Padlý anděl

Kapitola pátá: Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská

  Vega stála ve dveřích a zamyšleně si prohlížela Dea. Nemohla si pomoct, ale viděla určitou podobnost mezi ním a Aidenem. Dee byl hotový idol všech žen, i když takhle o něm ona nikdy nepřemýšlela. Hnědé vlasy, pomněnkově modré oči, výška metr devadesát. Aiden měl na druhou stranu vlasy černé a oči hnědé, což jí přišlo samo o sobě dost zvláštní. Mohl měřit tak metr sedmdesát pět a pravděpodobně to byl ňouma. Ale hezký ňouma. I když byli oba vlastně úplně jiní, oba obklopovala tajemnost.

  „Dee?" oslovila jej a konečně vešla dovnitř, „Byl jsi někdy zamilovaný?" zeptala se a posadila se na židli naproti němu.

  „Proč se ptáš?" odpověděl otázkou, ale hlavu od papírů, které si tu celou dobu četl, nezvedl.

  „Jen mě to zajímá. Motá se kolem tebe spousty žen a vzhledem k tomu, že žiješ celá staletí, si někdy zamilovaný být musel," řekla nevzrušeně a Dee jí věnoval pohled.

  „Nejde o toho kluka, že ne?" 

  „U všech démonů, jednou pro vždy, nejde o toho kluka, Dee," zaúpěla a on přikývl. Možná trochu šlo o toho kluka, ale to on vědět nemusel. Navíc od něj tuhle otázku čekala. 

  „Dobře, už jsem ti to říkal, ale klidně ti to zopakuji. Lidé do našeho světa nepatří, tím pádem, ani láska ne."

  „To znamená co? Zamiloval jsi se, že?"

  „Ano, kdysi dávno ano. Byla to nejúchvatnější žena, kterou jsem kdy potkal. Chápu tě, je ti dvacet a chceš zažít lásku jako každá holka, ale tohle je něco, co ty nikdy nezažiješ. Můžeš si nezávazně užívat, ale láska je privilegium, které my nemáme. Až splníš poslední část, budeš nesmrtelná, Vee. Budeš právoplatná spoluředitelka Pekla, tak to prostě je," řekl tak lítostivě, až ji to překvapilo a svým způsobem zasáhlo. Ve skutečnosti nikdy netoužila po lásce, neb kvůli svému otci ztratila důvěru v muže, ale to co jí teď Dee řekl... Jistě, nesnášela svůj život. Dee ji zachránil, ukázal jí její pravé já, její životní poslání, ale teď? Byla připravena se vzdát všeho lidského? Tolik si myslela, že tenhle život je přesně ten, který měla žít, tedy doteď. Jeho slova byla krutá, ale v hloubi srdce věděla, že má pravdu. Ona bude žít věčně a pokud se nezamiluje do anděla, nemá na lásku nárok. 

  „Jak to můžeš snášet? I Ďábel přece potřebuje trochu té lásky," zamumlala a Dee si povzdechl.

  „Bylo to těžké, ale pak jsem našel tebe. Možná se budeš divit, ale stačí mi to."

  „Co se s ní stalo?" 

  „To je dlouhý příběh," zamumlal a ona si ho zkoumavě prohlédla.

  „Opravdu je, nebo se tomu jen snažíš vyhnout?"

  „Láska může být krásná věc, ale také je to ta nejmocnější zbraň v celé historii lidstva. Někdo by i řekl, že je to slabost. V mém případě byla láska něco jako opium. Otupovala mé smysly a když jsem přišel na to, co jsem udělal, bylo pozdě..." povzdechl si a ona se zamračila.

  „Co tím myslíš?"

  „Bylo to pár set let, co jsem byl vykázán do Pekla, když jsem ji potkal. Byla první ženou Adamovou a-"

  „Počkej! Mluvíš tady o Evě?!" vyhrkla šokovaně, čímž jej přerušila. Tohle bude zajímavější, než by čekala.

  „Oh, kdepak. Eva byla jeho druhá žena. Já mluvím o Lilith. Byla neskutečná. Vypadala jako opravdový anděl, nikdy bys do ní neřekla, že byla stvořena z prachu země. Měla tmavé, dlouhé vlasy a oříškově hnědé oči, ve kterých jí vždy tancovaly jiskřičky šibalství. Pokud mám být  ale upřímný, nejvíc mě na ni fascinoval její odpor k mému otci. Odmítala se komukoliv podřizovat, zejména pak Adamovi. Utekla z Edenu a já ji pak našel a ukryl v Pekle. Tehdy jsem s ní neměl žádné úmysly, ale věděl jsem, že její vzpurnost vůči němu, otce doháněla k nepříčetnosti. A znáš mě, nikdy si nenechám ujít příležitost naštvat jej. Netrvalo to ovšem dlouho, než jsem se slepě zamiloval. Její útěk neprošel bez trestu, a když ji pátrací andělé Michael, Garbriel a Natanael našli u mě v Pekle a ona odmítla se s nimi vrátit, byla potrestána a Adam dostal novou ženu, Evu. Lilith byla tak naštvaná, že ji nahradili někým tak prostým jako byla Eva a prosila mě, abych ji pomstil. Já, uvězněn pod mocí lásky, jsem to udělal. Jak bych jí mohl říct ne? Kde jsem měl vzít sílu na to, abych ji pozoroval, jak smutná byla a neudělal nic proto, abych znovu viděl její úsměv? Vzal jsem na sebe podobu hada a proplížil se do Edenu, kde jsem Evu navedl, aby utrhla jablko. Jsem si jistý, že ten příběh znáš. Můj otec samozřejmě věděl, co se stalo a zaplatili jsme za to všichni. A to do jednoho. Adam a Eva byli vyhnáni z Ráje a já se dozvěděl pravdu o mé milované. To, že byla matkou démonů jsem věděl, ale nevadilo mi to ani v nejmenším. Však já sám jsem Ďábel. Problém byl v tom, když mi řekl, jaký trest dostala za útěk z Ráje a odmítnutí se tam vrátit. Každý den, sto jejích démonických dětí zemře. To byl její trest. A můžeš hádat, že to se jí rozhodně nelíbilo. A svou nelibost dala samozřejmě najevo. Ze msty zabíjela novorozeňata a rodičky. To bylo už moc i na samotného Ďábla, takže jsem ji vyhnal z Pekla na místo, které je ještě horší. Toto místo se nachází mezi Mrtvým mořem a Arabským zálivem a nese jméno Edom. Je to v podstatě takový Eden, akorát naopak," dovyprávěl a na chvíli se místností rozlilo nepříjemné ticho. 

  „Já tak nějak nevím, co teď říct," zamumlala Vega, která byla v naprostém šoku z toho, co se právě dozvěděla. „Tak nějak jsem čekala příběh o tom, jak jsi se zamiloval do krásné smrtelnice, ale nebylo vám to souzené, protože ona zestárla a ty ne."

  „Věř mi, občas bych si přál, aby to byl takový příběh."

  „Milovala tě vůbec?" zeptala se skoro až zlomeně. Byl to sice Ďábel, ale tohle si nezasloužil.

  „Já nevím, Vee. Občas si myslím, že ona milovala jen sama sebe a své démonické děti," povzdechl si. 

  „To je mi opravdu líto, Dee, zasloužíš si mnohem víc, než co jsi dostal," řekla a zanechala jej tam samotného.

  Jeho milostný příběh byl katastrofa, takže tak nějak chápala, že lásku nevyhledával. A posledních pět let nebyl úplně sám. Jak řekl, teď měli jeden druhého. Problém ovšem byl, že jemu to možná stačilo, ale bude to stačit i jí?

  Nezajímalo ji, kam jde, neb byla příliš zabraná do vlastních myšlenek, než aby vnímala to, kam ji nohy zavedou. Co to láska vůbec je? Nikdy ji nechtěla, ale pak narazila na Aidena, kluka, který jí ve všem udělal bordel. Viděli se celkem třikrát a on se ji za tak krátkou dobu stihl dostat pod kůži. Chtěla o něm vědět víc. Chtěla aspoň na malý okamžik zjistit, jak ta láska vypadá. Neviděla před očima jejich společnou budoucnost, ale aspoň na chvíli by chtěla zažít ten pocit, že ji někdo miluje. Věděla, že byla bláhová, ale i pekelníci mohli mít své malé sny. 

  „No ne, dvakrát během dvou dnů? Nejsem já šťastlivec?" vytrhl ji z přemýšlení klučičí hlas, který jí byl velmi povědomý.

  „Aidene," řekla překvapeně, když na něj pohlédla. Tohle jejich náhodné potkávání, začínalo být divné i na její poměry.

  „Když už jsem na tebe takhle narazil, chtěl bych se zeptat na jednu věc, než mi zase utečeš."

  „Do toho, ptej se," pobídla jej a čekala, co z něj vypadne.

  „Ne, že by nebylo fajn, jak na sebe narážíme, ale chtěl bych osud převrátit ve svůj prospěch a naše další setkání si pojistit. Takže, máš zítra čas? Že bychom zašli na kávu?" zeptal se a ona se slabě usmála. 

  „Moc ráda," souhlasila.

  Láska do jejich světa sice nepatřila, ale pokud se toho měla vzdát, potřebovala vědět, čeho se vlastně vzdává. A navíc, nesmrtelná ještě nebyla, ne?