Love You Goodbye?- A czech lesbian story

/Ｔ/

A jely jsme. Zase jsme někam jely, já a ona, my dvě spolu, jako vždy. Vždycky jsme někam jely, tam se něco stalo nebo se nějak dál posunul náš vztah a já přemýšlela, v jaké fázi jsme asi teď. Těžko říct, možná tohle bylo něco, co už je na hranici toho něčeho, co my samy poznáme.

Byl teplý červnový den a jely jsme na svatbu. Respektive fotit na svatbu, samozřejmě. Jednou jsem tohle už fotila, ale to bylo už hodně dávno, ještě na praxi, a tak jsem se nesmírně těšila.
Obě jsme měly dilema, co na sebe, ale tou, která se měla trápit, jsem měla být spíš já, protože mezitímco Darcy tu měla celý šatník, já měla vlastně velkej prd.
Všimla si, jak nešťastně sedím u své malinké skříně, ve které jsem měla věci a přišla ke mně.
,,Hele, pojď, z toho nic nevybereš." usmála se a za ruku mě táhla do její ložnice.
,,Já ti vyberu něco svýho, hm?" nabídla mi a aniž bych stačila nesouhlasit, už se začala probírat ramínky šatníku.
,,Vždyť jsi vyšší než já." Sledovala jsem, jak pečlivě vybírá ten správný kousek.
,,Zas o tolik ne. Navíc, mám tu i starší šaty, některé ti určitě budou."
Nakonec vytáhla světle růžovo šedé s perličkami a od oka si mě a šaty střídavě prohlížela a usuzovala, jestli mi budou.
,,Jo, to jsou ony. Sepnu ti vlasy do drdůlku a budeš hezčí než nevěsta." Spokojená se svým výběrem mi je podala.
,,A to je špatně, ne?" zasmála jsem se.
,,Pro mě je to jedině dobře. Budu si připadat, jako když stojím vedle princezny. A teď si je zkus, ať víme."
Nervózně jsem si je přitiskla k tělu a myslela, že by bylo asi lepší si je jít zkusit vedle do místnosti....?
,,Co je?" zamračila se pobaveně ,,Jsme holky, ne? Si je zkus tady, já tu tvoji krásu nevykoukám."
No právě, Darcy, jsme holky...
Moje tváře nabraly stydlivé červeně, i když jsem se usmívala a snažila se tvářit jakože nic.
Pomalu a nejistě jsem si teda přes hlavu přetáhla moje tričko s kočkami. O nic nešlo a já z toho dělala vědu. Ale stejně..
Prsa jsem nikdy velký neměla a srandu ze mě měli nejen ti kluci ze třídy. Asi ve mě ten stud ze základky pořád přebýval.
Odhodila jsem i svoje kraťasy s představou, že jsou ten stres, který mě momentálně okupuje.
Co nejrychleji jsem se snažila popadnout šaty a skočit do nich, ale Darcy byla bystřejší a schovala je za zády.
,,Co blbneš? Však jsi pěkná, není za co se stydět, tak klid. Nechápu jak s touhle postavou nemůžeš někoho mít..." obdivně si mě prohlídla a já si prsty projela vlasy.
,,Není to jen o kráse, přeci?"
,,To rozhodně ne." roztáhla do široka rty.

**

Když jsme dojely na místo, byly dvě odpoledne, což je ten největší pařák.
,,Ty si teda vybrali supr čas." zasmála se a já s ní.
,,To jo."
Darcy měla na sobě jednoduchý modrý kousek, ani si nemusela nic moc dělat s vlasy a i tak vypadala naprosto kouzelně. Radost se na ni jen podívat.

Šli jsme se přivítat s pánem, nejspíš kamarádem novomanželů, který mě objednal a šla jsem nafotit pár fotek připraveného stolu a vůbec všeho, co tu měli.
Uzobly jsme si něčeho ze stolu a Darcy mi šla pomoct připravit stativ k oltáři, abychom to měli předem připravené.

**

O tři hodiny později, kdy už oddání a tohle všechno proběhlo a nejdůležitější fotky jsem nafotila, jsme se šly trochu pobavit s novomanžely. Byli to moc milí lidé a jen tak jsme si povídali dobrých pár minut.
Ani jsem si během toho neuvědomila, že už zase se s Darcy držíme za ruce. Asi už se to pro nás stalo takovým zvykem, jak si navzájem ukazujeme, že jsme tu jedna pro druhou.
Nevěsta, paní Twistová se smíchem ukázala na naše propojené prsty a snad ze srandy se zeptala.
,,No a kdy se budete brát vy?"
Cože? Tak tohle je trochu trapný...
Zaraženě jsme si s Dee vyměnily pobavené pohledy a pustily se.
,,Ehhh..." Jakoby se můj mozek zmrazil a nebyl schopnej vymyslet kloudnou odpověď, ta blonďatá z nás naštěstí věděla, co říct.
,,Nejsme tak úplně spolu, jako....spolu." informovala pana a paní Twistovou a ti se tomu oba nahlas zasmáli.
,,Jen žertuju." Mávla rukou, jako ať to nemyslíme tak vážně.
,,No nic, my se na chvilku vypaříme." Zachránila Dee situaci a pohledem mi naznačila, že se jdeme projít. Hlavou se mi honilo milion myšlenek. Vnímá nás okolí jako pár nebo tak..?

**

Tohle místo bylo po procházku jako ideální. Svatba se totiž konala vedle rozkvetlých sadů u louky. Došly jsme až na konec uličky větví, kde jsme si klekly do trávy a užívaly si, jak už se sluníčko trochu stáhlo a konečně nebylo takové spalující horko.

,,Chtěla bys někdy mít vlastní svatbu?" zeptala jsem se a zamžourala do sluníčka.
,,Mě se zdá, že svatba všechno zničí, nepřijde ti?" odvětila smutně.
,,Jo, přijde." kývla jsem.
,,Nevím, čím to je, ale jakoby se po tom jednom nechvalně krásném a do posledního detailu naplánovaném dni všechno hezké vytratilo. A pak už mi ten vztah mezi dvěma lidmi přijde strašně prázdný." rozvedla jsem to a zase na mě skočila kecavá, aneb moje potřeba žvanit žvanit a žvanit.
,,Vždycky jsem nemohla pochopit jednu věc. Už jako malé mi příbuzní a babičky a tetky dokola opakovali Až budeš mít svoje dítě..., Až budeš mít svoji rodinu... Bla bla bla. Ale co když nechci? Copak je princip a štěstí života jen v tom mít dítě a být správná ženuška v domácnosti? Nejsme na světě taky kvůli něčemu jinýmu? Abychom byli především šťastní?"
Věděla jsem, že Darcy si nikdy nedělala srandu z čehokoliv, co jsem říkala, ale tomuhle se zasmát musela.
,,Chápu tě, promiň, jen... s tímhle bys mohla být filozof."
,,Už jsem se zase rozkecala, promiň." zasmála jsem se taky.
,,Ale jo," Lehla si do trávy, jakoby na sobě neměla tak krásné šaty a já překvapeně vykulila oči. ,,vlastně máš pravdu. Všichni bychom měli být šťastní."
,,Notak, lehni si," stáhla mě k sobě ,,jsou to přeci moje šaty."
A tak jsem si lehla vedle ní. To se mi na ní tak líbilo. Jiné holky by tohle nikdy neudělaly a už by šílely hrůzou jen kdyby nás viděly se takhle válet na zemi. Ale Darcy to bylo jedno. Jsou to přeci jen šaty, nejde o život. Stejně, jako vám děti nezajistí životní štěstí.
Neměla jsem ráda lidi, kteří zbytečně vyšilovali, a asi proto jsme si s Dee tak rozuměly.

Obloha byla zbarvená všemi barvami od žluté do světle fialové, kolem nás voněly kytky louky a vedle mě leželo krásné stvoření. No řekněte, nejsem já v pohádce?
Otočili jsme se k sobě na bok a jen tak tam ležely. Jen tak ležely, nic víc, nic míň, a přesto pro mě tohle bylo opravdu mnoho. Dodávalo mi to motýlky v břiše.
,,Tohle je celkem hezký, co? Možná se nám to jen zdá..." Ona se usmívala vždycky, o její úsměvy jsem se prosit nemusela, sama mi jich každý den naložila až až a zpracovat jeden jediný trvalo mojí zamilované hlavičce dlouho předlouho.
,,Já jen čekám, až se probudím.."
,,A jak naše pohádka skončí?"
,,To nevím, ale doufám, že spolu budeme praštěný už navěky."
,,To zní slibně."
A pak bylo ticho. Nad hlavami nám cvrlikali cvrčci a ptáci, jemný vítr cuchal Darcyiny sluncem nazlátlé vlasy a jen tak jsme se na sebe smály, když mi z pusy doslova vypadla jedna věta a já ji ani nemohla stihnout zastavit.

,,Jsi tak strašně krásná."
Nic se nezměnilo. Buďto věděla, že je krásná, nebo věděla, že já si myslím, že je krásná. A pravda bylo nejspíš obojí.

**

moc dekuju za 700 precteni a komentiky, hlasy, vsechno vidim a procitam :3
n