💚V Zajetí Lásky💛

10.

Rozhodla jsem se, že zajdu za Lunou si popovídat. Byla jediná, které jsem mohla věřit, a která by mě vyslechla. Vyšla jsem z koleje a přemýšlela kde by mohla Luna být. Na koleji nebývá tak často, proto Havraspárskou kolej jsem vyškrtla ze seznamu možností. Luna by mohla trávit čas všude. Od knihovny až po školní dvůr. Nic jiného mi nezbývalo, než ten celý hrad projít. Začala jsem různýma učebnama. Dnes jsme měli volno, proto se nikde neučilo a byl klid. Musela jsem si dávat tedy pozor na takové učebny kde samotní profesoři sídlí. Proto jsem se obloukem vyhýbala učebně lektvarů a doufala, že Luna tam nebude.

Když jsem vešla do poslední učebny. Nikdo nikde nebyl. Pokračovala jsem dál, tedy Velkou síní. Obrovské dveře byly otevřené a já se rozhlédla po celé místnoti, jestli nezastřehnu Lunu. Lunu jsem neviděla, ale koho jsem pochytíla byl Draco. Nachvíli se naše pohledy střetly, ale já okamžitě uhla, jelikož by mi ještě teď přidělal nějaké myšlenkové problémy. Zahlédla jsem, jak se Draco zvedá, proto jsem raději zrychlila a šla do knihovny kde by mohlo být jisté, že tam Luna bude. Rychle jsem se zanžila vybíhat schody, ale za zády jsem slyšela jen:,,Betty?!....Parkerová!!!" Nechtěla jsem se otáčet. Věděla jsem, že je to on, že za mnou jde a chce mi zase zamotat hlavu. Asi bych se s ním chtěla sejít, ale nejdřiv jsem si tu hlavu musela vyčistit a uspořádat věci.

Rychle jsem vplula do knihovny a zamotala se mezi regáli. Dívala jsem se škvírami a pozorovala Draca, který vešel do knihovny. Šel hlavní hlavní uličkou mezi regály a rozhlížel se kolem. Já nevěděla co dělat, jelikož by mě určitě viděl. Když šel okolo regálu kde jsem byla ukrytá, vlezla jsem na druhou stranu kde jsem si sedla. Chvíli jsem tam nějak seděla a čekala, jestli Draca neuvidím jít pryč. Nikoho jsem neviděla a jelikož proběhla delší chvíle rozhodla jsem se vylézt.  Pomalu jsem se zvedlaa:,,Tady jsi." usmál se na mě Draco a já ztuhla. ,,Jsi v pohodě?" lehce se zamračil. Já nevěděla co dělat. Znovu jsem se ztrácela v jeho očích. Když jsem ale zahlédla v pozádí Lunu, rychle jsem vystřelila. ,,Promiň. Já spěchám za Lunou." Rychle jsem proběhla okola Draca, kterému se to vůbec nelíbilo. Raději jsem se neotáčela a šla rovnou za Lunou než mi zmizí.

,,Ahoj. Můžu?" řekla jsem Luně, která se na mě podívala a hned se usmála. ,,Jistě. S čím chceš pomoci?" Sedla jsem si vedle Luny a prohlížela jsem si knihy, které měla na stole. ,,Bylinky?" nevěděla jsem jak začít. ,,Ano." řekla mile Luna. ,,Co tě trápí Betty?" upřeně se na mě zahleděla a já se zhluboka nadechla. ,,Víš. Já nevím, co to se mnou je." Luna přikývla a naslouchala dál. ,,Necítím se dobře. Jakoby jsem to nebyla já. Necítím se dobře v Mrzimoru. A..." raději jsem se odmlčela, když jsem měla mluvit o Dracovi. Podívala jsem se za sebe, jestli tam ještě nestojí a nesleduje mě nebo na mě nečeká. Nikdo na místě kde stál Draco ještě před malou chvílí nestál. ,,A?" promluvila Luna a já se na ni zadívala. ,,A...nevím, co se to se mnou děje za přítomnosti Draca..." podívala jsem se do stolu, jelikož jsem nechtěla vidět Luny výraz. Ani ona ho neměla moc v oblibě. ,,Proč v sobě utlačuješ tvé pravé já?" Já se na ni okamžitě podívala s náznakem jak to myslí. ,,Máš toho plnou hlavu. Vím, že nechceš nikomu ublížit, ale takhle si ubližuješ sama sobě. Buď svá." mile se na mě usmála a já přikývla. ,,A Draco má taky plnou hlavu zajímavích věcí." Nebyla bych to já:,,A co?" Luna se mi podívala do očí:,,To zjistíš sama." znovu se hezky usmála a zabořila hlavu do knihy. ,,Luno. Díky, že jsi mě nějak vyslechla." Luna se na mě znovu podívala:,,Já ráda pomáhám. Jestli budeš chtít ještě něco probrat, stačí přijít." Já přikývla a začala se zvedat. ,,Ahoj." mávla jsem na Lunu, která mi stihla ještě tiše říci:,,Ahoj. A buď svá!" Šla jsem z knihovny s mnohem lepším pocitem. Teď se nebojím ničeho. A jsem odhodlaná, že svou masku odhodím a budu taková jaká jsem. Ta temná Betty Parker, která si nenechá nic líbit.

Když jsem sešla schody a mířila si to na kolej si pro nějaké knihy. Potkala jsem naší slavnou školní trojici. Všichni tři se na mě šťastně usmáli a já, jak kdybych měla tvář z kamene. ,,Betty?" zavolal na mě chlapecký hlas. Já se otráveně otočila a podívala jsem se na Harryho, který se na mě usmíval. Když ale viděl můj kamenný výraz, zvážněj. ,,Em, nechceš s námi jít dnes do Prasinek?" zeptal se mě nejistě Harry. ,,Myslíš si, že zrovná já půjdu s vámi do Prasinek?! To bych musela být blázen!" vyhrkla jsem na Harryho. ,,No dobře. Já jen že bych si chtěl promluvit." vykoktal ze sebe a já okamžitě zareagovala:,,Ale já se nemám s tebou o čem bavit!" Harry jen přikývl. V tu chvíli se k nám přiřítil Snape. ,,Co se tady děje?!" zadíval se na mě vážným pohledem a pomalu přejel na Harryho. ,,Já jen...Tedy my jen..." začal breptat Harry. ,,Dávejte si na mě pozor..." chtěl pokračovat Snape, ale já ho přerušila:,,Protože kdyby váš osud záležel na mě, tak vás pošlu všechny čtyři domu! Jo, to už známe. Ještě něco?" Snape se na mě uraženě zadíval a já usoudila, že bych měla právě teď zmizet. ,,Mějte hezký den." mávala jsem na vykulené obličeje a pomalu couvala.

Vplula jsem za roh kde jsem do někoho narazila. Zdřevěněla jsem na místě a raději jsem se nechtěla otáčet. Co kdyby tam stál Snape. Sice není tak jednoduché se dostat z jednoho místa na druhé. Neboť v Bradavicích to úplně tak nešlo. Ale Snape vypadá jak netopír a u něj je možné všechno. Raději nechci ani vědět, jak chodí spát. ,,Hele!" ozvalo se mi za zády. Já se pomalu otočila a uviděla jsem Goyla. Věděla jsem, že někde tady bude i Draco, protože ti tři spolu snad i spí. Rozhlédla jsem se po okolí, jestli ho neuvidím, ale známá mi tvář nikde nebyla. ,,Nemáš se plést!" odsekla jsem. Chtěla jsem už odcházet, proto jsem se otočila a měla jsem nakročeno k odchodu. Ale právě mi známá tvář stála před očima. ,,Parkerová. Ty si zahráváš." řekl Draco s úšklebkem na konci. ,,Proč myslíš?" lehce jsem nadzvedla obočí. ,,Urazit Snape není dobrý nápad." Já se musela pousmát. ,,Když myslíš." pokrčila jsem rameny a pomalu jsem odcházela. Modlila jsem se, aby ještě za rohem na mě nečekal Snape. Naštěstí tam nikdo nebyl, a tak jsem si to klidně a hrdě kráčela na kolej. Přesně taková jsem já a budu.