Hria-Katka

Nové dobrodružství začíná

Seděla jsem v lavici a kreslila si do sešitu, učitelka mluvila o baroku. Záleží mi na známkách a chvíli zkusila dávat pozor, ale málem jsem usla. Drak, má milovaná mýtická postava byl skoro hotový, když mě vyvolala učitelka. ,,Katka nám zopakuje co jsem řekla" a sakra, dívala jsem se na Jirku a na Kubu a hledala pomoc. Zvonění mě zachránilo. Jirka s Kubou jsou moji kamarádi, Jirka je o půl hlavy nižší než já, má blonďaté vlasy a modré oči.  Má rád školu, je stydlivý a tichý. Kuba je jeho pravý opak vysoký, tmavé vlasy, oči, hlučný, nepozorný a rád na sebe upozorňuje. Občas je nechápu jsou jako oheň a voda, i tak nejlepší přátelé a já...asi někde uprostřed.  Pořád si pamatuju naše první setkání.

Otec je z afriky a matka z české republiky, proto mám tmavší pleť a za svůj život jsem slyšela tolik narážek a špatných vtipů že už to nevnímám. Narodila jsem se v české republice, takže česky umím skvěle. Potkali jsme se první den školy. ,,Ahoj, jsem Kuba, tohle je Jirka a chce se ti představit, ale stydí se" sotva jsem rozuměla protože mluvil velmi rychle. ,,A-aho-ahoj" koktal malý Jirka. ,,Já jsem Katka, nevíte kam si máme sednout?" ,,to nevím" řekl Kuba.  Už první den jsme věděli že jsme úžasná parta. Bylo to úžasné, nevím co bych dělala kdybych je nepoznala.

Z mého přemýšlení mě vytrhl Jirka ,,haló? Planeta volá Kačku" mával mi rukou před nosem. ,,Katku!" nesnáším když mi někdo říká Kačko nebo Kačenko nebo Kačí, prostě ne č. ,,Co chceš?" ,,začíná pršet" přerušil nás Kuba. Zrovna teď pomyslela jsem si trpce. ,,Jdeme ke mě, bydlím nejblíž". ,,Tak co teď?" ptal se Jirka. Místo odpovědi zahřmělo. ,,Zavoláme rodičům" řekl Jirka. ,,Ok". ,,Zahrajem si karty?" zeptala jsem se. ,,Co jinýho, když spadla wi-fi" řekl otráveně Jirka. ,,Jsou na půdě" pokrčila jsem rameny. ,,Tady je snad všechno!" řekl Kuba. ,,Kromě karet" smál se Jirka. ,,pšššt!" řekl Kuba. Před námi spadla krabice. Jirka mě chytil za ruku. A...