Vega si to úsměvem na tváři nakráčela zpět do hotelu a nemohla se dočkat až svůj úspěch oslaví s jedním nejmenovaným klukem, který na ni čekal v jejich přepychovém apartmá.
„Paní Millerová. Paní Millerová!" ozvalo se za jejími zády naléhavě a ona se zastavila. Otočila se a uviděla, jak za ní pospíchá recepční. Ach, správně, to ona byla paní Millerová.
„Stalo se něco?" zeptala se a nezapomněla při tom na svůj britský přízvuk.
„Tohle pro vás nechal váš manžel na recepci," odpověděla a předala ji obálku. Vega se neubránila zamračení, když obálku otevřela a vyndala z ní malý papír.
„Musel jsem jít, omlouvám se. Gratuluji k zadržení," přečetla nahlas a její zamračení se výrazně prohloubilo. Veškeré její nadšení se ve vteřině vytratilo. Nevěděla, jestli být naštvaná, zklamaná nebo smutná.
„Všechno v pořádku?" zeptala se recepční, když za ní Vega přišla na recepci.
„Ne, ale to hned napravíme. Ráda bych si objednala lahev šampaňského a k tomu čokoládový dort. Pokoj číslo 666," řekla a opustila recepci, aby nedala recepční prostor pro další otázky.
Tohle měl být její den.
Ale Aiden jí ho zkazil a ona to nenechá jen tak být.
•••
Našla jej opět stát uprostřed ničeho, jak se zaujetím, či snad obdivem pozoruje tu ošklivou červenou kouli. Nechápala to. Oba byli kdysi obyvatelé Nebe a tohle bylo doslova a do písmene opakem toho, na co byli zvyklí. A přitom se zdálo, že on si zde svůj pobyt užívá.
„Vím, že mě pozoruješ," promluvil, ale neotočil se na ni.
„Jen se snažím pochopit, proč vždy sleduješ tu věc," řekla a postavila se vedle něj.
„Myslíš slunce?"
„Jistě, pokud to tak chceš nazývat. Možná už jsi tu příliš dlouho a zapomněl jsi, jak opravdové slunce vypadá."
„Proč jsi stále tak zatrpklá?" zeptal se a koutkem oka na ni pohlédl.
„Vážně? A jaká mám být? Šťastná, že mohu žít na místě, jako je tohle? Já žila v Ráji, Cygnusi, tak co ode mě očekáváš? Sluneční paprsky hladily mou pokožku každý každičký den. V zahradě rostly květiny všeho druhu, některé byly tak krásné, že jsi od nich nemohl ani odtrhnout pohled. Čerstvé ovoce sis mohl kdykoliv utrhnout přímo z keře. A tady? Jen se rozhlédni," odpověděla mu a sklopila pohled na zem. Co by dala za to, kdyby jen na chvíli mohla cítit ten hřejivý pocit slunečního záření nebo si snad pochutnat na čerstvých jahodách.
„Ale i přes to jsi nebyla šťastná," poznamenal Cygnus.
„Vždycky tomu tak nebylo. Svého muže jsem možná nikdy nemilovala, ale ráda jsem s ním strávila čas. Pak se začal chovat příliš povýšeně, tak jsem od něj odešla."
„Ten příběh znám."
„Jsi jeden z mála."
„Kdyby jsi mohla cokoliv změnit, co by to bylo?" zeptal se zvědavostí.
„Postarala bych se o to, aby se nikdy nedozvěděl, co dělám z ublížení," odpověděla, tak tiše, že ji skoro neslyšel.
„Nenávidíš ho za to, že tě sem zavřel?"
„Mezi nenávistí a láskou je příliš tenká hranice. Chci, aby trpěl? Jistě, ale pokud bychom spolu měli druhou šanci, tak bych jí využila."
ČTEŠ
Padlý anděl
FantasíaByl Jitřenka. Měl lidem obstarávat světlo. On byl světlo. Býval světlem. Teď byl poslán na místo tak temné, že i ten nejmenší plamínek světla byl navždy umlčen. Nikdy se nesmířil s tím, že jej vlastní otec vykopl z Nebe. Jenže to teď muselo jít str...
