Padlý anděl

Kapitola dvacátá první: Bůh a Ďábel spolu vedou dialog

  „Vypadá to, že tvůj čas konečně nadešel," promluvila mladá žena s dlouhými tmavými vlasy.

  „Ach ano, také to cítím. Tahle díra mi bude chybět," ušklíbl se a vysloužil si chladný pohled od jeho společnice. 

  „Ráj to není, ale má to něco do sebe. Děláš, jak kdyby se ti tady těch několik set staletí, co jsi tu musel strávit, nelíbilo," odfrkla si.

  „Neboj se, až naplním svůj osud, budeš znovu volná. O to se postarám."

  „Nezapomeň na mé milované děti. A jen, aby bylo jasno, nevěřím ti," řekla a Cygnus se zasmál. Tahle žena byla úplně něco jiného. Jediná vada na ní byla její slabost pro jeho mladšího bratra. 

  „Neměla bys, ale pro jednou myslím vážně to, co říkám."

  „Jistě, jistě. Proč tu vlastně ještě jsi? Myslela jsem, že touhle dobou budeš už na zemi trýznit tu malou holku," řekla jedovatě. Cygnus nebyl hloupý. Věděl, že žárlí na tu holku, i když podle něj neměla nejmenší důvod. Ale kdo byl on, aby do toho zasahoval? Byla to pro něj malichernost. Nikdy plně nepochopil, že někdo jako Lilith, byl schopen emoce, jako byla láska. 

  „Chci si pořádně užít poslední chvíle tady," odpověděl galantně.  Ani za ty staletí tady neztratil svůj šarm. Ostatně ani ona ne. 

  „Ach, snad teď nejsi sentimentální. Měl bys jít. Nevidět tvůj otravný obličej mi prospěje. I když to bude jen chvíle. Doufám, že plánuješ rychlý konec. Nemohu se dočkat až mou pokožku opět pohladí paprsky slunce."

  „Tady máš také slunce," namítl nechápavě.

  „Myslíš tu ošklivou červenou kouli? To už jsme probírali snad milionkrát. To se nedá považovat za slunce," řekla otráveně. Jestli jí něco nebude chybět, bude to právě ta rudá koule. 

  „No dobře, snad je opravdu čas, abych šel. Mám od tebe pozdravovat mého malého bratříčka, nebo ho svou návštěvou poctíš sama, až budeš volná?" zeptal se škádlivě.

  „Samozřejmě, že ho poctím svou návštěvou. Za to, co mi udělal se bude smažit v Pekle," neváhala se svou odpovědí hnědovláska. Jistě, chtěla, aby trpěl za to, co jí udělal, ale mnohem víc si přála, aby byli zase spolu. Byli dokonalý pár. To ovšem Cygnus vědět nemusel. 

  „Ale, ale. Myslel jsem, že to tady máš ráda. A pokud si zapomněla, on už se v Pekle smaží."

  „Ty víš, co tím myslím. Byl jsi vždy takhle otravný, nebo se to začalo projevovat až teď?"

  „Uvidíme se za minutku, Lilith," řekl s mrknutím oka a zmizel.

  „Konečně ticho," zašeptala si pro sebe Lilith a začala se připravovat na odchod z Edomu.

•••

  „Uhm, pane, kam to jdeme?" zeptala se patnáctiletá Vega, která před hodinou opustila svůj domov s cizím mužem.

  „Už jsem ti to řekl, Vego," odpověděl jednoduše.

  „Jasně, řekl jste, že jdeme do Pekla. Má to být nějaké synonymum, nebo tak?" položila další otázku a neznámý muž se konečně zastavil a poprvé od doby, co opustili její dům, se na ni podíval.

  „Ne.  Není to synonymum. Nepůjdeme vlastně do Pekla, půjdeme jen na místo, kde je brána do Pekel. Když o tom, ale teď přemýšlím, možná to necháme na zítra a dnes ti jen ukážu tvůj nový domov," řekl a znovu se rozešel.