Moje malé tajemství

10. kapitola

Po večeři mě Adéla dovedla k takzvanému překvapení. Zděšeně jsme se dívala na budovu, okamžitě mi došlo, že to byl nějaký bar „Já ale nepiju..." pošeptala jsem a podívala na svoji přítelkyni.

Dívka se usmála a chytila mi ruku „To nevadí. Důležité je to, co je uvnitř!" s úsměvem jsem kývnula, i když jsem se stále cítila nervózně. Vešly jsme do baru. U jednoho velkého stolu, ke kterému Adéla šla, se nacházeli čtyři lidé. Přítelkyně vysunula jednu židli, na kterou jsem si sedla, a poté se uvelebila hned vedle mě „Ahoj bando," pozdravila lidi kolem „tohle je moje úžasná a nádherná přítelkyně Nika. Niky tohle jsou moji kamarádi," začala mi představovat postupně lidi. Začala po její levé ruce, kde seděla drobná dívka. Působila dost zaraženě mezi ostatníma „tohle je Aneta," potom pokračovala dál „tohle je Týna moje nejlepší kamarádka," dívka byla vysoká a nádherná, ale ne tak krásná jako moje přítelkyně „hned vedle je její přítel David," vypadal docela dobře, ale starší než zbytek lidí kolem „a vedle tebe je Honza. Dej si na něj pozor..." podezřele se na něj podívala.

Polknula jsem a kývnula „Těší mě..." podívala jsem se na Adélu „Já ale nepiju..." zopakovala jsem.

Přítelkyně mi chytila ruku „Nevadí, hlavně mi jde o to, abys je poznala..."

Vydechla jsem „No dobře... tak já si objednám kolu," nejistě jsem pohlédla na ostatní a přemýšlela, co mám dělat.

Naštěstí jsem nemusela moc dlouho, protože Týna okamžitě začala mluvit „Ahoj Niky! Adél nám už řekla, že jste se poznali přes hru a tak, ale mě by zajímala jedna věc..." polknula jsem a nejistě přikývnula „Jak ses cítila, když jsi ji poprvé uviděla? Tím myslím jako holku..." usmála se.

Vydechla jsem a položila ruku na přítelčinu „No... první co jsem si myslela, bylo, že Weytrax ji ve skutečnosti podváděl a ona mi to chtěla vrátit!" podrbala jsem se po hlavě „a když ke mně šla, tak jsem myslela, že mi dá facku... ale potom mě objala..." cítila jsem, že mi začínají rudnout tváře „i když jsem byla potom naštvaná, tak mi stejně připadala neskutečně nádherná a... zamilovala jsem se do ní, jako do holky..."

„A jak jsi na tom byla se vztahy doteď?" zeptal se mě Honza.

Podívala jsem se na něj „No... Adél je moje první přítelkyně," sklopila jsem hlavu „a předtím jsem byla ve vztahu s přítelem dva roky, ale on se se mnou rozešel... asi měsíc předtím, než jsme poznala Weytraxe..."

„A nebyla bys radši teď s tím klukem?" řekla vcelku ostrým hlasem Aneta.

„Ne!" odpověděla jsem bez váhání „Miluju Adél a nikdy bych ji za nic nevyměnila!"

Přítelkyně mě chytila kolem paže a přitiskla se ke mně. Jednou rukou mě držela u sebe a druhou mi prohrábla vlasy „Taky tě miluju..." řekla vesele, potom se ode mne odtáhla a jen mi nechala paži přes rameno, ale cítila jsem, že si trochu hraje s mými vlasy. Nestěžovala jsem si a jen jsem si to užívala.

Naneštěstí postupem času toho vypili víc a víc a projevovalo se to na nich. Navíc jsem si začala všímat, že se Aneta lepí na moji přítelkyni čím dál víc a nakonec to vyvrcholilo tak, že ji ležela na rameni a přitom držela ruku. Adél proto musela dát ode mne ruku pryč, aby mohla pokračovat v pití. Už jsem to nevydržela „Já musím na záchod..." řekla jsem.

Přítelkyně vypadala, že se přihlásí, aby šla se mnou, ale potom pohlédla na Anetu. Otočila jsem se na podpatku snažíc se nezafunět naštváním „Půjdu s tebou!" řekla Týna, byla asi nejvíc střízlivá ze všech lidí tam. V místnosti jsem ale nešla na záchod nýbrž k umyvadlu a trochu si opláchla obličej, abych se uklidnila „Niky..."