Nákup

Prosím, berte tuto povídku (takovou naši pilotní) s nadhledem, jelikož jsme ji psaly pod silnou dávkou společných keců, a co si budeme, psát dohromady je tak ulítlé, že naše hlavy vymyslí věci, které by nás v životě nenapadly. 
Jedná se o krátkou předvánoční povídku pro zasmání, pohodu a klid, takže doufáme, že se u ní nasmějete alespoň z poloviny jako my.
Přejeme pěkný den a budoucí svátky!
Vaše Pisatelky! ;*

„Felí! Pojďme už domů!" zakňoural Orion, přičemž vyššího chlapce zatahal za rukáv. Byl prosincový den, těsně před Vánoci, a jelikož oba chlapci byli líní nakupovat, tak začali nakupovat těsně před tím, než měli započít svátky. Orionovi by ani nevadilo, kdyby celé svátky proseděli na zadku doma a nic nedělali, jenže Felix měl moc velkou rodinu (která čítala jednu malou otravnou sestru, jež se povahově dosti podobala jeho příteli, a rodiče), takže museli zvednout své velebné zadky z pohovky a zajít do nejbližšího obchodu, alespoň pro jeden dárek.

Právě stáli v obchodě s ložním prádlem (protože byl nejblíže), přičemž vybírali nějaký zdobený polštář pro Ashlay, jenže Orion obchody nesnášel, a tak celou dobu kňoural, že chce jít domů, což Felixe iritovalo natolik, až z toho byl na prášky.

Felix po něm hodil svým vražedným pohledem, ale bohužel, jeho malý, otravný přítel neumřel. A tak uchopil nejbližší polštář a otráveným tónem pronesl: „Sklapni", přičemž polštář hodil do ksichtu Oriona.

Když polštář spadl na špinavou zem, Felix spatřil něco hrozného. Jeho přítel, tedy... Kdysi to mohl být jeho přítel, ale nyní na jeho místě stálo rozzuřené neidentifikovatelné stvoření.

Felix nad jeho reakcí jen protočil očima, načež uchopil spadený polštář a chytře utekl k pokladně.

Jenže, to by nemohl být Orion, kdyby mu v hlavě neprobleskl geniální nápad. Nepozorovaně se přiblížil k frontě, v níž stálo tak pět lidí, vyhledal pohledem kudrnatého kluka a nepozorovaně se k němu přiblížil, načež se se škodolibým úsměvem pootočil, aby měl lepší stabilitu a kopl Felixe do holenní kosti.

Ten sykl a naštvaně se otočil na svého přítele, který však s vítězným úsměvem a ladnou chůzí šel směrem k východu, přičemž naposledy hodil spokojeným pohledem na rozčíleného Felixe.

‚Co si to ten malej prcek dovoluje?! To si jako myslí, že teď za ním půjdu a omluvím se mu?! Ani náhodou! Ať si je třeba uraženej, mně je ukradený...'

Zatímco se Felix rejčil, Orion si to vesele kráčel po bahnité ulici plné sněhových výkalů a u toho si pískal. Samozřejmě, jeho nějak nevzrušovalo, že o pár desítek metrů dál jeho přítel skoro vybuchuje vzteky jako natlakovaný balónek. Hlavně, že už má nakupování za sebou, vlastně mohl utéct dřív, ale on byl tak milostivý, že svého přítele tiše celou dobu podporoval, aby ten dárek zvládl koupit a nezcvokl se z toho. Jenže se mu to asi nepovedlo, ale... Za to si mohl Felix přeci sám! Ale... Možná na něj nemusel být tak zlý.

Po této myšlence se zastavil a rozhodl se počkat na Felixe, aby se mu mohl alespoň omluvit. Ale to nevěděl, že...

Osoba, na kterou čekal, vyšla z obchodu právě ve chvíli, kdy se zastavil, a rozešla se k němu, jakmile ho zmerčila.

Orion se už nadechoval k tomu, aby se Felixovi omluvil, ale byl zastaven rázným a kyselým hlasem svého přítele. „Seš fakt jak malý děcko." Tmavě hnědé oči překypovaly otráveností, jako kdyby právě uviděl chcíplou myš.

Oriona to zamrzelo. Právě se mu chystal omluvit! A tak se naštval taky. Hrdě vztyčil bradu a místo slov omluvy mu ze rtů splynulo: „Víš co? Naser si." Snažil se o naštvaný tón, ale nepodařilo se mu to, protože se rozesmál.

Felix se přestal mračit, jelikož pochopil, že štvát se je stejně na prd, tak se místo toho pousmál a na usmířenou objal svého přítele. „Půjdeme někdy sáňkovat?"

Orion se na něj vyjeveně podíval, jako by nechápal, že je tohle jeho přítel. „Co?" otázal se napůl hystericky.

Felix po něm hodil úplně stejným pohledem a zopakoval svoji otázku.

„To ses zbláznil, ne? Jakože fakt? To se chceš brodit v těch zvratkách?"

Starší z nich zvedl v obraně ruce. „Tak nic! Tak nic! Když nechceš, tak ne."

Orion se v rezignaci flákl dlaní do čela. „On je fakt úplně blbej!"

A kdo je tady blbej? No... My ne. Ale vraťme se zpátky k příběhu.

„No jo, a kdo pak mě kopl do holeně, že?" Ha, tak tohle jen tak nevyvrátí!

Na to Orion neměl, co říct. Hm, tak tohle ho napadlo jak? „A kdo po mně hodil polštář?"

Felix se vítězně usmál. „Byl jsi otravný, jak jinak jsem tě měl donutit sklapnout?"

Tentokrát už byl Orion zahnán do slepé pomyslné uličky. Byl. V. Prdeli. Počkat, to vlastně nedávalo smysl, jelikož... On v prdeli nikdy nebyl. Hm.

Nasadil nechápavý pohled, jako by netušil, o čem to Felix mluví. Aby tomu dodal důraz, chytil svého partnera za volnou ruku a nevinně zamrkal. „Dostal jsem chuť na čokoládu, půjdeme domů?"

Felix se jen zasmál nad tou stupidní a neprkouknutelnou změnou tématu. „Dobře, ale stejně žádnou nemáme, protože jsi ji všechnu snědl."

Orion si smutně povzdechl. „Ale já nemůžu za to, že's jí koupil tak málo!" U toho mu ukápla pomyslná slza, ale z nosu mu vytekla opravdová slza. Bohužel neměl kapesník, takže s tím soplem u nosu hodil prosebný pohled na Felixe, jestli by mohl být tak milostivý a kapesník mu půjčit.

Jeho přítel se slitoval nad tím tragickým pohledem na Oriona a kapesník mu podal.

Orion se v klidu vysmrkal, načež Felixovi poděkoval, i když jeho slabé poděkování zaniklo v okolním ruchu vyhrávajících koled. I tak ho ale Felix vypozoroval z pohybu rtů.

Jejich překrásnou chvilku však přerušil náhlý dětský křik. Oba se otočili za tím zvukem, ale na reakci bylo pozdě.

Naproti nim běžel malý chlapec, který něco řval. Nebylo možné poznat co, ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že chlapec se řítil přímo na ně, a ani jeden nebyl schopen uhnout, takže všichni tři skončili na zemi. I s polštářem, který měl být dárkem pro Ashlay.

Chlapec se zvedl, ani se neomluvil, a uháněl dál. Zato naše dvě hrdličky se stále válely na zemi špinavé a ublácené.

„Co to jako mělo být?!" vyjekl Orion.

Felixe to vůbec netrápilo, místo toho se rozesmál. „Tak, a pět babek je háji," pronesl s pohledem na zašpiněný polštář.

„To ti jsou prachy přednější jak já?" začal se čertit Orion.

Druhému došlo, že slova jsou zbytečná, proto se natáhl přes zbývající prostor mezi nimi a místo slov svého přítele políbil. Kolem nich chodili lidé, hrály koledy, byla zima, oba byli od špinavého sněhu, ale v ten moment jim to bylo jedno.

Když se od sebe odtáhli, oběma hrál na tváři připitomělý úsměv a Felix pronesl: „Nějaký dárek mi je ukradený, důležitější bude, že na večeři přijdeme my dva."

„Souhlasím!"

__________

Felix byl navrhnut Steff, Orion Eiffelovkou, avšak... Stejně jsme si do toho kecaly, takže obě postavy byly obou. Jsme rády, že jste to vydrželi až do konce! A pokud ne, tak jsme zbytečně prolily krev, pot a slzy, když jsme ty tři hodiny přemýšlely o něčem velice inteligentním.
Děkujeme Vám za každou podporu, kterou nabídnete!