Vlkodlačí sídlo

Mlha nad Londýnem

Mlha pomalu klesala k zemi. Po ulicích Londýna byl klid narušený opilci vracejícími se z hospod s velmi dobrou náladou a písní na rtech. Ideální čas pro moji práci. Abych se představil, jsem Henry Storm a mojí prací je, se zbavovat věcí, které by neměli existovat. Jsem ve zdejším cechu lovců. Hlavním problémem Londýna jsou upíři. No oni se berou spíše jako smetánka tohoto města. Vystupují jako velmi vznešená rodina z Francie, jež si velmi zakládá na vybraném chování. Pche. Vybrané chování a přitom se vám večer vkradou do domu, napijí se, co hrdle ráčí, hedvábným kapesníčkem si otřou zbytky krve ze rtů a jdou o dům dál.

Můj čas ale nachází ve chvíli před tím, než se napijí. Čekám v zapáchající uličce jako každý večer v kápi s šátkem na tváři, s kuší v ruce, toulcem na zádech a dvě dýky připnuté na koženém pásku. Vše polité svěcenou vodou, připravené na zabití upíra.

Než se naději už u dveří blízkého domku stojí bledá postava v černém fraku, vysokých botách se stříbrnými ozdobami. Je mi jasné co se chystá udělat. Zaháknu si kuši k toulci na zádech a vytáhnu jednu dýku. Pomalu se k němu zezadu přiblížím. Než však stihnu zareagovat, ožene se po mně a začne prskat. N oplátku se po něm oženu dýkou ve snaze ho zasáhnout co nejblíže k srdci. Úskokem vzad se tomu s ladností vyhne. Až teď si všímám toho, že ona bytost chystající se vysát dalšího smrtelníka není on ale ona. Ve chvíli mé nepozorností se odráží od země s připravenými tesáky se mi zakousnout do tepny na krku. Uskočím a co nejrychleji vytahuji kuš i s připraveným šípem namířeným do jejího srdce. Vystřelím, když je v těsné blízkosti. Ztuhne, zastaví se dívajíc na šíp zabodnutý v jejím srdci. Střídavě se dívá na mě a na zranění, pak se jí zavírají oči a těžce padá na zem.

Porozhlédnu se okolo sebe, zda nás neviděl někdo z kolemjdoucích a zandávám kuši zpátky na záda. Teď už jen uklidit tělo, aby nevznikla panika, nejenom kolem těla, ale taky toho že je to jedna z té městské smetánky. Nebylo pro nikoho dobré, kdyby jí našli, hlavně ne pro mě. Tělo odtáhnu do uličky, ve které jsem čekal, z prázdného sudu vytáhnu dřevěný kolík a provaz. Svážu tělo, ze srdce vytáhnu šíp a nahradím ho dřevěným kolíkem. Otevřu dekl od kanálu nedaleko mě a tělo do něj hodím, nemalý šplouchnutí mi potvrdí, že se tělo opravdu nachází na dně stoky. Jako jídlo pro krysy dobrý až moc.

Zandám si dýku zpátky za pásek a jakoby nic odcházím z uličky. Času do svítání ještě dost a já mám celkem žízeň. Proto se pomalým krokem do hospody patřící cechu. Dost často se tam dá najít prácička pro kde koho. Schází se tam sebranka a všemožní hrdlořezové města.