Jeník, příběh démona ✅

14. Je to bouda

„Tak, jaký jsi měl den?" zeptala se Gréta z kuchyně hned, jakmile zaslechla démona přicházet. Jeho dunivý krok nešel přeslechnout.

„Ničím výrazný, stařešino. Navíc se do oné instituce již nikdy nevydám."

„Cože?!" vykřikla Gréta a vařečka jí div nevypadla z ruky. „Proč? Co se ti tam stalo? Někdo ti ublížil, že je to tak? Chci jejich jména a čísla zdravotního pojištění, hned!"

Surgat byl v šoku. Gréta na něj chrlila otázky a příkazy jako vodopád.

„Nic se mi tam nepřihodilo," dal se do vysvětlování. „A to je právě ten problém. Mám rád lov, který je pořádně napínavý, ale tito mladí lidští tvorové se honí jen za kredity. Nevím, co je na tom sportu tak moc vzrušující, ale mě to nijak nenaplňuje. Necítím potřebu se k nim někdy vracet."

„Hon na kredity? Když budeš do té školy chodit, tak poznáš, jak moc adrenalinový sport to ve skutečnosti je. Jeníku, já potřebuju, abys ses účastnil výuky. Musíš být vzdělaný, aby ses pak jednoho dne o sebe dokázal postarat. Nemůžu tě živit na věky věků."

„Naznačujete snad to, co si myslím?" vykulil na Grétu oči.

„Jestli si myslíš, že do té školy budeš hezky chodit každý všední den, tak ano, myslíš si to správně."

„Ta myšlenka se mi vůbec nelíbí, ale možná je na ní přeci jen trocha pravdy. Opravdu si potřebuji dohnat pár mezer ve svém vzdělání," řekl zamyšleně. Jeník mi dnes unikl jen o vlásek. Dám tomu pár dní, a to by bylo, abych ho nenašel a nevyzpovídal.

A tak Surgat až do pátku poctivě docházel na univerzitu. Od Gréty dostal vytisknutý podrobný rozvrh přednášek a seminářů, které měl Jeník ten semestr absolvovat. Surgat byl na každé z hodin, jenže to mělo háček. Jeho Jeník nebyl na žádné. Byl to slušný záškolák, ale zřejmě si to mohl dovolit. Na škole byla většina studentů ženského pohlaví, dávalo tedy smysl, že se s muži, s jakožto nedostatkovým zbožím, bude zacházet o něco lépe. Démon v tu chvíli netušil, zdali se i na něj bude toto speciální zacházení vztahovat.

Týden pomalu dospíval ke svému konci a neúspěch v honbě za Jeníkem způsobil, že měl Surgat v pátek večer náladu pod psa.

„Děje se něco?" zeptala se ho Gréta, když viděla, jak skleslým se démon v posledních dnech stal.

„Nic," odsekl a rázně si to vykročil po schodech nahoru, kde měl svůj pokoj.

„Poznám, když se něco děje!" zavolala na něj. „Jeníku! Pojď okamžitě sem dolů!"

Žádná odpověď.

„Jeníku, říkám ti, okamžitě naklusej sem dolů a mluv se mnou."

Bez výsledku.

„Fajn, tak si buď nahoře," rezignovala a vydala se směrem do kuchyně, kde se v troubě dopekla čerstvá várka sušenek. „Jen si tam zůstaň. Tam ti přeci nemůže nic chybět."

Gréta dala tác vedle větráku a nechala vůni, aby se rozlinula celým domem. Nebylo to však nutné, démonovy vycvičené smysly by poznaly vůni sušenek i na vzdálenost několika mil. Netrvalo dlouho a Gréta z obýváku zaslechla jemné zavrzání dveří. A když vešla do kuchyně, našla démona s tácem v tlamě.

„Nevím, co se ti ve škole stalo, že se mnou nemluvíš," povzdychla si. „Ale možná by ti zlepšilo náladu, kdyby ses chvíli věnoval Sendviči."

„Vy snad pro mě máte přichystaný další pokrm?" zeptal se Surgat a sliny mu div nekapaly na stůl.

„Proboha, jen to ne! Vždyť ty jíš jako malý zájezd. Mluvila jsem o tom štěněti, co jsme si před nedávnem přivezli. No, o té drobné čivavě. Sendvič tě už celé dny neviděl a je z toho vážně smutný. Jen se podívej." Gréta ukázala směrem na zahradu, kde v polorozpadlé boudě ležel smutný psík. „Jo a taky by ses už konečně mohl vrhnout na rekonstrukci té boudy. Vždyť vypadá příšerně a je plná třísek a děr. A taky by se jí hodil nový nátěr."