💚V Zajetí Lásky💛

7.

Dnešní den začínal s profesorkou Prýtovou a hodinou bylinkářství. Převlékla jsem se zahradnického hábitu a vyšla z koleje. Měla jsem to namířené přímo do skleníku kde jsme se měli sejít. ,,Betty Parker." řekl někdo za mnou a já jeho hlás okamžitě poznala. Byl to Draco. Jednoduše mě předběhl i se svýma poskokama a dodal:,,Jak se vede?" dadzvedl obočí a pousmál se. Já neměla náladu se soubojně vybavovat s Drackem, proto jsem na něj vražedně koukala a mlčela, když mizel v dálce. Nemohla jsem se v něm vyznat. Byl hrozně tajemný. Nejdříve mě nemá v oblibě, poté mě mile upozorní, a pak na mě nahazuje narážky, které mě mají rozčílit.

Vešla jsem do skleníku kde už byli všichni studenti připraveni na hodinu podel velkého stolu s květináči. Neměla jsem si kam stoupnout. Jediné místo bylo buď vedle Harryho kde jsem jistě nechtěla stát celou hodinu a druhé bylo vedle Goyla. Tam se mi taktéž nechtělo, ale podle mích úvah lepší než Harry. Přešla jsem ke skupince Zmijozelu  a odložila jsem si věci za sebe. Když jsem se otočila Goyl byl přesunutý a místo bylo mezi ním a Dracem. V tom přišla profesorka:,,Dobré ráno....Dobré ráno!" se zaťukáním na květináč všechny pozdravila. ,,Dobré ráno Paní profesorko." řekli jednim hlasem všichni studenti. ,,Vítejte ve skleníku číslo tři. Všichni se postaví kolem stolu. I vy slečno Parkerová." ohlédla se na mě profesorka a já s nechutí přikývla. Draco se na mě s šibalským úsměvem podíval, ale já raději odvrátila zrak a přistoupila ke stolu. ,,Dnes budeme přesazovat Mandragory. Kdo ví jaké vlastnosti má kořen Madragory?" řekla profesorka a Hermiona se automaticky přihlásila. ,,Ano slečno." ,,Madragora, neboli Pokřín se používá k uvedení zkamenělích do původního stavu. Je velmi nebezpečná. Mandragoří křik má smrtící účinky." domluvila hrdě Hermiona a já nad ní jen protočila očima. ,,Výborně. Deset bodů pro Nebelvír." pochválila profesorka Hermionu a určila body za znalosti. ,,Proboha, už zase." slyšela jsem vedle sebe pronést Draca. Musela jsem se pousmát, jelikož jsem měla právě stejné myšlenky. ,,Jelikož naše Madragory jsou jenom sazeničky, jejich křik vás zatím nezabije. Dokázaly by vás však omráčit, tak jsem vám přinesla klapky na uši, které vás ochrání. Honem." vyzvala profesorka a všichni tak učinili. ,,Zakrýte si uši a dávejte pozor. Napřed uchopíte Madragoru a prudce vytáhnete z kořenáče." Když ještě malou madragoru vytáhla, ozval se skleníkem křik. ,,Jasně aaa teď ji položíte do druhého kořenáče a posipete ji troškou hlíny, aby byla v teple." maličká sazenička kvílela a Nevill to nejspíš nevydržel a padl k zemi. ,,Ah Longbottom si špatně nasadil klapky." Viděla jsem jak se Draco zasmál. Mně také vylezl koutek trochu  nahoru. ,,Ne madam. Jen omdlel." řekl Seamus, který stál vedle Nevilla. ,,Dobrá. Nechte ho tam." mávla rukou profesorka a pokračovala. ,,Tak, dáme se do toho. Kořenáčů je tady spousta. Chytit Madragoru a vytáhnout." Všichni naráz vytahli zazeničky, které začaly křičet. Viděla jsem jen vyděšené tváře žáků. Namohla jsem si také nevšimnout, že Draco si se sazeničkou hraje. Lechtal ji na bříšku a potom svůj prst přemýstil do její malé pusinky. Madragora skousla prst a Draco se naštaně snažil svůj prst vytáhnout. Když se mu prst podařilo vyndat z pusinky, podíval se naštvaně na Madragoru a strčil ji do kořenáče. Já pozorujíc celý incident jsem nemohla se vyhnout menšímu zahyhňáni. Draco si toho všiml a natočil se ke mně se skříženýma rukama. ,,Něco k smíchu?" vážně se na mě díval a já se natočila k němu, aby to bylo ještě zajímavější jsem jeho výraz napodobyla. ,,Ty jsi velice komický." usmála jsem se a začala se věnovat své sazeničce. Draco se poníženě otočil a ještě se rozhlédl kolem, jestli si toho někdo nevšiml. Cítil by se hůř, to já už moc dobře znala.

Hodina zkončila a já běžela na školní dvůr si chvíli číst. Byla už zima, a tak jsem ještě běžela na kolej si něco obléct. Zaťukala jsem Mrzimorský rytmus a dveře se otevřely. Vešla jsem do pokoje kde seděla Susan a vzlykala. Nerada řeším se Susan nejaké problémy, protože je vše podle ní a musí se jí dát vše za pravdu. Raději jsem si vzala teplý hábit a šla pryč. Sedla jsem si na kámen a otevřela knihu. Neustále mě ale vrtal hlavou Draco. Jak mám chápat jeho chování. Napadlo mě se ho například zeptat. Ale zase na druhou stranu, co by si o mně pomyslel. ,,Ahoj." ozvalo se přede mnou. Já svůj pohled zvedla a podívala se na dotyčného. Stál tam Mlok a snažila se o úsměv. ,,Ahoj." rychle jsem odpověděla a zklopila hlavu zpět. ,,Hele, co je mezi tebou, Harrym a Drackem?" Tato otázka mě zarazila. ,,Nic. Jen jsem se s Harrym přestala bavit, jelikož je to nafoukaný pokrytec a..." nestihla jsem doříci svou větu, jelikož Mlok mě chtěl doplnit:,,A proto ses začala bavit víc s Dracem." ,,Ne! Já se s Dracem nebavím. Jen se navzájem provokujeme to je celé!" řekla jsem rozčíleně. ,,Moc to tak nevypadá, že by jste nebyli aspoň trochu kamarádi. A ty by ses s ním nechtěla bavit?" ptal se dál Mlok. Ale ja sama nevěděla, jestli se chci s Drackem Malfoyem bavit. Taky to byl nafoukaný blbec po svém otci. Ale mohl by dělat lepší společnost než Harry. Raději jsem nic neodpověděla, zvedla jsem se a odcházela jsem pryč. Tedy konkrétně do Velké síně kde byl už připravený oběd.

Sedla jsem si ke stolu a začala si vybírat jídlo, když v tom jsem uviděla jak letí sova s červeným dopisem. Sova spadla do lupínek, které byly v misce a převrhla je. Ron si dopis převzal a dodal:,,Ten pták je přímo postrach. To ne!" K tomu někdo zakřičel:,,Koukněte! Weasley dostal Huláka!" Všichni se na Rona podívali. I já si nemohla nechat ujít menší komedii. Viděla jsem i Draca, který celý incident sledoval. Přejel pohledem na mě a usmál se. Já zmatená pohled odvrátila a sledovala jsem Rona. ,,Otevři to. Já jednoho od babičky neotvřel, bylo to strašné." povzbudil Rona Nevill. Ron začal pomalu obálku rozbalot. ,,Ronalde Weasley!" Ron se lekl a dopis odhodil. On však vylétl přímo k Ronovi. ,,Jak to, žes ukradl to auto! Jsem naprosto znechucená! Tvého otce čeká vyšetřování v práci a je to jenom tvoje vina!!! Ještě jednu takovou lumpárnu a odvezeme tě rovnou domů!" Ron se se strachem na dopis koukal, když v tom se dopis otočil:,,Ginny. Drahoušku, gratulujeme ti k Nebelvíru. Jsme na tebe oba moc hrdí." Po tom, co dopis domluvil se před zrakem Rona sám zničil. V síni bylo jen ticho a já jsem v koutě málem vybuchla smíchy. Raději jsem pusu nacpala jídlem, aby se opravdu tak nestalo.