Esmin nový život

Bludiště

ESME

Ulička, kterou jsme šli, se pomalu měnila z dřevěné na kamennou a všude kolem nás kvetly popínavé růže, na které svítilo slunce. Carlisle mě držel za ruku a sem tam mě políbil do vlasů. Romantičtější místo jsem v životě neviděla ani ve snu. Renesmee s údivem pozorovala malinkatou vílu, která se vznášela kolem nás. Na sobě měla růžové šatičky se třpytkami.
Postupovali jsme dál a čím jsme bylo výš tím bylo kolem nás více světla. Najednou jsme se zastavili. Nechápavě jsem se podívala na Carlisla. Ten jen pokrčil rameny, zavedl mě k Emmettovi a sám se šel podívat proč nepokračujeme v cestě.

CARLISLE

Sotva byla Es u Emmetta, šel jsem se podívat, co se vepředu děje. U dveří stála Lilliana, Jerremy a Mick a o něčem vydatně diskutovali a při tom dost máchali rukama. No... Tada hlavně Lilliana vypadala dost nevrle. Nicméně přišel jsem k nim a slušně se zeptal: „Emm... Můžu se zeptat, co se děje??? Nepotřebujete pomoc???” Jerremy drknul do Lilly a špitnul: „No tak mu to řekni no” kdybych nebyl upír tak mu nerozumím teda, jestli bych ho vůbec slyšel. Lilliana se zhluboka nadechla a začala vysvětlovat: „No... Někdo se před námi dostal přes hlavní bránu, což nevím, jak se mohlo stát, nicméně tady u druhé brány se mu to nepovedlo a někdo, nejspíš Zak, zevnitř aktivoval hlavní a vlastně úplně neprůstřelný zámek.” „No... A jak se tedy dostaneme dovnitř???” zajímá se Rose, která se k nám během Lillianina monologu přidala. „Jediné a celkem dost nebezpečné řešení je BLUDIŠTĚ” poví tentokrát Mick „Bludiště???” diví se Esme, která se tam z nenadání objevila také „Miláčku měla jsi na mě počkat u Renesmee....” tváří se Carlisle vyčítavě „Já vím, ale vypadali jste všichni ustaraně a tak jsem se šla za vámi podívat. Carlisle já vím, že se mě ze všech sil snažíš co nejvíce ochránit, ale jsme pár a měli bychom se tak chovat. Už spolu žijeme nějaký čas, který teda není moc dlouhý, nicméně zatím vypadám, jako někdo, kdo se o sebe nemusí o sebe postarat. Já vím, že jsem citlivá, ale taky jsem dospělá a lecos už jsem si zažila.” skončí svou řeč Esme „Lásko, já.... Rozumím ti, akorát se nějak nedokážu zbavit obav z toho, aby se to něco nestalo. Jako člověk jsi bezbranná a navíc jsme teď utekli Volturium. Za týdle' situace tě musíme chránit.” vysvětluju citlivě a u toho ji jemně hladím po líčku. „Já vím a rozumím ti, ale co se týče domácích prací, chci si třeba pár dní v týdnu uvařit, chci si sama udělat čaj a chci se ostatním domácím pracím taky věnovat.” stojí si za svém Esme „Dobře Es, ale s mírou, jo???” odvětí za mě Rosalie. Ten se na mí podívá stylem: „Proč za mě mluvíš???” „No promiň, ale musíme vyřešit bludiště, nebo co to je, vztahovou debatu si nechte na pak, ano???” „Ano máš pravdu, nechali jsme se trošku unést.” uznám a upřímně jsem se za sebe celkem styděl, protože já jsem většinou racionální a nerozptiluju se. „Omlouvám se za ten můj výbuch.” sklopí zrak Esme a jemně se začervená, ale Carlisle ji povzbudivě chytne za ruku a oba se na sebe usmějí 💗 „V pořádku” přikývnr mile Jeremy a debata se opět stočí k bludišti „Dobře, takže co přesně je to bludiště???” začne Alice a pohladí Jaspera po rukou, který stál za ní a ruce měl položené na Aliciných ramenou. Zřejmě pro něj bylo těžké prožívat tolik emocí s námi se všemi. „Takže bludiště je v podstatě hra. Budete dostávat buď otázky, nebezpečné úkoly, překážky nebo, což je nejčastější, se vám zobrazí situace, se kterou se budete muset vypořádat. Poté se dostaneme do SÍNĚ ZRCADEL.” odstartuje vysvětlování Lilliana

ROSALIE

Všichni jsme bedlivě poslouchali Lilliino vysvěvětlování. Snažila jsem se porozumět tomu, co říká, protože jsem si v tom zatím připadala ztracená, jako Alenka v Říši divů za zdí. Jenže jsem do toho byla tak zabraná, že jsem si ani nevšimla Emmetta, který se ke mě zezadu přiblížil. Chtěl mě obejmout, čehož jsem se vzhledem ke své nepozornosti strašně lekla. „Ježiši Emmette ty jsi jak duch” ušlíbla jsem se a můj černovlasí miláček okolo mě obmotal ruce. „Já nejsem duch, já jsem upír a ty myšlenkama' v luftě” šeptá mi se smíchem do ouška. Tomu se jen usměju a dál vnímám Lilli, která ukončila svůj monolog slovním spojením: „SÍNĚ ZRCADEL", což je pro nás další cizí pojem. „Lill co je Síň zrcadel????” „Erm.... No.... Síň zrcadel je místo, kde si pokecáš se svým odrazem a on nebude.... Jak bych to řekla 🤔, zrovna milý. V podstatě bude narážet na vaše nedostatky, strachy nebo obavy a vy mu musíte odolat a projít tou síní. Nesmíte se nechat vydeptat, jinak tam taky můžete zůstat navždy. Nesmíte si ty odrazy brát vážně a prostě jen projít. Nejvíc vám asi pomůže si z něj začít dělat legraci, tím totiž jeho moc začne slábnout.” vysvětlila Lilliana a upřímně moc mě tím neuklidnila. A myslím, že ostatní taky ne, protože se k sobě své drahé polovičky přimáčkli ještě víc, než předtím.

Tak jsem tu po dlouhatánánský době s další kapitolou 😳😆.             💗💗 Moc se omlouvám za neaktivitu a doufám, že se vám bude kapitola líbit. 💗💗 
Andy_Barborkova 🦄

PS: Pardon za případný překliky nebo gramatické chyby 🤓