Padlý anděl

Kapitola první: Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi

  „Byl to krásný jarní den. Slunce svítilo výše, než mělo ve zvyku a... Víte vy co? Ve skutečnosti to byl pochmurný den. Už od brzkého rána pršelo a táta dostal jeden z těch svých záchvatů vzteku. Připravovala jsem se do školy u sebe v pokoji, když jsem zezdola slyšela, jak se naši opět hádají. V ten moment jsem ještě netušila, jak hrozně to dopadne. Snažila jsem se je ignorovat, takže jsem v kuchyni popadla první věc, která mi v ledničce přišla pod ruku a rychlým krokem došla ke vchodovým dveřím, když jsem slyšela ránu, mámin výkřik a následně děsivé ticho. Bála jsem se otočit a jít se podívat, co se stalo. Skoro bych až přísahala, že v ten moment mi nohy přirostly k podlaze.  Nicméně jsem s roztřesenou rukou vzala za ledovou kliku a potichu otevřela dveře, za kterými stál Dee. A tehdy jsem se stala jeho pravou rukou," dopověděla s úsměvem Vega a zastavila se před vysokou budovou. „Nějaké otázky?" zeptala se chlapíka, který tu byl s ní a momentálně na ni hleděl, jak kdyby jí narostla druhá hlava.

  „Kdo, že to jste?"

  „Pane Huntere, už jsem vám to říkala. Vega Carterová, spoluředitelka Pekla. Však víte, místo, které většina lidí považuje za plné utrpení a trestů, které je čekají v posmrtném životě. Pravda je ovšem taková, že nemusíte umřít, abyste se do Pekla dostal. Kdybychom na vás měli čekat, byla by to nuda, nemyslíte? A proč čekat a nechat vás dále konat všechny ty špatné věci, když tomu můžeme zabránit?"

  „Jste na drogách?" zeptal se a ona se na něj až příliš mile usmála.

  „Ne, a být vámi, byla bych milá. Možná se pak šéf rozhodne pro mírnější trest. Mohl byste?" zeptala se a pokynula mu rukou k velkým proskleným dveřím. Pan Hunter na okamžik zaváhal, ale nakonec vešel dovnitř budovy, přece jen, z téhle holky šel vážně strach.

  „Stále nechápu, o co tady jde," řekl, když si nastoupili do výtahu a Vega stiskla tlačítko se zvláštním symbolem. Budova byla velice moderní a vypadala jako akciová společnost, za kterou se vydávala. Pan Hunter se chystal pár těchto akcií odkoupit, ale nyní si přál, aby se přece jen rozhodl pro původní plán, tedy pro koupi jachty, kterou měl vyhlédnutou.

  „Přísahám Lilith, že tahle práce je opravdu k vzteku. Pořád to samé. Kdo jste? Proč jsem tady? Jste na drogách? Co to děláte? Pusťte mě! Copak to lidi nemůžou pochopit hned napoprvé?" vyštěkla a v očích se jí zaleskly malé plamínky ohně.

„Vy hoříte, sle-čno," zamumlal pan Hunter a ukázal na její rameno, na kterém se opravdu objevil menší plamínek.

  „Jejda! To se mi stává často," řekla opět s úsměvem a poplácala se po rameni, aby oheň uhasila. Hned na to se ozvalo hlasité cink, což znamenalo, že už jsou na místě.

  „Jak to děláte? Je to nějaký váš trik, jak ze mě vylákat peníze?" zeptal se a ona se rozesmála, načež panu Hunterovi naskočila husí kůže. Tohle totiž nebyl nějaký obyčejný smích, ale byl to ten druh ďábelského smíchu. „Ho-dlám odkoupit celkem dost akcií, ne-musíte se předvádět," pokračoval váhavě.

  „Ubohý David Hunter a jeho milované peníze. Přesně to je důvod, proč tady jste. Řeknu vám, že takového hamouna jsem dlouho neviděla. Víte, Dee je možná někdy příliš zahleděný do sebe, a co se týče peněz, tak ano, mohl by se v nich snad i koupat, ale na druhou stranu je velmi velkorysý. Možná bych ho nazvala i filantropistou. Což je trochu rozporuhodné, když vezmeme v potaz, že se jedná o samotného Ďábla. Nicméně, z celého srdce nesnáší chamtivce. A to vy jste, nemám pravdu?" položila spíše řečnickou otázku a strčila do něj, aby se konečně pohnul a vyšel z výtahu.

  „Začínám si myslet, že te-nhle pracovní vz-tah nebude fungovat. Asi půj-du," zakoktal a chtěl se vrátit do kabiny, ale Vega se mu postavila do cesty.

   „Kam byste chodil? Ani jsme nestihli probrat detaily," namítla hravě.

  „Vee, už sklapni! Kdo má to tvoje remcání pořád poslouchat?!" promluvil ten, o kterém Vega celou dobu mluvila.

  „Drahý Dee, odvádím za tebe špinavou práci, takže být tebou, tak radši pomlčím," odpověděla mu sladce a vrátila se zpět do výtahu. Její práce tímto skončila, ale už jí nechybělo příliš k tomu, aby mohla vykonávat rozsudky jako samotný Ďábel. Chytat hříšníky byla zábava, ale nemohla se dočkat až bude moci rozhodovat i o jejich osudu u nich v Pekle.

  „Takže pane Huntere, jste obviněn z několika pojišťovacích podvodů, okrádání rodiny a žemrání na ulici v převleku bezdomovce. Ačkoliv to nevypadá tak zle, nevypadá to ani nejlépe," řekl Dee, ale ani jednou se na něj nepodíval, místo toho si pročítal papíry za svým pracovním stolem.

  „Mohl byste mi konečně vysvětlit, o co tady jde? Jste snad akciová společnost, ne? Jak můžete tohle všechno vědět?" zeptal se dnes již po několikáté David a Dee si povzdechl. Proč se jej na to každý ptal? To jim to Vega neuměla vysvětlit dost jasně?

  „Jistě, pekelná společnost. Pokud vám to stále nedošlo, jsem Ďábel, těší mě. Teď buďte tak laskav a běžte," odpověděl na jeho otázku a ukázal na dveře, které tam rozhodně nebyly, když pan Hunter přišel. Ten ztěžka polkl, ale pochopil, že bude lepší poslechnout, a tak beze slova vešel do místnosti, která se nacházela za oněmi dveřmi a jakmile tak udělal, dveře opět zmizely.

  „Zvláštní, jak nikdo z nich nevěří na Peklo," řekla Vee, která se zničehonic objevila vedle Dea.

  „Neřekl bych, ale zvláštní rozhodně bylo, že ty jsi mi to uvěřila hned," poznamenal s úšklebkem a Vee si odfrkla.

  „Kdyby neexistovalo Peklo, kam by asi tak šel můj prohnilý otec, a kam moje milovaná maminka, kdyby nebylo Nebe?" 

  „Mimochodem, líbí se mi tvé nové vlasy," řekl, aby změnil téma a zbavil ji těchto myšlenek na minulost.

  „Jsou pěkné, že? Blonďatá byla fajn, ale tahle bílá je fakticky boží!" řekla s úsměvem a Dee se nad posledním slovem zašklebil. 

  „Co zajít na večeři? Už se mi nechce pracovat a hříšníci nikam neutečou."

  „Fajn, ale platíš," odpověděla a vyplázla na něj jazyk.

  „Jakoby to snad někdy bylo jinak," odfrkl si a společně s Vee opustil svou kancelář.

  „A nedělej, jako by tvá práce byla náročná. No vážně, celý den jen sedíš za tím svým velkým stolem a tváříš se důležitě. Kdyby nebylo mě, žádné darebáky bys neměl," řekla dramaticky, když oba nastoupili do výtahu.

  „Což mi připomíná," řekl a vytáhl ze saka složku, kterou podal Vee.

  „Prosím, řekni mi, že to je to, co si myslím."

  „Tři vraždy. O víkendu by se měl objevit ve městě, a pokud ho chytíš, dostaneš se na další úroveň," potvrdil její domněnku. „Ale nezapomeň, žádná práce u večeře," dodal, když vystoupili z výtahu a Vega už si natěšeně pročítala složku. 

  „Na to, že jsi Ďábel, jsi někdy příšerně upjatý," řekla  a nezapomněla protočit oči, nad čímž se Dee jen zasmál.

•••

Jak už jsem psala, nastoupili jste do rozjetého vlaku. Vzhledem k tomu, že jsem tohle začínala psát v roce 2018, můžou být první kapitoly kostrbatější, ale mělo by se to postupem času zlepšit. Snažila jsem se to upravit, ale nechtělo se mi to přepisovat úplně celé, tak snad přivřete oči ❤️.