💚V Zajetí Lásky💛

9.

Mířila jsem si to za Klofanem se trochu zrelaxovat. To zvíře mi dodávalo energii. Taky jsem za ním dlouho nebyla, takže si myslím, že i on bude nadšený jako já. Vkročila jsem do ohrádky kde Klofan byl ukryt a ustájený. Hrozně rád si se mnou hrál na schovávanou. A já mu nesla vždy nějakou dobrou mrtvou potvoru. Šla jsem si dát věci na kámen kde převážně sedím a pozoruji Klofana. Ucítila jsem jak mi z batohu pověšenou mrtvou fredku chtěl někdo ukrást. Prudce jsem se otočila a podívala jsem se na vystrašeného Klofana. Já se jen pousmála a hodila mu ji. Posadila jsem se na kámen a otevřela si knihu. Začetla jsem se do knihy tak, že jsem ani nepostřehla jak někdo přichází. ,,Ehm." odkašlal si člověk, který právě přešel ke mně. Já sebou leknutím trhla až mi kniha spadla na zem. Povzhlédla jsem vzhůru a ve slunečním svitu jsem mohla vidět velkého muže s vousy a dlouhými vlasy. ,,Zmizela mi jedna mrtvá fredka. Nevíš o tom něco?" vážně se na mě podíval. ,,Emm, Hagride. Já..." přerušil mé vymlouvání Hagrid. ,,Tak tys to určitě nebyla, že?" pousmál se posadil se ke mě ,,Hele mně nevadí, když chodíš ne tak často za klofanem a nosíš mu něco dobrýho, ale vždy mi to řekni, že sis něco brala. Ano?" já jen zakývala hlavou a otočila se na Klofana, který si právě čistil své krásné peří. ,,Je to nádhera co? Jak se o sebe stará." Já znovu jen kývla a všimla jsem si své knihy na zemi. Natáhla jsem se pro ni a oprášila ji. ,,Je, promiň." omluvil se mi Hagrid a já jen mezi zuby tiše procedila:,,To je dobré." Dala jsem knihu do batohu. Podívala jsem se na Klofana, kdž v tu chvíli začali být hodiny na dvanáctou hodinu kdy vždy je oběd. Rychle jsem vstala a utekla jsem od Hagrida a Klofana. Ani jsem se narozloučila, což mi nebylo vůbec podobné. Raději jsem se neohlížela a běžela dál do hradu.

Vešla jsem do Velké síně kde už sedělo plno studentů a já se snažila si sednout někde kde bych byla sama a měla klid. Zalezla jsem si tedy do rohu celé síně a rozhlédla jsem se po stole, co bych si mohla dát. Najednou se síní ozval hluk a hlasitý smích. Podívala jsem se ke dveřím kde jsem viděla, jak Draco a jeho poskoci se náramně baví a pošťuchují se. Draco se rozhlédl po celé síni a zastavil o můj pohled. Já okamžitě sůj pohled zlomila a raději jsem se podívala někam jinam. Ale cítila jsem jak mě upřeně někdo pozoruje. Pomalu jsem se podívala tím směrem kde stál ještě před malou chvíli Draco, který zmizel. Nikde jsem ho neviděla. Rozhlížela jsem se po celé síni, ale jakoby se po něm slehla zem. ,,Hledáš mě." ozvalo se za mímy zady a já leknutím nadskočila. Podívala jsem na osobu, která s úsměvem stála vedle mě. Jak jinak než Draco. ,,Em ne." rychle jsem odsekla a pohledem jsem uhla, abych se znovu neztratila v jeho očích. Draco si přisedl ke mně a já se zhluboka nadechla. Dracovi kamarádi si sedli naproti nás a mě donutilo se podívat na ostaní. Všichni nás sledovali a já jsem znejistila. Draco si toho všiml a snažil se mě uklidnit:,,Klid." tiše zašeptal a já jen přikývla. Zvláštní pocit vidět Draca tak milého. Dala jsem si na talíř kuřecí stehno a rýži a snažila se klidně najíst. Pohledy ostaních mě ale znervózňovaly. Přicházeli další a další lide a další pohledy k tomu. Bylo mi vážně hrozně. Snědla jsem pár soust a talíř odstrčila. Raději jsem vytáhla svou knihu a snažila jsem se začíst a nemyslet na tisíce očí, které na mě koukají. Kniha bohužel nepomáhala, a tak jsem se chtěla zvednout a odejít. Když jsem se pomalu zvedala a můj zadek byl asi dva centimetry nad lavicí, Draco mě chytl za stehno a přimáčkl zpět. Já se na něj nechápavě podívala, ale on spokoje jedl své oblíbené jidlo. Nevěděla jsem co dělat, proto jsem u stolu seděla a čekala až se milostiví napapají. Nehodlal mě pustit a jeho stisk byl pevnějsí a pevnější. Sama nevím, jestli mi to bylo příjemné. Přece jen nosím školní uniformu a dívky mají převážně sukně, což byl i můj případ. Měla jsem strach, aby Draco neměl nějaké úmysli. Ale síň plná lidí to jistila.

Draco dojedl i jeho poskoci a konečně mé stehno pustil. Já se rychle zvedla a prchala. Vyšla jsem ze síně a vplula za roh. Opřela jsem se o zeď a silně vydechla. Sjela jsem po zdi až na zem a přikrčila jsem se. Nemohla jsem to vše rozdýchat. Nevím jak mám Draca chápat. Jestli to děla naschvál, pro potěšení, pro můj zmatek, nebo jestli to je něco víc. Po delší době jsem se vzpamatovala a raději jsem šla na kolej kde je jisté, že Draca nepotkám.

Vlezla jsem si pod deku a zachumlala jsem se do klubíčka. Neměla jsem jen zmatky v Dracovi, ale i v sama sobě. Nedokážu v sobě najít city. Nic necítím. Jakoby jsem byla tělo bez duše. Nebo něco cítím, ale nedokážu se v tom vyznat. Taky nevím, jestli jsem ta Mrzimorská holka, která byla na začátku. Měla bych si s někým promluvit, ale nebylo s kým. S Mlokem to nejde. Když se dozví, že se citím jinak než Mrzimor vše se rozpadne. A až se dozví, že nevím co se se mnou děje za přítomnosti Draca, to mě doslova zabije. S žádným profesorem jsem mluvit nemohla. Přeci jen to jsou osobní záležitosti a já bych opravdu nechtěla, aby o mně nějaký profesor věděl vše. A věřím tomu, že si to mezi sebou říkají. Takže aby o mě věděl vše celý profesorský zbor, nepřichází k úvahu. Už vidím Snapa, jak se povýšeně směje, že ví vše. Fuj! Hrozná představa. A nikoho jiného jsem neznala. Vlatně ano, znala. Luna. Ale bojím se, že se se mnou nebude chtít bavit.

Vyčerpaná z přemýšlení jsem usla. Probudil mě až hluk, který se rozléhal po celém pokoji. S otravou jsem se zvedla a podívala se, co se děje. V pokoji byl nepořádek. Věci byly rozházené, tedy jen Susan věci, mé byly vždy ve stavu bordel. U šatní skříně stála Susan a vyhazovala věci. ,,Co děláš?!" řekla jsem rozčíleně. ,,Jej, promiň. Mám jít s Harrym, Ronem a Hermionou ven. Tak tu hledám nějaké vhodné oblečení." usmála se Susan. Vážně mě probudila jen kvůli oblečení, aby se zalíbila Harrymu?! Myslela jsem, že ji na místě zabiju. Než jsem ale učinila, zmizela ve společenské místnosti. Jak já tu trojici nenávidím a Susan už vůbec ne.