Naughty list (Liam Payne FF)

Minibar

Dlouze se na mě zadíval, a potom bez jediného slova stočil svůj pohled na své ruce, které nervózně proplétal.

„Děje se něco? Řekla jsem něco špatně?" Snažila jsem se pochopit jeho pokles nálady.

„Ne. Já jen, že..." Následoval další hlasitý povzdych. „Prostě nevím, jestli se dokážu tohohle vzdát." Zadíval se na perníčky.

„Perníčků?" Nechápavě jsem pokrčila obočí.

„Ale ne." Trochu se usmál. „Tohohle všeho. Je to, jako bych žil dva životy, chápeš? V jednom jsem rozumný, vyspělý a podporující muž, který se připravuje na spořádaný život se svou snoubenkou, a v tom druhém jsem takový, jaký jsem, když okolo není Denise. Takový, jaký jsem třeba s kluky, nebo s tebou..." Podíval se na mě a jemně se usmál. „A nevím, jestli jsem připravený se takového života vzdát."

„Když nejsi připravený," začala jsem opatrně: „tak proč se do té svatby ženeš tak brzo? Já, promiň... Vím, že lidi z lásky dělají spoustu šílených věcí, mám s tím vlastní zkušenost, ale..." Na chvíli jsem se zastavila, protože jsem hledala správná slova. Nechtěla jsem na něj na rovinu vybalit, že nechápu, proč si tu holku bere tak brzo, kromě toho, že by to bylo nevhodné, tak by to bylo vzhledem k mé práci i dost nápadné.

„Ale nechápeš, proč jsem jí požádal o ruku tak brzo?" Dopověděl to za mě Liam se smutným úsměvem. Jenom jsem se na něj omluvně dívala. „To je v pohodě, Rose. Můžeš se mě zeptat na cokoli. Věřím ti." Věřím ti. Mám takové tušení, že tahle věta mě teď bude strašit každou noc. „Věc se má takhle..." Začal. „Denise je skvělá holka, když jsme se poznali, opravdu mezi námi přeskočila jiskra. Byla tak spontánní a milá, a hodná... Jako ty. Když si nás spolu všimli média a začalo se spekulovat o našem vztahu, okamžitě z toho byla mediální senzace. Denise byla zrovna na vrcholu své kariéry, a tak můj manažer dostal nápad – abych Denise požádal o ruku. Zpočátku mi to přišlo padlé na hlavu, stejně asi tak jako tobě. Vždyť jsme ještě ani jeden druhému nepředstavili naše rodiny... Ale potom jsem si řekl, proč ne. Máme se rádi a stejně by k tomu jednoho dne pravděpodobně došlo. Jenže od té doby, co jsem jí požádal, se začala chovat jinak. Už to prostě není ta pohodová a spontánní holka, do které jsem se zamiloval, ale přísná a rozumná ženská. A to samé udělala i ze mě. Neříkám, že je to špatné, každý přece musí jednou dospět, ale... Po dnešku si prostě nedokážu představit, že už takový budu pořád. Že už nikdy nepůjdu na hokej, že nesním celej dort... Protože podle Denise je to dětinské." Svěřil se mi. Upřímně jsem to nečekala, a tak mi chvíli trvalo, než jsem našla ta správná slova.

„Chápu tě." Usmála jsem se a chytila ho za ruku. „Ale třeba se tohohle života nemusíš úplně vzdát, třeba s Denise najdete nějaký kompromis." Povzbuzovala jsem ho.

„Kéž by." Oplatil mi úsměv a ruku mi stiskl. „Nechci udělat něco, čeho bych později litoval." Dodal.

„Kdy je vůbec ten slavný den?" Zeptala jsem se a šťouchla do něj, abych trochu uvolnila atmosféru.

„Na Štědrý den. Na pláži v Miami, kde jsme se poznali."

„Páni, jak romantické." Zahihňala jsem se. Nevím, proč jsem to udělala, chtěla jsem si za to následně nafackovat.

„To jo." Přitakal Liam. „Jenže to bude nuda. Nebude tam moje rodina, ani mí přátelé." Povzdechl si. Má to být tajné, aby se o tom nedozvěděla média.

„Chápu."

„Jsem rád, že si o tom s někým můžu popovídat. Opravdu mi pomohlo, že jsem se ti mohl svěřit, Rose. Děkuju." Řekl Liam a pevně mě objal, což mě zanechalo v šoku, a tak jsem chvíli jen tak nechala své ruce viset podél těla. Potom jsem ho však objala nazpět. Cítila jsem, jak mě hladí po vlasech a dýchá mi na krk. Měla jsem z toho husí kůži a zvláštní pocit v břiše. To bude ten svařák. Ale upřímně, začínalo mi být trochu líto, že za pár týdnů o tomhle klukovi napíšu dost špatný článek, a on mě bude do konce života nenávidět...

________________________________________________________________________________

Pohled Liama:

Seděli jsme na staré střeše, dopíjeli svařák z termosky a smáli se jak idioti. Svět mi najednou přišel tak zábavný a jednoduchý. Takové chvíle bych chtěl zažívat pořád. Postavil jsem se, že na chvíli protáhnu nohy, a v tu chvíli jsem poznal, že nejsem úplně střízlivý. Rose se mi začala chechtat a dopila poslední doušek svařáku.

„Došlo." Řekla smutně a podívala se na dno termosky.

„Tak to musíme sehnat další várku." Řekl jsem odhodlaně. Byl jsem totálně rozjetý. Kdyby mě takhle viděla Denise, asi by jí kleplo. „Joe!" Začal jsem křičet do svého telefonu. Rose se zase rozhihňala. „Hele, č-čemu se zas s-směješ?" Zeptal jsem se, ale jelikož její smích byl tak nakažlivý, smál jsem se taky.

„Nevytočil jsi číslo!" Vyprskla a já s ní. Napodruhé už jsem ho naštěstí vytočil a Joe tady byl do 15ti minut.

„Joe!" Volal jsem na něj seshora. „Potřebujeme svařák! Hodím ti termosku!"

„Liame, ty idiote! Trhy už jsou dávno zavřené, je půl 11 večer!" Volal na mě Joe zpátky.

„Cože?" Podíval jsem se nemotorně na své hodinky, ze kterých jsem toho vinou alkoholu moc nevyčetl, i tak jsem mu dal ale za pravdu. „Tak víno, potřebujem víno!" Řekl jsem mezi smíchem, protože Rose se právě snažila vstát, ale střecha byla trochu namrzlá, tak jí to moc nešlo. V tu chvíli mi ani nedošlo, jak moc je to nebezpečné.

„Liame nevymýšlej kraviny! Polezte dolů, než vás tu někdo najde!" Vymlouval mi to Joe.

„Tak jo." Poslušně jsem přikývl a podíval se za sebe na Rose. „Party skončila!" Řekl jsem a škytl si. Rose pokývala hlavou a pořád se snažila vstát, ale stále jí to nešlo. „Někdo to přehnal s alko-škyt-holem co?" Dobíral jsem si jí, i když jsem na tom nebyl o moc líp a podal jí ruku, aby vstala. Jenže to dopadlo akorát tak, že jsem skončil na zemi vedle ní.

„Liame, tak jdete nebo co?" Křičel na mě netrpělivě Joe.

„Promiň kámo, máme tady menší zádrh-škyt-hel... Asi tady budeme muset dneska přespat." Řekl jsem a zase se začal smát. Nakonec to dopadlo tak, že Joe musel zavolat hasiče, aby nás od tama dostali a zaplatit jim, aby to nikomu neřekli.

„Tak vystupovat!" Zavelel Joe a hnal nás ven z auta. Za tu cestu jsme oba trochu vystřízlivěli, ale pořád jsem měl chuť pít dál. „Kdyby něco, tak volej Liame, jedu ještě něco povyřizovat. A jděte oba spát, jasný? Ať ráno nemáte moc velkou kocovinu..." Staral se Joe.

„Díky Joe, jsi kámoš." Objal jsem ho přátelsky. Joe mě poplácal po zádech a bez dalšího slova se otočil zpátky k auto.

„Jo, a zkuste být potichu, ať nikoho nevzbudíte." Zavolal na mě ještě, když nastartoval. Zasalutoval jsem mu na souhlas a vydal se s Rose k hotelu. Dojeli jsme výtahem k našim pokojům a rozloučili se. Sedl jsem si na postel, ale potom mi nějak došlo, že ještě nechci jít spát, a šel jsem zpět ke vchodovým dveřím. K mému pobavení jsme s Rose otevřeli dveře úplně ve stejnou chvíli. Asi stejné myšlenky.

„No, víš přemýšlela jsem..." Poškrábala se na nose.

„Minibar." Vyřkl jsem to za ní a pokynul jí, ať jdedál. Potom už mám jenom úryvky...