Naughty list (Liam Payne FF)

Early bird

Ráno mě vzbudilo hlasité vyzvánění telefonu. Nemotorně jsem se pro něj natáhla a přimhouřila oči. Okamžitě mi došlo, že bude trvat, než si moje oči zvyknou na světlo, a že jméno volajícího ještě asi nepřečtu.

„Prosím?" Řekla jsem rozespale. Ani jsem nevěděla, kolik je hodin, ale venku byla ještě tma, takže jsem to odhadovala maximálně tak na půl 7.

„Děláš si srandu Melanie?!" Ozvalo se na druhé straně. Nezaujatě jsem sebou hodila znovu na postel, když jsem zjistila, že je to Peyton.

„Proč mi voláš tak brzo?" Zeptala jsem se vyčítavě.

„Proč? To se ptej toho, kdo mi poslal sms, že je ve Francii s Liamem Paynem!" Skoro křičela.

„To sis jako přečetla až teď?" Mluvila jsem se zavřenýma očima. Divím se, že jsem znovu neusla.

„No promiň, těhotné musí spát za dva." Nahlas jsem si povzdychla a začala zodpovídat na všechny její otázky.

„Ale nech si to pro sebe, ok? Zatím nechci nic posílat ven." Prosila jsem ji, když jsme byly u konce hovoru. Odsouhlasila, a s prosbou, ať ji zase zavolám, když se stane něco zajímavého, zavěsila. Líně jsem se protáhla a pár minut se pokusila ještě usnout. Na koncert jsme měli vyjet až kolem poledne, takže jsem si klidně mohla přispat a myslím, že jsem si to i zasloužila. Jenže moje pokusy o usnutí byly marné, už to prostě nešlo. Naštvaně jsem se zvedla a odebrala se do koupelny, kde jsem si naslepo hodila vlasy do drdolu a převlékla se do oversize vínové mikiny a černých legín. Rozhodla jsem se, že se vydám na snídani. Při pohledu na hodinky jsem zjistila, že je teprve 7, takže mi bylo jasné, že tam ještě nikdo nebude. Zvlášť ne Liam. Jsem si jistá, že nevstává dřív než v 9. Na to, jak nóbl tenhle hotel byl jsem nezvolila vůbec vhodné oblečení, ale bylo mi to tak nějak jedno. Jsem přece stylistka, vím, co se nosí. Snažila jsem se vžít do role. Cestou jsem nepotkala ani nohu a jak jsem předpokládala, nikdo se nenacházel ani v jídelně. Jestli tomu tak teda říkají, protože to vypadalo spíš jak nějaké královské hody. Všude bylo spoustu jídla, od croissantů a granoly až po jídlo, které jsem nikdy v životě neviděla ani jsem o něm neslyšela. Vzala jsem si hrnek a se zívnutím si to namířila přímo ke kávovaru, kde jsem si nechala udělat capuccino.

„Dobré ráno." Ozvalo se najednou vedle mě, když jsem si do kafe zrovna sypala cukr. Vyděsilo mě to natolik, že jsem ho trochu vysypala vedle. „Začínám mít pocit, že se mě bojíš." Řekl dotyčný pobaveně. Ani jsem se na něj nemusela dívat a poznala jsem, že je to Liam.

„Já zase začínám mít pocit, že mi to děláš naschvál." Konečně jsem se na něj podívala a přesunula se ke stolu s pečivem. Liam si mezitím připravil svou kávu.

„Taky už nemůžeš spát?" Zeptal se mě, když už jsme seděli u stolu. Kývla jsem na souhlas. Asi půl hodiny jsme vedli nenucenou rozespalou konverzaci, a potom jsme společně odešli do našich pokojů, abychom se začali trochu chystat. Po sprše, malování, kulmování a spoustu dalších úpravách jsem klečela v županu před svým kufrem a přemýšlela, jak „skvost" si na sebe dnes vezmu. Bohužel jsem neměla moc na výběr, jelikož jsem s sebou měla jen 1 kabát a boty, a tak jsem k němu zvolila béžový svetr a čepici a bílé rifle. Liam mě opět čekal dole.

„Snad jsi tentokrát měla dost času." Mrkl na mě, když jsem přicházela do lobby.

„Sklapni, nebo zase skončíš ve sněhu."

________________________________________________________________________________

Koncert se konal na obrovském náměstí, jehož jméno jsem bohužel neznala, ale bylo to tam opravdu pěkné. Vybrala jsem Liamovi oblečení a spolu s dalšími členy jeho týmu jsem se odebrala do zákulisí, odkud jsme show sledovali. Podívala jsem se na papírek s programem, který jsem uzmula při příjezdu a zjistila, že show trvá až do večera a Liam je na seznamu téměř jako poslední. Mimo něj jsem tam moc umělců neznala. Ale podle potlesku, který jim publikum věnovalo, jsem usoudila, že museli být hodně slavní. Celá show byla moc hezká. Sledovala jsem ji od začátku do konce, a i když jsem vůbec nerozuměla tomu, o čem se mluví, tak mě to bavilo.

„Bylo to moc hezké." Usmála jsem se na Liama, když dozpíval a vrátil se zpět do zákulisí. Podíval se na mě a úsměv mi oplatil. „Takže, mám říct Joeovi, ať nás odveze na hotel?" Zeptala jsem se.

„Chceš jet na hotel?" Zeptal se.

„No, nebo jsem zase zapomněla na něco, co máme udělat?" Kousla jsem se nejistě do rtu.

„To ne." Usmál se znovu. „Jen mě napadlo, že bychom si mohli trochu užít Paříž, co ty na to?" Mrkl na mě.

„Včera sis jí neužil dostatečně?" Rýpla jsem si do něj.

„Hele, slibuju, že tentokrát se neztratíme. Tady to celkem znám. A kdyby jo..." Naklonil se ke mně a ukázal mi hřbet ruky, na kterém měl napsané telefonní číslo. Trochu jsem se uchechtla. „Tak pojď." Pokynul mi a jednou rukou mě chytl kolem ramen. „Co chceš vidět jako první?" Zeptal se mě.

„Budeš mi dělat osobního průvodce?" Zasmála jsem se.

„K Vašim službám, madam." Majestátně se uklonil.

„Páni, na to bych si zvykla, aby se mi klaněl sám pan slavný Liam Payne." Řekla jsem lišácky. Liam jen pobaveně převrátil oči a vedl mě dál neznámem. Tentokrát jsme ale procházeli centrem a Liam měl srandovní klobouk a rolák až k nosu, takže to bylo bezpečné. I když jsem za něj trochu styděla. Vypadal fakt vtipně a měla jsem co dělat, abych se nezačala smát pokaždé, když jsem se na něj podívala.

„Hele nech toho jo." Zakroutil hlavou, když už jsem byla moc nápadná. „Hned jak to půjde, tak si to sundám."

„Promiň." Chechtala jsem se dál. „Jen jsem fakt nečekala, že ty včerejší babičkovské brýle ještě něco překoná."

„Ty chceš zase skončit ve sněhu, viď?"