💚V Zajetí Lásky💛

11.

Hodina lektvarů a náš oblíbený profesor Snape. Jak nejlépe začít skvělí den. Otrávená jsem se probudila a protáhla. Susan na mě hleděla, jakoby mě spatřila poprve. Nahodila jsem na ni pohled Co je! a zvedla jsem se z postele. Susan raději mlčela. Cítila jsem, že má ze mě nejspíš strach a to mě neuvěřitelně naplňovalo.

Pozbírala jsem věci z podlahy a začala se oblékat do žlutého hábitu, učesala jsem si vlasy a udělala jsem vlastně vše, co se každé ráno děla v mém podání. Vešla jsem do společenské místnosti kde sedělo pár studentů, kteří si po ránu povídali. Když mě spatřili, začali si šuškat a já moc dobře věděla, že středem jsem já. Moc dlouho se nechovám jinak, tak jsem moc nechápala. Raději jsem vyšla z koleje se ještě projít a uklidnit před hodinou lektvarů. Musela jsem se přeci připravit nějaké skvělé narážky na našeho milovaného profesora.

Bloudila jsem po hradě a jako kdysi jsem nevnímala své okolí a prostě jsem šla. Hleděla jsem do země a přemýšlela nad svělými a zákeřnými hláškami. Mé zákeřné myšlení mě ale přerušila něčí hruď. Do někoho jsem narazila. ,,Tak se uhni ne?!" vyhrkla jsem a ani se na dotyčného nepodívala. On mě chytl za ruku a zatáhnul do uličky kde mě přimáčkl ke zdi. Až teď jsem se mu podívala do očí. Koukaly na mě ty krásné modré oči. Draco. ,,Co tady zase děláš!?" zasyčel mezi zuby, aby ho nikdo neslyšel. Já nechápavě se rozhlédla po okolí, a když jsem zjistila, že jsem ve sklepení, tedy u koleje Zmijozelu má odpověď nemohla být jiná. ,,Nějak se mi tu asi líbí." Podívala jsem se s úšklebkem na Draca, který se zarazil a hlavu trochu oddálil. ,,Nemel blbosti a běž pryč!" ,,Aaa proč bych měla." Nadzvedla jsem obočí a svůdně jsem Draca pozorovala. Viděla jsem jak zatl čelist a neustále mi hleděl do očí. Strácela jsem se v jeho očích. Asi bych mu i podlehla, ale to by nás nesměl vyrušit znamí a dosti otravný hlas. ,,Co vy tady děláte slečno?" Přešel k nám Snape a pohlédl z Draca na mě. ,,Co asi. Šla jsem na procházku a Pan Malfoy měl nutkání...." nedořekla jsem svou myšlenku, jelikož Snape asi detaily slyšet nechtěl. ,,POKUD vím, tak byste teď oba dva měli být na cestě do učebny lektvarů." podíval se na nás a my jako poslušní vyšli z uličky. Já okamžitě šla ze sklepení a spěhala jsem pro věci. Moc dobře jsem věděla, že Snape bude kontrolovat pomůcky a na toto jsem překvapivě poctivá.

Vešla jsem do třídy a usedla jsem do chladné lavice. Odložila jsem si knihy a rozhlédla jsem se po učebně. Harry se na mě díval a já nahodila otrávený pohled. Co si o sobě myslí. Pomyslela jsem si a přemístila jsem svůj pohled na vchod do učebny kde se vynořil Draco. Projel očima všechny lavice a zastavil se na mně. Já raději uhla, jelikož jsem moc dobře věděla, co má v plánu. Sedl si vedle mě a hlavu lehce natočil, aby se na mě mohl podívat. Chtěla jsem něco říci, ale bohužel jsem to nestihla. ,,Slečno Parker, vaše poznámky si nechte." vešel do učebny Snape se svým vlajícím pláštěm. Postavil se před všechny studenty a překřížil si své ruce. Proměřil si každeho pohledem a zastavil se na mě a Dracovi. Poznala jsem, že se mu moc nelíbilí, když sedíme vedle sebe. Nadzvedla jsem obočí a Snape se raději otočil. ,,Otevřete si učebnice na straně 52." Protočila jsem očima a vzala si knihu do rukou. Draco překvapivě udělal to samé.

Hodina skončila a já se snažila rychle vymotat z učebny. ,,Ne tak rychle slečno Parker. Pojďte sem." Já s prohrou v očíh jsem se zastavila a otočila se. Přešla jsem ke Snapovi, který stál zády. ,,No, tak co jsem zase provedla?" Snape se otočil a pohlédl na mě. Myslím, že jeho poheld mě měl zatsrašit, ale bohužel se mu dnes nějak nevedlo. ,,Co jste dnes ráno dělala u Zmijozelské koleje?" ,,Však jsem to už říkala. Šla jsem se projít." odcekla jsem a chtěla jsem odejít. ,,Dávejte si pozor!" pokřikl po mně a já vyšla ze dveří. Chtěla jsem jít na kolej, jelikož jsem měla chvíli volno. Ale to bych nebyla já, abych nezabloudila. Už mnohokrát jsem procházela hrad a já zabloudím pravě teď. Rozhlížela jsem se okolo sebe a snažila jsem si vzpomenout kde to jsem. ,,Taky si zabloudila?" promluvil na mou osobu jemný hlásek. Poznala jsem Lunu. Rychle jsem se otočila a podívala se na usmívající se tvář. ,,Trochu." pousmála jsem se. ,,Já jsem tu už určitě byla. Jen si to nepamatuji." řekla Luna a já s nechápajícím pohledm jsem nevěděla co říci. ,,Jsem náměsíčná. Proto chodím spát s botami. Nevím kde se znovu probudím nebo kudy chodím." já jen přikývla. ,,Myslím, že asi tudy." ukázala Luna na temnou uličku kam se i vydala. Já ji následovala. Ulička pokračovala stále a stále dolu. Nedávalo to smysl. Byli jsme ve sklepení hradu, tak jak může nějaká ulička vést ještě níže.

Vyšli jsme u Velké síně. Já s překvapením se rozhlížela okolo sebe. ,,Neber všechno jen na první pohled." naposledy se usmála Luna a zmizela v dálce. Já se zhluboka nadechla a šla jsem do chodby, která vedla ke kuchyni. Vešla jsem na kolej a rychle jsem se propletla na pokoj. Odhodila jsem učebnice lektvarů a vzala jsem si své oblíbené knihy Magiozoologie. Všechny tyto knihy jsem měla přečtené, ale stále mě bavilo si je číst a hledat ty nejukrytější slova, která tam byla.

Stále jsem ale musela myslet  na ráno a na střet s Drackem. Bojím se, že moje city k Dracovi se začínají naplňovat.