Naughty list (Liam Payne FF)

Engagement party

Vyšla jsem před dům, kde opravdu čekala dlouhá bílá limuzína. Skoro se mi zatajil dech. Vážně jsem si myslela, že když řekl, že pro mě pošle auto, pošle pro mě opravdu auto a ne tohle.

„Slečna Rose?" Vyvedl mě z úžasu šofér.

„Ano." Přikývla jsem, načež mi otevřel dveře.

„Já jsem Travis." Usmál se na mě. „Vevnitř máte připravené šampaňské." Nebyla jsem schopná jediného slova, tak jsem se na něj jenom usmála a snažila se vypadat, že jsem úplně v pořádku. „Poprvé limuzínou?" Podíval se na mě Travis do zpětného zrcátka, když nastartoval. Očividně si všiml toho, jak si prohlížím snad každý detail

„Ano." Přikývla jsem a podívala se na šampaňské naložené v ledu.

„Jen si poslužte." Řekl. „Pan Payne to tady nachystal speciálně pro Vás." Usmál se.

„To pan Payne poslal limuzínu pro všechny své hosty?" Zeptala jsem se, zatímco jsem žvýkala jahodu.

„To nikoliv." Odpověděl: „Jen pro Vás." Po těchto slovech jsem se zadusila.

„Pro mě?" Nestačila jsem se divit.

„Očividně na Vás chce udělat dojem." Upravil si čepici a dál se věnoval řízení.

„Tak to se mu povedlo..." Řekla jsem potichu.

__________________________________________________________________________________

Pohled Liama:

„Koho pořád tak vyhlížíš? Je to otravné." Řekla mi Denise. „Téměř všichni naši přátelé už tu přece jsou."

„Myslíš, tvoji přátelé? Já tady neznám snad jediného člověka, kromě našich bodyguardů." Složil jsem ruce na prsou. „A to nemluvím o tom, že jsi zapomněla pozvat naše."

„Ale Lili, vždyť budou na svatbě, to je přece důležité ne? Navíc moji přátelé jsou přece i tvoji přátelé." Odpověděla mi a natiskla se ke mně. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou.

„Pozvala jsi vůbec někoho, koho opravdu znám?" Zeptal jsem se, když jsem viděl přicházet další její načančané kamarádky.

„To víš že jo, ti tví čtyři vytetování kamarádi by tady měli být každou chvíli." Prohrábla mi vlasy a omluvila se, že se jde přivítat s dalšími lidmi. Povzdychl jsem si a protřel si oči.

„Taky tě rád vidím, chlape, ale nemusíš kvůli tomu brečet." Ozvalo se najednou vedle mě. Když jsem se otočil, byl jsem štěstím bez sebe. Konečně nějaké známé tváře.

„Čau, kluci." Přivítal jsem se se svými starými kamarády Louisem, Harrym a Niallem.

„Na někoho, kdo se má za pár týdnů ženit nevypadáš moc šťastně." Řekl mi Harry.

„Jo, brácho, co se děje? Nějaké depky?" Zeptal se Louis.

„Ale ne. Zakroutil jsem hlavou. Jen..." Zastavil jsem se.

„Jen?"

„Kde je vlastně Zayn?" Odběhl jsem od tématu.

„Nemohl přijít. Ale moc tě pozdravuje." Vysvětlil Niall.

„Tak co se děje?" Nenechal se odbýt Harry. Zatvářil jsem se utrápeně.

„Panáka?" Zeptal se Louis, když si všiml mého výrazu. Kývl jsem na souhlas, načež jsme se odebrali k baru.

„Páni, Denise si opravdu vyhrála s detaily." Řekl Harry, když uviděl, že všechny skleničky mají vzory se srdíčkama a na některých je dokonce i naše fotka.

„No právě." Opřel jsem se o bar. Kluci si vyměnili nechápavé pohledy a čekali, až začnu mluvit. „Všechno se to stalo tak rychle, já... Ani jsem si to neuvědomil, a klečel jsem před ní na kolenou. Těšil jsem se, že si to dneska užiju a konečně se uvolním, ale ona poznala snad všechny lidi, které zná, zatímco já tady mám jen vás. Přijde mi, že od té doby, co jsem ji požádal je úplně jiná. Je toho na mě prostě moc." Svěřil jsem se.

„To mě mrzí brácho." Poplácal mě Niall po zádech a podal mi panáka.

„Třeba je to jen nějaké špatné období, určitě se to zlepší." Chlácholil mě Harry.

„Jen vás?!" Rozčílil se na oko Louis. Hodil jsem na něj nepěkný pohled. Moc dobře věděl, že jsou pro mě jedni z nejdůležitějších lidí na světě.

„Čekal jsem spíš nějakou podporu, Loui." Řekl jsem.

„V tom tě bohužel zklamu. Všichni přece ví, že se mi Denise ani trochu nelíbí. Je mi líto, že se trápíš, ale já si pořád stojím za tím, že to není holka pro tebe." Zakroutil Louis hlavou. Doufal jsem, že mu to Niall s Harrym vyvrátí, ale jen se nepřítomně dívali do země.

„No, víš..."

„A kdo je tohle?" Ukázal Harry na nově příchozí slečnu, která se nejistě rozhlížela kolem sebe. „Nějaká další Denisina kámoška?" Když jsem se tím směrem podíval, musel jsem se pousmát. Byla to Rose a pekelně jí to slušelo.

„Ne." Řekl jsem a kopl do sebe panáka, načež mě kluci následovali. „To je moje nová stylistka." Dodal jsem stále se dívajíc tím směrem. Když si všimla, že se na ní všichni díváme, pousmála se a rychle sklopila pohled. Všiml jsem si, že tohle dělá vždycky, když je v rozpacích, abych neviděl, jak se červená. Mě to přišlo ale roztomilé.

„Cože, ty máš stylistku?" Začal se Niall smát svým typicky nakažlivým smíchem.

„Hele, můj nápad to nebyl jo." Bouchl jsem ho do ramene.

„Náhodou, takovou stylistku bych si taky přál." Řekl Harry.

„Jak se jmenuje?" Zeptal se Louis.

„Představím vás." Rozešel jsem se jejím směrem a kluci mě následovali. Pořád jsem měl na tváři lehký úsměv. Upřímně, tohle byla jediná věc, kromě příchodu kluků, která mi dnes udělala radost. A to kvůli tomu, že mi Rose přišla tak normální a skromná. Bylo to pro mě něco nového a toužil jsem ji poznat blíže. Chtěl jsem s ní být kamarád, ne jen její šéf. Kamaráda jsem potřeboval, a jelikož kvůli svatbě a přípravám nemám moc volného času, který bych s kamarády strávil, chtěl jsem mít po boku aspoň někoho v práci. Asi to byl taky jeden z důvodů, proč jsem Denise ten nesmysl se stylistkou odsouhlasil. Stála opřená o zeď a velkými doušky pila šampaňské, které ji nabídl číšník. Než jsme k ní stihli dojít, už do sebe lila další sklenku. Zašklebil jsem se a sledoval její vyplašené pohledy. „Rose?" Oslovil jsem ji. Když se na nás otočila, rychle položila skleničku a upravila si sukni.

„Dobrý den." Nejistě se usmála a podívala se na ostatní kluky.

„Rose, rád bych Vás představil mým nejlepším kamarádům. Chtěli by Vás poznat." Odpovědí mi bylo přikývnutí.

„Tohle je Louis, Niall a..."

„Harry." Doplnila mě a se všemi si potřásla rukou. Harry se významně usmál, když řekla jeho jméno místo mě. „Moc se mi líbí vaše tvorba." Zalichotila jim.

„Vidím, že jsi už začala ve velkém stylu." Zasmál se Loui a ukázal na dvě prázdné sklenice se šampaňským. Rose opět věnoval ten svůj rozpačitý pohled do země. „Promiň, nevadí ti, že ti tykám?" Zeptal se následně Louis.

„Ne." Zakroutila Rose hlavou a usmála se. Nakonec si potykala se všemi, jen ne se mnou. Byl jsem za to na ně naštvaný, ani jsem nevěděl proč.

„Tak co kdyby sis dala skleničku s námi?"