Destructive Storm [CZ] ✓

10. | Výprava za zásobami

(Pohled Ryana)

Měl jsem na bedrech tak velkou tíhu, že jsem ani neměl čas na vlastní starosti. Musel jsem jen neustále myslet na to, jak moje skupina zoufale potřebuje doplnit zásoby. Potřebovali jsme jídlo, vodu a hlavně léky. Kathleenina ruka mi dělala největší starosti. Nechtěl jsem, aby se jí do rány dostala infekce, či aby se jí přetrhaly stehy. Chtěl jsem sehnat nějaké léky proti bolesti, které by určitě uvítala.

„Ryane," oslovil mě Thomas a já se na něj podíval, „zbraň," řekl a natáhl ke mně ruku s pistolí.

„Dík," řekl jsem a převzal ji od něj. Zkontroloval jsem, jestli je nabitá, a pak si ji schoval za opasek. „Jste připravení?" zeptal jsem se Nory a Thomase.

„Jo," souhlasil Thomas, „a ty, Noro?"

„Jo, jsem připravená na všechno," řekla a položila ruku na kliku. „Tak se do toho pusťme, než se začne stmívat. Chceme získat zásoby a zase rychle vypadnout."

Těmihle slovy mě Nora potěšila. Konečně po pár dnech její slova dávala smysl, což bylo jedině dobře. Už jsem se začínal bát, jak by to s ní mohlo skončit. Upřímně už jsem se domníval, že od nás odejde. Vlastně jsem si to i přál, ale když jsem viděl Kat, změnil jsem názor. Kathleen na Noře hodně záleželo a mě došlo, že mě zase záleží na ní. Byl to takový nekončící kruh.

„Držte se u mě," přikázal jsem své skupině, jakmile jsem vystoupil z auta. Do ruky jsem uchytil svou zbraň a obešel auto, přičemž jsem okolo sebe pro ochranu mířil. Kdyby se na mě kdokoli rozeběhl, byl bych připravený vystřelit.

Mapoval jsem cestu a dával si pozor na to, kam jsem šel. Kdykoli jsem narazil na Šedivce, zahnul jsem jinam, abych se s ním nemusel blíže zatěžovat. Sem tam jsem však moc na výběr neměl, a tak jsem musel šáhnout po mém kapesním noži a Šedivce se zbavit, i když mi to nebylo vůbec příjemné. Thomas mi ochotně pomáhal, což jsem ocenil.

„Jen pro informaci," zamumlal, když jsme odnášeli mrtvé tělo do ústraní, „se mi nelíbí, jak se motáš okolo mojí ségry."

Jeho slova mě překvapila a já nebyl schopen odpovědi. Spíše jsem musel přemýšlet nad tím, co tím Thomas myslel. S Kathleen jsme přeci byli přátelé a byli jsme v tom spolu už od začátku. Nevím sice, co to Thomase napadlo, ale vědět to radši ani nechci.

„Vážně bych ocenil, kdybys jí nechal na pokoji, ano? V posledních dnech si prošla doslova peklem. Přišla o svůj domov a veškeré zázemí, které si tam takovou dobu budovala. A teď přišla i o mámu! Moc rodiny už jí nezbylo a já nechci, aby měla ještě zlomené srdce," pokračoval Thomas a ve mně se pomaličku vařila zlost.

„Kathleen bych nikdy neublížil," procedil jsem skrze ruky a postavil se na nohy, jelikož jsme Šedivce úspěšně přenesli. „Navíc jsme jen přátelé."

„Kat mi řekla o tom, jak jsi jí jednou opustil. Udělal jsi to jednou, klidně to uděláš znova."

„Já," zasekl jsem se. Kathleen jsem nikdy neopustil. Ano, byl jsem na ní hodně naštvaný, když mi nedopřála soukromí a osobní prostor, ale neopustil jsem jí. „Nikdy jsem jí neopustil a nikdy to neudělám. Chápu, že jsem ti asi jako člověk nesedl, ale na Kathleen mi záleží."

„Lidi, něco jsem našla!"

Odvrátil jsem pohled od Thomase, ačkoli jsem pro něj měl ještě spoustu připomínek, a podíval se po Noře. Byla od nás o pár metrů dál, a tak jsem musel popojít blíž, abych skutečně viděl to, co našla. Svým nálezem mě skutečně překvapila. Našla malou lékárnu. Její výloha byla sice rozmlácená a dveře byly vyražené, ale ani na malou chvíli jsem nepochyboval o tom, že uvnitř něco najdeme.