Moje malé tajemství

11. kapitola

Pootevřela jsem oči cítíc, jak mě něco tlačí za krkem. Na chvíli jsem přemýšlela, co se vlastně stalo. Vzpomněla jsem si, jak jsem stěží došla s Adélou domů a v bytě mi její mamka chtěla pomoct ji dostat do postele, ale když jsem ji tam chtěla položit, tak mě pevně chytila kolem krku a stáhnula k sobě. I přesto, že se mi snažila její mamka pomoct vyprostit ze spárů mé přítelkyně, tak to nevyšlo a musela jsem bez převlečení, bez hygieny spát s dívkou s rukama kolem krku. Trochu jsem pozvedla hlavu, abych mohla zkontrolovat svoji přítelkyni. Adél už byla vzhůru, ale pořád ležela s paží pode mnou. Všimla jsem si, že ve volné držela mobil a na něco se dívala. V jejím obličeji bylo zděšení „Na co se díváš..." pošeptala jsem a nahnula se k ní. Otevřela jsem oči dokořán, protože jsem viděla na obrazovce svůj znechucený výraz, po kterém tekly slzy.

Polknula jsem „Co jsem to udělala..." vydechnula Adéla a ohlédla se na mě „promiň Ni..." očividně si všimnula až teď, že jsem se vzbudila. Leknula se a rychle se ode mne odtrhla natolik, že mi její ruku vyškubla zpod krku a otočila se ke mně zády.

Překvapila mě, ale potom jsem se k ní natočila „Zlato?" vydala jsem ze sebe tiše a dotkla se něžně jejích zad „Omlouvám se... ale já..."

„To já se omlouvám!" přerušila mě rychle „Nemůžu uvěřit, že jsem tě rozbrečela..." zalapala po dechu „navíc si naši první pusu ani nepamatuju..."

Vydechla jsem a silně zatlačila na přítelčino rameno tak, aby se převalila na záda. Lehnula jsem se na ní. Pouze jsem se trochu podepřela rukama, abych mohla být nad ní a vidět ji do očí. Pohlédla jsem na mobil, který stále držela. Něžně jsem jí ho vzala a zapnula kameru. Namířila jsme to na nás a hned, jak jsem spustila nahrávání, tak jsem políbila Adélu. Zavřela jsem oči užívajíc si její sladké rty. Po chvíli jsem se odtrhla, abych se mohla nadechnout. Palcem jsem vypnula kameru a pohlédla, jak se to odeslalo do chatu „Oh, to je hromadný chat..." pronesla jsem.

„Huh?" vydechla ze sebe, pravděpodobně byla zmatena komplet vším, co se právě stalo „Můj mobil?"

Zasmála jsem se a rychle napsala „Konečně není cítit alkoholem – Nika" vrátila jsem své přítelkyni zařízení a slezla z ní. Opět jsem si lehnula na postel a z nočního stolku vzala svůj mobil. Měla jsem hned několik zpráv od Lucky. Podívala jsem se na ně a zasmála se dívajíc se na to, že to jsou videa mých spolužaček.

„Co to máš?" zeptala se mně Adél a podívala se na displej.

Ukázala jsme ji to se smíchem „Včera spolužáci měli oslavu vysvědčení a kamarádka mi z toho poslala videa!" zapnula jsem jedno, kde spolužačka flirtovala s nějakým cizím chlapem.

„Kdo to je?" zeptala se mě.

„Ta holka je moje spolužačka a ten chlap... to fakt nevím!" pobavilo mě to, ale když jsem se ohlédla na přítelkyni, tak mě jen pozorovala s drobným úsměvem „Co je?" zeptala jsem se jí tiše.

„Jsi nádherná..." vydechla „Můžu ti dát další pusu?" dotkla se mé tváře. Přikývnula jsem, trochu se posunula k dívce a znova jsem ji políbila. Adéla se odtrhnula jako první s úsměvem „Co takhle si dát snídani?" zeptala se.

„Dobře!" řekla jsem vesele. Když jsem se dostala z postele, tak mě bolelo za krkem a taky vcelku nohy vzhledem k tomu, že jsem spala v úzkých džínech. Nebyla jsem ale na tom tak hrozně jako moje přítelkyně, která měla migrénu a ještě chvilkami vypadala, že bude zvracet „Opravdu jsi to přehnala..." dodala jsem tiše.

„Promiň, už se to nestane," zareagovala Adéla.

Vydechla jsem „To po tobě nemohu chtít... jen mě prosím už neber do baru. Dobře?" pohladila jsem ji po tváři. Jenom přikývnula, ale všimla jsem si, že měla zase oči smutného štěněte, které se cítilo provinile za svoje činy. Pousmála jsem se a dala ji letmou pusu „Neboj, já se nezlobím..."

Vydechla a chytila mě za ruku „Tak tu snídani co?"

Když jsme šly do kuchyně pro jídlo, tak už tam stála její mamka. Vypadala, že na nás čekala a dokonce že nám chtěla připravit snídani „Dobré ráno," řekla.

„Dobré ráno..." odpověděla jsem rychle.

„Dobré..." skoro pošeptala Adéla.

Ženě se náhle změnil výraz na obličeji z příjemně hřejivého na naštvaný a odsuzující „Co bylo to večer?" zněla chladně. Mírně jsem sklopila hlavu, přičemž jsme si všimnula, že mě přítelkyně stále držela za ruku.

Chtěla jsem se jí vyvlíknout, ale ona mě naopak stiskla ještě pevněji „No... přehnala jsem to a..."

„Nika se s tebou musela táhnout domů sama, a potom jsi ji ještě odmítala pustit!" řekla rychle máma, což mě docela překvapilo. Nevěděla jsem, jestli se mám dívky zastat, nebo naopak s její mámou souhlasit, protože jsem taky nebyla nadšená z událostí minulého večera.

„Cože?" překvapilo to Adél „Ona... ona mě táhla sama? A spala se mnou, protože jsem ji nepustila?"

„Vlastně... zezačátku ses držela na nohou, ale po čtvrtce cesty ses už musela opírat o moje rameno no a... vážně si myslíš, že bych šla dobrovolně spát v riflích?" řekla jsem nejistě.

„Bože..." rychle ze sebe vydala „většího idiota jsem ze sebe fakt udělat nemohla..."

„To je v pořádku..." pousmála jsem se „já zase ze sebe před tvými kamarády udělala někoho, kdo se štítí ti vůbec dát pusu..."

Dívka se na mě podívala „Ale to je taky moje vina!" chytila si hlavu.

„Ale no tak..." poplácala jsem jí po temeni volnou rukou.

Žena chladně ještě dodala „Máš štěstí, Adélo," poté ale vydechla a pohlédla na mě „Co si dáte k snídani? Udělám vám vajíčka dobře?"

Všimla jsem si, že se celou dobu dívala na mě, proto jsem raději odpověděla „A...ano, to by bylo fajn..."

„Dobře, doufám, že máš hlad," zareagovala její máma s úsměvem a začala nám připravovat snídani. Mezitím jsme si s Adélou sednuly ke stolu v kuchyni a čekali. Nemluvily jsme spolu, já byla až moc stydlivá a dívka až moc zahanbená, ale pořád jsme se držely za ruce.

Poté, co jsme snědly vajíčka, která byla mimochodem skvělá, tak jsme toho moc nedělaly. Vlastně jsem se jen umyla, vyčistila si zuby, a potom jsem celý den ležela s Adél v náruči a dívala se na televizi. Dívce nebylo dobře, takže jsme neměly moc možností, ale mě to ani trochu nevadilo. Byla to aktivita, která se mi hodně líbila, takže jsem si to stejně užívala.

Bohužel další den jsem musela hned po snídani jet domů, protože nás měli navštívit příbuzní, na kterých mi ani tolik nezáleželo. Jen jsem se před nimi měla ukázat, aby věděli, že žiju, a jak vypadám. Potom stejně většinou s rodiči pili alkohol a já byla zavřená v pokoji. Ani v ten den to nebylo výjimkou, takže jsme přijela úplně zbytečně a nemohla jsem si užít více času s Adélou.