Moje malé tajemství

9. kapitola

S Adélou jsme se domluvily, že k ní přijedu hned v sobotu po konci školního roku, a budu u ní přespávat do neděle. Řekla mi, že už má plány, ale nechtěla mi sdělit jaké, takže jsem netrpělivě čekala na naše další rande.

„Hele, co takhle kdybychom někam šly!" vykřikla jedna z mých otravných spolužaček před vysvědčením.

„Jako třída! To zní skvěle!" přidala se k ní další. Náš kolektiv by se dal nazvat vcelku příjemným, až na pár výjimek, ale nechtěla jsem s nikým z nich, kromě Lucky, trávit více času než jsem musela.

Náhle jsem si ale vzpomněla na schůzku s mojí přítelkyní a usmála jsem se „Já nemůžu, už mám něco naplánovaného..."

„A co?"

„No, už mám dva týdny s jednou kamarádku z internetu naplánovanou návštěvu u ní a budu tam i spát."

„No dobře no..." vydechla organizátorka „doufám, že všichni ostatní už máte čas!"

„Nemůžeš mě s nimi nechat samotnou!" rychle mi chytila ruku Lucka.

Měla vážný výraz a dalo mi zabrat se nezačít smát „Tak si něco vymysli," pošeptala jsem, potom jsem se rozhlédla „nebo den předem napiš, že ti není dobře."

Dívka vydechla „Kdyby to byla tak lehký..."

Popozvedla jsem obočí „No dobře, když to je tak těžký, tak ti potom napíšu, aby ses necítila sama!" zasmála jsem se.

„Nedělej si ze mě legraci! Za všechno, co jsem pro tebe udělala, mě opustíš v nejhorší dobu?!"

Dívala jsem se na mobil, zatímco jsem seděla v autobuse „Užij si večer s našimi úžasnými spolužačkami!" napsala jsem Lucce, abych ji povzbudila.

„Díky..."

„Nechápu, že sis něco nevymyslela!"

„No jo, no jo..." odepsala mi, když jsem dojela na zastávku.

Podívala jsem se z okna, abych mohla zpozorovat Adélu. Rychle jsem vyšla z dopravního prostředku a objala svoji přítelkyni „Ahoj!" řekla jsem vesele a přitiskla jsem ji k sobě. Rychle jsem zapomněla na všechno kolem a užívala si teplo jejího těla.

„Ahoj!" zasmála se dívka a pohladila mě po hlavě „Prvně půjdeme ke mně, co ty na to?" Přikývnula jsem. Adéla mě chytila za ruku, což mě zarazilo. Všimnula si toho „Neboj se zlato. Tady ví, že jsem na holky a taky že mám přítelkyni."

S úsměvem jsem si s ní propletla prsty „No dobře no..." zrudnula jsem, ale nevadilo mi to. Spolu jsme šly k ní domů, během cesty jsme si povídaly o tom, co jsme poslední dobou dělaly a také jsme si řekly o známkách na vysvědčení. Adéla byla dost chytrá a obě jsme měly skvělý prospěch.

Přítelkyně odemkla dveře a první a okamžitě řekla „Už je tady Nika! Moje přítelkyně!"

Zrudnula jsem a pošeptala „Co to říkáš... proč..." vydechla jsem, ale hned jak jsem viděla ženu, která byla asi tak nádherná jako Adéla „Dobrý den..." okamžitě jsem ze sebe nejistě vydala.

„Ahoj," paní se usmála „moc mě těší!"

„T...taky..." byla jsem opravdu nervózní. Nečekala jsem, že mě seznámí s její matkou jako její přítelkyně.

„Jsi hezká," řekla žena. Zrudnula jsem.

Naštěstí do toho zasáhla přítelkyně, teda alespoň jsem si myslela, že to je dobře „Je nádherná! Taky chytrá a opravdu se o mě stará, o moje city. Jsem fakt ráda, že se rozhodla to se mnou nakonec zkusit..." zasmála se „Vyzuj se..." kývnula jsem snažíc se potlačit chuť si zakrýt obličej a schovat se někam do rohu. Nikdy jsem nic takového nezažila se svým přítelem, i když ten mě ani s nikým neseznamoval. Když jsme náhodou šli k němu, tak to bylo vždycky jen, když jeho rodiče někam jeli a to samé naopak „pojď, půjdeme do pokoje!" chytila mi ruku.

„Dobře," řekla žena „zavolám vás na večeři!"

Dala jsem si tašku s věcmi na zem a celá rudá vydechnula „Proč jsi to všechno řekla..."

„Já nevím, chtěla jsem se tebou pochlubit!" zasmála se „A nejen, že jsi nádherná, teď jsi ještě roztomilá," dala mi pramen vlasů za ucho „Máš rudé i uši!" dívala jsem se jí rovnou do očí a náhle jsem měla chuť ji políbit.

Rychle jsem od ní odstoupila „Co máme dneska v plánu?"

„Na chvilku bychom se mohli na něco dívat, pak se navečeřet, a potom to bude překvapení!"

Vydechla jsem „No dobře..." dívka pustila televizi a lehnula si na postel. Několikrát poplácala místo vedle sebe a naznačila mi tak, že jsem se měla uvelebit u ní. Prvně mezi námi byla mezera, ale tu jsem pomalu zmenšovala, než jsem ji položila hlavu na rameno. Pohlédla jsem na její obličej, abych věděla, jestli se nezlobí, ale Adéla si začala hrát s mými vlasy.

Spokojeně jsem se usmála a přivřela oči, ale dívka přestala „Proč jsi přestala?"

„Nevěděla jsem, jestli se ti to líbí..." zasmála se tiše „mojí ex se to nelíbilo."

„Nechápu, jak se to někomu může nelíbit..." zavrtala jsem se ji do ramene a dala ruku kolem ní „Já to miluju... Miluju, jak se ke mně chováš..." vydechla jsem.

„Zlato," zasténala. Překvapilo mě to a rychle jsem se nad ní nadzvednula. Adéla mě rychle chytila a stáhla mě zpátky „Nevstávej..."

„Ale ty jsi..." zrudnula jsem, protože mi trochu došlo, proč vydala tu líbeznou melodii. Opět jsem chtěla vydechnout na její krk, ale radši jsem to zastavila a šoupnula se od něj dolů „Nechceš pokračovat v hlazení mě?" zeptala jsem se ji nejistě.

Dívka se zasmála „Jestli se ti to líbí?" přikývnula jsem, a tak během sledování televize pokračovala „Máš jemné vlasy. Asi to bude další úžasná věc na tobě..."

Zrudnula jsem, ale potom jsem pošeptala „Jsem ráda, že jsi o mě měla zájem... že jsi mi lhala o svém pohlaví. Adél... jsi první osoba, co se o mě takhle stará a pořád mě chválí... tohle nedělal můj expřítel ani na začátku vztahu," vydechla jsem „prosím, zůstaň taková... opravdu to miluju, tebe miluju..." zvednula jsem hlavu, abych ji políbila.

Její máma náhle vtrhla do našeho pokoje „Večeře je hotová!" zrudnula jsem a rychle jsem se odtáhla od Adély a odkutálela jsem se na kraj postele, skoro jsem spadla na zem. Naštěstí mě přítelkyně chytila.

„Vyrušila jsem vás?" zasmála se žena.

„N...ne!" rychle jsem si stoupnula „Umm... večeře... teda..."

Adéla se zasmála „Tak si dáme večeři a půjdeme na překvapení!"

„Dobře!!" cítila jsem se nadšeně, i když by mi nevadilo ještě chvíli jen tak ležet v náruči mé přítelkyně a nechat se hladit po hlavě.