Náhoda

Naznámý kluk v parku.

Jednoho dne, jsem se rozhodla zajít do parku. Měli jsme ho hned za domem. Bylo to něco kouzelného. Vždy na podzim, když tam padalo listí, to bylo úžasné. Bylo tam plno lidí už od těch nejmenších až po ty nejstarší. Chodili sem rodiny, kamarádi a také se zde někdy objevil i nějaký ten zamilovaný páreček. Jen já a pár ostatních lidí se zde objevilo s knihou a plným hrníčkem té nejlepší kávy, kterou prodávali hned za rohem. Já jsem si jednu koupila a šla si sednout na moji lavičku přesně uprostřed celého parku. A začetla se do úžasného příběhu, který jsem si zamilovala hned po prvních třiceti stranách. Po chvíli mě někdo tak jemně a skoro nedotčeně zaklepal na rameno, že jsem to skoro necítila. Otočila jsem se. Byl to ten nejúžasnější a už od pohledu nejmilejší člověk, jakého jsem kdy viděla.
„Mohu si přisednout?“ Spadla mi čelist a hned poté jsem odpověděla.
„Ano, jistě.“ O kousek jsem se posunula, usrkla kávy a četla dál. Neuvědomovala jsem si to, ale stále jsme četla ten stejný řádek pořád dokola. Prosím tě nevzrušuj mě.
„Nestalo se ti nic?“ Uslyšela jsem vedle mého levého ucha. V rychlosti jsem mu odpověděla.
„Ne ne, děkuji za optání.“ Měla jsem trochu vykolejený hlas z toho, že se mnou mluvil. Sice mi už je šestnáct let, ale takového laskavého kluka jsem nepotkala.
„Nechceš se mnou zajít na pozdní oběd?“ Zeptal se. A já neodmítla. Zašli jsme do restaurace, která byla nedaleko parku. Objednali jsme si jídlo a povídali si o přátelství, rodině a také jsem mu sdělila věci, které nikdo nevěděl. Nikdy jsem netušila, že nějaký neznámý kluk, co mě osloví v parku, mi bude tak blízký. Tak blízký natolik, abych mu hned po pár hodinách věřila.
Jmenoval se Matthew Gabriel Palmer. V jeho očích jste mohli vidět nekonečno. Nekonečno všeho co je, měl tak bujnou fantazii že by mohl vymyslet knih tolik, že by se to nedalo spočítat. Stejně jako já měl mladší sestru, která jej stále otravovala. A také rozvedené rodiče. Tohle jsem na svojí rodině neměla ráda. Už od malička se mi nelíbilo, že je někdo rozvedený. Rodina by měla držet při sobě. Ale jak víme každý má svá rozhodnutí a musí si za ně rozhodnou sám.
„Hayley? Hayley?“ Mattův hlas jsem uslyšela až po chvíli, otočila jsem hlavou směrem k němu.
„Promiň, zasnila jsem se nad tím, jak by svět mohl být krásnější a naučnější, kdyby ti všichni co teď venku fetují, kouří a pijí alkohol, byli lidmi jako my.“ Tohle mi najednou vypadlo z úst. Pravda byla ta, že jsem se nezamyslela nad tímhle, ale nad tím co se stane, až se rozdělíme. A v tu chvíli mi podal malinký papírek, na němž bylo napsáno jeho telefonní číslo.
„Tady.“ řekla jsem, když jsem k němu po stolu přisunovala malí bílý papírový kapesník, na kterém bylo napsáno moje telefonní číslo a pod ním napsáno velkým písmem HAYLEY. Dopili jsme poslední doušky čaje a dojedli toast, který jsme si objednali. Vyšli jsme ven. Venku foukal teplejší vítr s podzimním nádechem a listí se něžně vznášelo vzduchem.
„Nezajdeme někdy zase na pozdní oběd?“ Poprvé jsem začala s tématem já.
„Určitě, třeba příští týden v úterý? Ještě si zavoláme.“ Jeho tázavá otázka, mě trošičku zaskočila, ale nedala jsem to na sobě znát. Myslela jsem, že odpoví ne, ale vypadá to jinak.
„Ano, zavoláme si.“ Zazvonil mi telefon. „Omluv mě tohle musím vzít.“
„Ano mami? Co potřebuješ?“ Nevyznělo to nepříjemně jen tak že nemám čas. Z telefonu se ozvalo šumění a mámin hlas. Už jsem to chtěla ukončit, ale ona stále měla nějaké připomínky k tomu, že ještě nejsem dospělá a ona za mě přebírá zodpovědnost. Že už jsem zbytečně dlouho venku. Jenže já v jeho přítomnosti nevnímala vůbec čas. Na tu chvíli, se mi vypnul okolní svět a já byla v jiném světě. Ve světě, kde žiji jen já a on. Po delší době jsem rozhovor ukončila a otočila se. Ale on tam nebyl. Jako by se ztratil v davu lidí. Jenže i když jsem se rozhlížela, jak jsem chtěla. Neviděla jsem ho. Byl pryč. A já měla jen jeho telefonní číslo a věděla, že se jmenuje Matthew Gabriel Palmer.

Ahoj, je to můj první příběh. takže bych chtěla poprosit, aby jste mi napsali do komentů klady i zápory. Abych se z nich poučila a nějak to zlepšila. Budu za to moc ráda.