějakou studánku nebo říčku, aby se mohlo nažbrunit.. no nic nevidělo, na dálku mělo brýle, jenže ty si zapomnělo v chaloupce u babušky co byla v bezvědomí, a co byla touhle dobou možná už plesnivá na zemi pod stolem..*fňuk*
Zkusilo se postavit na zadní, ale hned se mu zamotala hlava a spadlo hlavou spadlo na kámen velkej jako svině, takže mělo decentní melír na hlavě. Z hlavy se mu začala valit hromada krve vypadalo jako hlavní postava z hororu. Ale náhodou kolem letělo fofr koště babi Jagy...byl k tomu vzkaz: Nasedni, jedem na pohotovost do Pece, ale kůzlátko nebylo schopné vstát, takže si ho fofr koště hodilo na záda a letělo rychle jako trabant- s ječícím kůzletem na sobě.
Dorazili k velké skoro shnilé budově.... Fofr koště už se taky skoro rozpadalo... A tak rychle.... Jo rychle... Zaletělo do budovy tam ale kůzlátko spadlo na hubu protože z koštěte už zbyl jen prach který se ztratil v nějaký skleničce ze který se stal lektvar. A tím jak spadlo, tak mu ještě víc praskla jeho malá nevinně vypadající hlavička a vytekl mu mozeček- což nevadí, není to obyčejné kůzlátko ale kouzelné, pokaždé když mu vypadne mozek splní se mu jedno přání. Přálo si, aby bylo zase v pohodě a tak jeho mozek vzlétnul, zasvítil a vrátil se zpátky do hlavy kůzlátka.
Tak se kůzlátko vrátilo do normálního zdravotního stavu a šlo si spokojeně pryč z té budovy, která mu div se nespadla na hlavu.
Umanulo si, že by chtělo najít svého tátu, ale nevědělo kde je. A tak si řeklo, že půjde zpátky do budovy a pořádně zařve aby na něj spadl strop a jemu zase vytekl mozeček. To se ovšem nestalo a tak vší svou silou dal kopytem do random dřevěného rámu. Budova se začala rozpadat a jedna hodně těžká lať držící strop mu spadla na paldu, spadlo na zem a leželo v kaluži krve. V podvědomí si přálo, aby se octl u svého tatínka..
No- realita byla takováto že se mu zdálo o tom, jak zabil Babušku Jagušku a že půjde do vězení. Když se však probudilo, bylo v nějaké hodně velké místnosti. Byla to bílá kruhová místnost. A najednou se ozval zvuk otevírajících se dveří, dveře ale nikde nebyly- nebo je alespoň neviděl.. no potom si všimlo- že se ze stropu spustil žebřík.
Slézal z něho nějaký muž. Kůzlátko se bálo a tak se snažilo křičet, ale neznámý muž na něj promluvil- ,,drž hubu bolí mě uši z toho jekotu"
A tak kůzlátko radši zmlklo.. ,,tak se mi líbí, a jestli ještě někdy budeš takhle řvát tak ti ukážu co se může stát"
Kůzlátko se s nadějí a zároveň strachem v hlase zeptalo, jestli to není jeho tatík..?,,Co to meleš ty kozo?! Já jsem človek a ty půjdeš na gril!"
Kůzlátko se začalo třást strachy... Jenže muž k němu šel stále blíž a blíž, chtělo utéct jenže až teď si uvědomilo že je přivázané ke kovové tyči.
Když už byl muž úplně u kůzlátka, tak vytáhl z kapsy už od pohledu ostrý nůž a dal ho kůzlátku pod krk- a zeptal se jestli chce umřít hned, nebo až na grilu.
Kůzlátko odpovědělo že hned, a tak mu neznámý muž podřízl hrdlo, začalo silně krvácet..
A tím končí naše pohádka...
Kůzlátko skončilo na grilu a celá Somálská vesnička si na něm moc pochutnala.
(A jelikož kůzlátko bylo ještě logicky kůzlátko, tak žrali kosti místo masa, který vlastně ani skoro nemělo..)
